sportovec

Od uměleckého dokumentu - a tím tento film je - nelze čekat víc než od uměleckého dokumentu. Vždy jsou dvě možnosti: natočit ho dobře nebo špatně. Ambici točit špatně režisér Polišenský viditelně postrádá. Mj. špičkovým hereckým obsazením, které zvolil. Je to nepopiratelný zločin režimu té doby. Jeden z mnoha. Bohužel.

Šalamounská pohádka o přirozenoprávním nalézání práva (nález - judikát). Donutil v titulní úloze je výtečný, scénář promyšlený a justice, používající invenční rozum podepřený citem a intuicí, strhující. Na malé ploše maximum dosažitelného, jemuž nechybí ani klasická nadčasovost.

Tato forma - dokudrama - je za daných okolností tou nejšťastnější formou ztvárnění velkého českého - a československého - manželského páru. Podobných osudových vztahů dvou vskutku mimořádných osobností není mnoho - napadají mne např. Edvard a Hana Benešovi nebo Marie a Jan Švermovi. Tento je promyšlen a procítěn opravdu hluboce a dá se říci, že jeho tvůrci při práci na něm byli vedeni láskou a úctou.

Zajímavý příklad užití poetiky hraného filmu třicátých let na nacistickou okupační tematiku založenou na benešovském demokratickém pohledu na první měsíce německé okupace zbytkového Československa. Neobyklé je představení mladého Radovana Lukavského jako německého gestapáka. Ať je to jak chce, historická paměť nachází v tomto filmu svou oporu. Oporu v doložitelných faktech a souvislostech.

Jména scénáristy (Daněk) a režiséra (Bělka) jsou jmény velmistrů svého oboru. Z temnot počátků českých dějin vystupují dva živí lidé, kteří tvoří dějiny. Z minima je tu vytěženo více než maximum. Jsme konfrontováni a obohacováni nadmíru.

I po třiceti letech dokazuje tato epizoda globální potencialitu svého záběru. O podnikání na ostří nože, tak častém a tolik pomíjeném i dnes včetně sepětí finančního kapitálu a vrcholové politiky nemluvě. Za zmínku stojí i to, jak Praha dokázala být Lisabonem, Londýnem i Rotterdamem zároveň. Kvalitní scénář a brilantní režie jen dokreslují tuto dokonalou symfonii ducha a dramatického umění.

Zajímavý vhled do kultury pacifických Polynésanů usilujících o konstruktivní vztah k vlastní kultuře a tím i vlastní formě představy o obsahu plného, šťastně žitého života.

Tento pořad budí  - ne oprávněně - pocit, že šedesátá léta byla opravdu zlatá.

Důkladná anatomie rozpadu rakousko-uherské monarchie, jejíž rozklad trval s přestávkami zhruba sto let. Přežívala své vlastní odumírání.

Prozaická tvář systému ve své nejaktuálnější podobě, která tu byla vždy a jen tak se nezmění. Bohužel. Jiří Svoboda se nemá zač stydět,