freddy

Jedna polská rodina slaví další obyčejné Vánoce, až na to, že tentokrát domů na Vánoce míří nejstarší syn ze zahraničí, což slibuje zajímavou krystalizaci rodinných vztahů. Já osobně mám tento typ filmů rád, protože filmy a celkově příběhy založené na konverzaci a vyprávěné téměř dokumentární formou mohou buď hodně zklamat, nebo nadchnout. Nemyslím, že by existovalo něco mezi tím. A tento polský film patří k těm lepším, a to zásluhou nevšedně všedního příběhu, zásluhou uvěřitelných hereckých výkonů, a celkovou neutěšenou atmosférou, kterou film dokázal vyprodukovat a zprostředkovat mi ji jako divákovi až natolik, že jsem si připadal jako když jsem vlezl cizí rodině do jejich soukromí. Já si nemůžu pomoct, ale mám takovéto filmy snažící se popsat životy obyčejných lidí vcelku rád. Nicméně film mi přišel chvílemi až příliš roztahaný, a to je důvod, proč nemohu být nadšený absolutně. Ale mnoho nechybělo! [27. Art Film Fest Košice]

Horor, který čerpá především z vhodně zvoleného prostředí pouštní krajiny kdesi v Americe, kde stojí osamělý, nicméně suprově zařízený baráček. K tomu si přidejte partičku mladých lidí a jakési zlo, které se sem pomalu plíží, a před kterým si nikdo není jistý. Uznávám, že film má atmosféru a disponuje určitým kouzlem, ale co je to platné, když mě vlastně téměř celou dobu nudil. Myslím, že zde nebylo nic, co bych už neviděl jindy a jinde, a děj mě bohužel nijak nevtáhl, což se podepsalo na tom, že jsem zhruba po půlhodině začal u filmu usínat. A hezké obličeje mladých lidí, jakož i ono tajemné zlo, kterému se ve filmu dostane i vizuální podoby, to z mé strany bohužel nezachrání. Určitě kladně hodnotím atmosféru pozdně večerní projekce, navíc takový horor v téměř prázdném kině má své nepopiratelné kouzlo, ale převládá u mě zklamání. [27. Art film Fest Košice]

Krátký film o šikaně, o odlišnosti lidí i o tom, že ne každý záporák je nutně zlý. S hlavní hrdinkou jsem jako bývalý tlouštík silně soucítil, a jenom jsem čekal, co se z tohoto příběhu vyvine. A byl jsem překvapen závěrečnou pointou, která byla zároveň děsivá, překvapivá a vlastně k mému překvapení velmi uspokojivá. Takhle si představuji krásně vypointovaný a zbytečně nenatahovaný příběh. Klobouk dolů před hlavní herečkou, která je téměř celou dobu v záběru a přitom neřekne jediné slovo, takže všechno odehraje jen svým výrazem. Z celého bloku šesti krátkometrážních filmů u mě tento suverénně zvítězil. [27. Art film Fest Košice]

Vcelku milý animovaný kraťas s velice zajímavou pointou. Aneb jak málo občas stačí, aby dětský mozek zapomněl na něco, co ho trápí.Je zde krásná myšlenka, milý děj, který poukazuje na citlivou duši dítěte z neúplné rodiny, a vlastně to bylo celé takové jako z jiného světa. Jen se prostě nemohu zbavit dojmu, že to mohlo být ještě o kousek lepší, což je asi výhradně můj problém jako diváka. Nicméně určitě tenhle filmík stojí za pozornost. [27. Art Film Fest Košice]

Tak tenhle krátkometrážní film o dívce, která dostala první menstruaci, jsem vážně nepochopil. Byla zde zřejmá snaha o to natočit možná thriller, možná mysteriózní film, nebo možná jen nějaký výplod, který vlastně ani nebyl reálný. Ať byl cíl tvůrců jakýkoliv, u mě se setkal s absolutním nepochopením toho, co tím vlastně chtěli říci. Takže za mě absolutně zapomenutelný film, který byl skoro i ztrátou času. Nicméně za snahu aspoň tu jednu hvězdu dám. [27. Art Film Fest Košice]

Velice krátký film popisující varovné hlášení ředitelky základní školy do školního rozhlasu, kdy po zahlášení třech slov z názvu filmu musí všechny učitelky své děti schovat před vražedným útokem. Pointu prozrazovat nebudu, ale byla zde a byla vcelku pochopitelná, nicméně pro mě jako diváka tento film nepřinesl absolutně nic zajímavého. Byla to taková lehce stravitelná jednohubka s uvěřitelnými hereckými výkony, ale nic navíc. I to ale občas stačí. [27. Art film Fest Košice]

Krátkometrážní film z Rumunska, odehrávající se krátce před Vánoci 1989, kdy ještě diktátor Ceausescu na posledních pár dní držel svou moc. V této době napíše jeden malý chlapec Ježíškovi dopis, kde chce splnit tatínkovi přání, aby "strýček Nico" zemřel, a tento dopis poslal i se svým jménem a adresou Ježíškovi poštou. A zde se začíná rozehrávat zajímavá psychologická studie člověka, tedy otce onoho chlapce, který má strach, že se dopis dostane do nepovolaných rukou a on půjde v lepším případě do vězení. Tvůrci měli vcelku originální nápad, který rozehráli na maximum, a to tak zajímavě a neotřele, že film ani na chvilku nenudil. Otec byl věrohodně zahraný a jeho zlost a chuť po synově krvi tak opravdová, že jsem až zíral. Rozhodně zajímavý filmový zážitek. [27. Art Film Fest Košice]

Krátkometrážní snímek natočený na jeden záběr v rušné aténské ulici, který sleduje celou dobu hlavní (a zároveň jedinou) hrdinku zezadu, kterak cestou na konkurz do dole ve Večeru tříkrálovém řeší různé trable po telefonu a do toho je zatažena do víru demonstrací. V zásadě nijak originální či objevný příběh či film se zde nekoná, přesto je to svižné, je to zajímavé a dostačuje to alespoň na průměrné hodnocení, jelikož na malém prostoru dokázali tvůrci rozehrát zajímavou miniepizodku ze života jedné mladé ženy. Škoda chybějící pointy či nějakého silného závěru. Dle slov scénáristy po skončení promítání bylo cílem ukázat především obtížnou roli ženy v dnešní době a to vše, co se od ní očekává a co musí řešit. A z tohoto pohledu má film určité opodstatnění. [27. Art Film Fest Košice]

Strhující boj o svobodu. Přiznání vlastní chyby. A pomoc, která možná nikdy nepřijde. Příběh podle skutečné události věrohodně přibližuje osud jedné ženy z Francie, která se rozhodne i se svým pětiletým synem odjet do Islámského státu a pomáhat v místní porodnici. Její milující manžel po tomto zjištění nehodlá vzdát marný boj a připustit si, že zde bojuje proti něčemu, co se vyhrát nedá. Jeho víra a pomoc přátel jsou jediným hnacím motorem ve snaze znovu se shledat se svým synkem a svou manželkou. A já říkám jedno obrovské wau. Tolik napětí, tolik emocí, strach spustit z plátna svůj zrak, mnohdy jsem zíral s otevřenými ústy a říkal si, jak tohle dopadne. Strašně rychle to uteklo a já zůstal zírat na plátno a ještě chvíli vstřebával to, co jsem viděl. Kdybych měl hodnotit jen to poněkud pitomé rozhodnutí hlavní hrdinky vydat se do Islámského státu, bylo by to za odpad, protože tohle jí nemůže schválit žádný příčetný člověk. Ale jsem tu, abych hodnotil film, a ten je ve všech směrech dokonalý, ať už v záběrech z Rakky, v hereckých výkonech, nebo i celkově v příběhu a neskutečném tempu, které zde bylo nastoleno. Za mě dokonalý strhující zážitek! [27. Art Film Fest Košice]

Nic není nemožné. Třeba ani to, že banda na první pohled packalů, kterým se v jejich detektivní práci zrovna příliš nedaří, dokáže za pomoci chytrosti a svých dobře utajených předností zlikvidovat jeden gang. A možná si u toho ještě zvládnou otevřít úspěšnou kuřecí restauraci. Tahle krimikomedie nabízí řadu scén, které mě dokázaly pobavit takovým způsobem, že jsem šel obrazně řečeno do kolen. Jenže bohužel zatímco komediální část je suverénně za pět hvězd, ta dramatická výplň je roztahaná, chvílemi nudná a ubírá strašně celému filmu na tempu. Skvostné komediální nápady vyšperkované až do absolutna se bohužel střídají s těmi méně zajímavými, a tak je výsledným dojmem částečně zdlouhavý a částečně nudný film, což má za následek rozporuplné pocity, jak se k hodnocení postavit. Tuhle partičku hlavních hrdinů totiž nelze nemilovat, dokonce jim člověk i fandí, ale kde je ta hranice mezi průměrem a nadprůměrem, to se ptám sám sebe. V tomhle případě u mě asi zvítězí ta komediální vyšperkovanost a přikloním se k mírnému nadprůměru. Rozhodně se ale jedná o příjemné překvapení z daleké Jižní Korey. [27. Art film Fest Košice]