freddy

S velkým zájmem jsem dnes večer zhlédl druhý ročník Cen české filmové kritiky (a zároveň první ročník, který byl vysílán v TV, a to dokonce v přímém přenosu). Můj první dojem je, že co se týče atmosféry a scény pod pódiem, tak že se jedná o českou variaci na předávání amerických Zlatých glóbů. Nominovaní tvůrci a další pozvaní hosté seděli kolem kulatých stolů s občerstvením, pro každý nominovaný film byl vyhrazen jeden stůl, a atmosféra byla dá se říci téměř rodinná, zkrátka po téhle stránce jakoby se tvůrci večera inspirovali Zlatými glóby (které se mimochodem budou udělovat zítra) a byl to příjemný protipól k Českým lvům. Co se týče pojetí celého večera, tak tam už to tak slavné nebylo. Na první pohled bylo patrné, že se nejedná o monstrózní velkorozpočtovou akci, ale to by ani tak moc nevadilo, co mi vadilo více, to byl moderátorský projev pana Vetchého, který působil jako by bez přípravy předčítal někde v knihovně, a to přitom tohoto herce mám docela rád a je mi sympatický. Stejně tak výběr některých předávajících hostů byl hodně zvláštní, minimálně Petr Hapka a Věra Chytilová působili silně dezorientovaně, jako by ani nevěděli, co se kolem nich děje. Korunu všemu nasadil na závěr pořadu producent vítězného filmu, pan Radim Procházka, který ujišťoval, že bude stručný, protože se mu už chce hodně čůrat. Ale abych jen nehanil, velkou pochvalu si tvůrci zaslouží nejen za pohodovou a domáckou atmosféru, ale i za výborně sestřihané záběry zesnulých osobností filmu, které byly bezchybné a na vysoké úrovni s výborným hudebním podkresem. Abych to nějak uzavřel, celkově si myslím, že tento ceremoniál nedopadl nikterak špatně a díky výše zmíněným plusům nakonec uděluji tři hvězdy. PS: A nechápu, proč kamera tak často zabírala pana generálního ředitele ČT, který seděl v publiku, asi si chtěl kameraman šplhnout.

Je to asi 10 let, co jsem měl tu čest s prvním filmem z této prozatím třídílné série. Docela se mi tehdy líbil, ovšem druhý díl mě tak nějak minul. Na třetí díl jsem se nyní podíval jen kvůli atraktivním ukázkám, kterými tento film promovala Nova, říkal jsem si totiž, že neuškodí užít si v lednu prostřednictvím obrazovky trochu té letní pohody. A film na mě opravdu zapůsobil pohodově, což se přesně hodilo na mou ne příliš veselou náladu, která mě už nějaký ten den sužuje. Chtěl jsem se prostě podívat na nějaký oddechový film, nic neřešit a zapomenout na svůj splín a opravdu se to povedlo, film mě hodil do úplně jiné nálady, bylo fajn vidět spokojenou rodinku, která si jen tak užívá luxusní prázdniny v Portoriku, a která je v pohodě. Právě tohle jsem potřeboval, a tak film hodnotím ne po kvalitativní stránce, ale na základě pocitové stránky. Zkrátka na mě zapůsobil tak, jak jsem to v tu chvíli potřeboval, a právě ta pohoda, radost a mládí, které z filmu přímo sálaly mi v tu chvíli velmi pomohly, a proto hodnotím relativně velkoryse průměrnými třemi hvězdami.

Co udělat s krachující restaurací, když máte navíc dluh u berňáku a hygiena vám hrozí zavřením restaurace? Zkuste najmout kuchaře, který má zkušenosti s vařením ve snobských restauracích, a který se s nikým a ničím nesere a pak už je jen otázka času, kdy začne restaurace vydělávat. Jenže co dnes vypadá růžově se zítra může rozplynout jen v krásnou vzpomínku. Tenhle film nabízí originální a neotřelý pohled na podnikání v gastronomii, a díky tomu je to film zajímavý. Já osobně jsem si to užíval a byl jsem hodně zvědavý, jak to celé dopadne, a musím říct, že závěr jsem si hodně užíval, jako ostatně celý film. Postavy byly dobře vymyšlené a ještě lépe zahrané, onen neortodoxní kuchař byl solidní cvok, s nímž byste si to asi nechtěli rozházet, pokud byste věděli, jak dobře a přesně dokáže vraht nože. Bratr hlavního hrdiny a jeho zlodějská partička byli zase docela neodolatelní, obzvláště krádež DJského pultu na diskotéce za plného provozu byla hodně vtipná a nesmírně okouzlující. Zkrátka tenhle film jsem si docela užil a dá se říci, že jsem se i místy docela solidně bavil, a proto uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy.

Když je průměrný člověk, který se snaží nepozorován plynout s davem a jen přežít ty hrůzy 2. světové války, donucen proti své vůli hrát si na hrdinu, může to dopadnout všelijak. Na začátku je snaha pomoci a udělat dobrý skutek a než se člověk naděje, tak ze strachu o život svůj i své manželky se začne raději paktovat s Němci, jen aby nevzbudil zbytečné podezření, že u něj v tajné spíži za skříní je schován židovský uprchlík. Tenhle film, to je prostě úžasný zážitek, který stálo za to vidět. Ani na okamžik jsem se nenudil, vše jsem prožíval spolu s hlavními hrdiny a hrozně jsem fandil Bolku Polívkovi, aby to vše dobře dopadlo a válku přežil bez úhony. Úžasně zajímavý a napínavý příběh pak doplňují velice kvalitní herecké výkony, Bolek Polívka i Jarda Dušek potvrzují že umějí kvalitně zahrát velké role, a Csongor Kassai jako židovský uprchlík byl ve své roli absolutně přesvědčivý. Zkrátka tenhle film si budu pamatovat asi pěkně dlouho a jen tak z mé mysli nevymizí, nicméně objektivně musím říci, že přece jen film "Všichni moji blízcí", který byl na podobné téma, ve mně zanechal o něco málo hlubší otisk nežli film "Musíme si pomáhat". Každopádně ale nominace na Oscara zde byla více než zasloužená, protože tenhle film, to je úžasný filmový zážitek. Není nad čím váhat, uděluji pět hvězd.

Co vše může způsobit zvednutí jednoho promoklého dopisu před poštovní schránkou v době normalizace ukazuje tento zajímavý hořký příběh. Osobně jsem byl na film zvědavý, ale žádné zázraky jsem od něj neočekával, ovšem o to více jsem byl překvapený, když se před mýma očima začal rozvíjet hodně zajímavý příběh nemocniční vrchní sestry (přesvědčené komunistky) a nemocničního údržbáře Oskara, který nemá zrovna dobrý kádrový posudek. Do toho všeho hlavní hrdinka musí snášet až přílišnou vlezlost své matky, které přijde dceřino půlroční truchlení pro smrt manžela jako krátká doba, a která není zrovna prototypem milé a laskavé matky a babičky a jakmile není po jejím, tak to umí dát dost rázně najevo. Film je plný zajímavě napsaných a zahraných postav, z nichž některé jsou vyložení záporáci a sviňáci (nejlepší kamarádka hlavní hrdinky, slizký doktor toužící po primariátu za každou cenu, matka hlavní hrdinky), některé působí neutrálně (doktor Fencl, primář, předseda místní závodní KSČ) a některé kladně (hlavní hrdinka a její syn, údržbář Oskar). Troufám si tvrdit, že zde vše funguje tak jak má a jak to bylo myšleno, herecké výkony jsou kvalitní a celkově tenhle film vnímám jako jeden z těch lepších českých televizních filmů a uděluji mu čtyři hvězdičky.

Je možné vytvořit pokračování jedné z nejznámějších divadelních her, v níž na konci všichni (nebo skoro všichni) hlavní hrdinové umřeli? Hlavní hrdina tohoto filmu, výstřední a šílený učitel dramatické výchovy, je toho názoru, že pokračování Hamleta vymyslet lze, pokud tam zakomponuje sci-fi prvky, jako je např. stroj času. Tohle je hodně nestandardní komedie, která je ale docela vtipná a svým zvláštním způsobem i atraktivní. Pokud přistoupíte na nápad tvůrců, zvyknete si na zvláštního hlavního hrdinu a začnete akceptovat myšlenku, že Hamlet za pomoci stroje času, Ježíše a bůhvíkoho ještě zvrátí závěr světoznámé divadelní hry, pak se budete určitě docela solidně bavit. Tohle je správně ulítlá a správně provokativní komedie, která pro mě byla nezvyklým a zapamatováníhodným diváckým zážitkem. Nicméně i přesto, že můj komentář je vesměs pochvalný, musím říci i to, že bohužel výstřednost a odlišnost dobrý film nedělá, a i když jsem se bavil, nakonec film vnímám jen jako mírně nadprůměrný, což nestačí na lepší hodnocení, než jsou tři hvězdičky, které tímto tomuto filmu uděluji.

Omlouvám se, ale nevím, jestli v tomto případě umím být objektivní. Ostatně jak lze být objektivní v případě filmu, který popisuje vznik příběhů, jež mě provázejí většinu mého života, a k nimž se stále vracím, ať už v knižní nebo filmové podobě? Ne, tady nemohu být objektivní ani kdybych chtěl, protože ač jsem příběh autorky Harryho Pottera slyšel několikrát a několikrát jsem o něm četl z různých zdrojů, teprve až ve zhmotněné filmové podobě mi došlo, jak to vlastně tehdy všechno bylo, kde čerpala inspiraci pro magické příběhy chlapce, který přežil, a spoustu dalších věcí. Například je to mnoho let zpátky, co jsem v novinách četl, že vztah J. K. Rowlingové k jejímu otci je chladný (ten článek se jmenoval "dědovi Harryho Pottera zbyly jen vuřty" nebo tak nějak), a konečně vím proč. Taky konečně vím, kdo je to ta "Di", které je věnována většina (nebo snad možná i všechny) knižních dílů Harryho Pottera. Zkrátka fanoušci Harryho Pottera se zde mohou dozvědět leccos, co ještě nevědí, i když zřejmě lze film brát i trochu s rezervou, protože jak se divák dozví hned v úvodu filmu, jedná se o neuatorizovaný film, tzn. že J. K. Rowling se na něm nikterak nepodílela a určité části tak mohou být jen scénáristovy výmysly a domněnky. A diváci, které příběhy Harryho Pottera nechávají chladnými si mohou vychutnat příběh osudem zkoušené ženy, která přežívala jen díky státní podpoře, a z které se nakonec stala známá, úspěšná a bohatá žena. Já jsem si film užíval od začátku do konce, ani na okamžik jsem se nenudil a jen jsem se zaujetím upíral svůj zrak na televizní obrazovku, protože ten film byl prostě zajímavý, atraktivní a úchvatný. Zde není nad čím váhat, uděluji pět hvězd, ale jak jsem napsal na začátku, mé hodnocení berte jako čistě subjektivní.

Úchvatný film, který diváka nechá vydechnout jen při pozvolném a zdánlivě nicneříkajícím začátku, který je zároveň podle mého názoru největší slabinou celého filmu, nicméně chápu, že divák musí být nějakým způsobem uveden do děje a respektuji to. Ovšem od prvního prohlášení amerického prezidenta o hrozící srážce planety Země s kometou film nabírá obrátky a je to jedna velká a nezadržitelná jízda, která stojí za to. Morgan Freeman jako americký prezident má totiž neuvěřitelné charisma, takže když na něj koukáte, víte, že nebezpečí je na dohled a nepotřebujete žádné další důkazy, on je prostě tak přesvědčivý, že jsem měl z jeho prezidentských projevů husí kůži. Ovšem zajímavá nebyla jen část s prezidentem a dychtivou reportérkou, zajímavá byla i dějová linie s Elijahem Woodem, který byl neuvěřitelně sympatický a zároveň tak nějak mile nevinný, zkrátka hrdina, kterému musíte fandit. A část s astronauty byla už jen takovou příjemnou třešničkou na dortu. Skoro se mi ani nechce věřit, že už to je nějakých 10 let, co jsem tento film viděl poprvé, ale je tomu tak, od té doby jsem ho pak viděl ještě několikrát, naposledy včera večer, a rád se k němu znovu někdy vrátím. S filmem jsem celkově spokojený a uděluji lepší čtyři hvězdy.

Veverka a její hon za žaludem opět potěšil a pobavil, Vánoce v podání hlavních hrdinů Doby ledové také ušly, takže celkově to byla fajn vánoční jednohubka. Navíc neuškodilo dozvědět se zase další z mnoha legend o tom, jak Santa Claus vlastně přišel k létajícím sobům, jak vznikl seznam hodných a zlobivých, jak to bylo s elfy, a tak dále. Zkrátka taková chuťovka, které jsem se nepřejedl a která potěšila. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že vánoční speciál Madagaskaru byl přece jen o něco lepší, takže i když Mamutím Vánocům udělím stejně jako vánočnímu Madagaskaru tři hvězdy, tak zde jsou to o něco slabší tři hvězdy. Vím, na hodnocení to sice nebude mít vliv, ale využívám toho, že to mohu napsat alespoň do svého komentáře.

Tak tohle byla docela příjemná záležitost. Madagaskar se dočkal svého vánočního speciálu a já musím říci, že ze všech vánočních speciálů slavných animáků tohle dopadlo asi nejlépe. Navíc se musím přiznat, že na tohle jsem kouknul hlavně proto, že se mi docela stýskalo po seriálu "Tučňáci z Madagaskaru", ze kterého už jsem viděl všech 52 dílů, které Nova odvysílala, a tenhle vánoční speciál jsem tak bral především jako další díl výše zmíněného seriálu, a jako takový mě vůbec nezklamal, ale naopak potěšil. Tučňácké komando zde exceluje, jejich válka severopolních proti jihopolním , neboli válka tučňáků proti sobí letce Santa Clause byla okouzlující, stejně jako Vojínova láska ke člence létajícího sobího stáda, a létající tučňáci táhnoucí Santovy saně, to už byl jen příjemný bonus. Nesmím zapomenout taky na Jelimánoce, které neměly chybu, to byl přesně ten král Jelimán, jak ho znám a jak ho mám rád. A samozřejmě ústřední čtveřice zvířecích hrdinů ze seriálu Madagaskar, která roznášela dárky místo Santy a evidentně si to užívala byla taky úžasná. Celkově jsem velice spokojený, a proto uděluji lepší tři hvězdičky.