freddy

Tohle je hodně atraktivní, zajímavý a na informace bohatý dokument z produkce dokumentárního kanálu Discovery, ovšem je to taky dokument hodně ponurý a skoro se nebojím říci přímo dokument depresivní, což je způsobeno tématem, jímž se zabývá. Tento dokument se totiž ani nezajímá o Titanic samotný, ale spíše o to, co bylo poté, když se nad tímto lodním kolosem nadobro uzavřela hladina oceánu. Samotný dokument tedy začíná okamžikem, kdy byli přeživší cestující z Titanicu zachráněni lodí Carpathia a divákovi neznalému toho, co následovalo po potopení Titanicu nabízí zevrubný pohled do následujících dnů, týdnů a nakonec i měsíců po potopení Titanicu. Součástí dokumentu jsou také hrané pasáže, díky kterým si divák snadněji představí popisované události. Asi tím nejdůležitějším, čím se tento dokument zabývá, je vyzvedávání mrtvých cestujících Titanicu z vodní hladiny a jejich následná identifikace, která probíhala v městečku Halifax v Novém Skotsku. Nicméně dokument se věnuje i postojům společnosti White Star Line, která Titanic vlastnila, a to postojům vůči samotné katastrofě, ale i vůči pozůstalým po obětech nebo vůči pohřbívání mrtvých těl vytažených z oceánu. Ale dokument se věnuje i příběhům několika konkrétních lidí, kteří na Titanicu zahynuli, a nebo kteří pracovali na identifikaci obětí, přičemž po osudech těchto lidí pátrají v tomto dokumentu jejich příbuzní. Např. po osudu svého dědečka, 21letého houslisty, který hrál na Titanicu v lodní kapele a nebyl mezi přeživšími, pátrá jeho vnuk, ale divák se setká i s potomkem matrikáře, který měl na starosti v městečku Halifax identifikaci obětí a dokument se věnuje i osudu nejmovitějšího pasažéra Titanicu, Johna Jacoba Astora, který zde zahynul a zanechal po sobě těhotnou novomanželku a dospělého syna, přičemž tento příběh nám přibližuje Astorova vnučka. Zkrátka tenhle dokument má co nabídnout a já jsem se díky němu dozvěděl spoustu věcí, o nichž jsem dosud neměl ponětí. Takže zde asi není nad čím váhat, uděluji pět hvězd.

Za vítězství Partičky uděluji odpad, protože ten pořad totálně nesnáším.

Když dva dělají totéž, není to totéž. To je stará známá pravda, z níž lze logicky odvodit, že co jeden člověk dokáže zničit, z toho jiný člověk dokáže udělat nablýskanou atraktivní věc. A tak je to i v tomto filmu. Ranní televizní pořad DayBreak byl už prakticky odepsaný, když do něj nastoupila jako výkonná producentka mladá Becky. Nikdo od ní nic nečekal, na její příchod bylo pohlíženo s despektem, pořad spěl ke svému konci na televizních obrazovkách. Jenže Beckyin inovativní a tvůrčí přístup z pořadu na odpis udělal pořad, který se dostal na výsluní a nyní je jen na Becky, jestli zůstane, nebo půjde dál. Tohle je atraktivní komedie, která je vtipná, svěží, originální, zkrátka skvělá a fajn. Až jsem žasnul, jak jsem se do tohoto filmu dokázal zakoukat a jak moc mě dokázal zaujmout. A to nejen svým dějem, i když ten byl velice zajímavý a z mého pohledu i docela originální, ale film zaujal i hereckými výkony. Ač se Rachel McAdams snažila, přesto jí v mých opčích převálcoval Harrison Ford, který byl v roli namyšleného morouse geniální, a i Diane Keaton v roli nekonvenční moderátorky podala oslnivý výkon. Zkrátka tohle byla zábava a díky filmu jsem zažil perfektní sobotní večer. Uděluji zasloužené a nadprůměrné čtyři hvězdy.

Občas si tak říkám, že v dnešní době se mají nejlépe podvodníci a švindlíři, zkrátka lidi, kteří se neživí poctivě a kteří v tom umí chodit. Tenhle film mi v mém názoru dává za pravdu, ovšem vyvrací můj názor o tom, jací jsou tito podvodníčci ve skutečnosti. Například takový Roy v podání Nicolase Cage je člověk s psychickými problémy, který je posedlý chorobnou čistotou a vypadá to, že má i nějaké ty morální zásady, které odmítá překročit. Skoro by se dalo říct, že je to takový slušný podvodník a dokázal si získat mé částečné sympatie, i když samozřejmě se zdrojem jeho obživy jsem nesouhlasil. Ale on celý film je koncipován tak, že jsem příliš netušil, na čem vlastně jsem. Dalo by se říct, že mi tam něco smrdělo, něco mi tam nesedělo, a závěr filmu mi dal za pravdu. V závěru to tedy pro mě nebyl zas tak nečekaný zvrat, čekal jsem totiž, že tento film na diváka s něčím překvapivým vyrukuje, ale dalo by se říct, že mě spíše fascinovala ta promyšlenost toho zvratu. Navíc já mám docela rád filmy, u nichž nevím, na čem jsem, a v tom mi tenhle film sedl dokonale. Nicméně ve výsledku nemohu ohodnotit film jinak než jen jako lehce nadprůměrný, a tak uděluji lepší tři hvězdy.

K tomuto filmu mám velmi zvláštní vztah. Jako dítě jsem ho viděl několikrát a docela se mi líbil, i když jsem pár věcí v tom filmu nepobíral, což bylo zapříčiněno mým nízkým věkem, kdy jsem neměl povědomí o životě v socialismu. Ale hrozně mě tehdy bavila dějová linie kolem přemoudřelého chlapce Kvida. Teprve až nyní, kdy jsem tento film viděl poprvé po nějakých 12 letech, kdy už jsem dospělý, jsem naplno pochopil některé pasáže z filmu, jejichž význam mi v dětském věku unikal, díky čemuž mi konečně tenhle film začal dávat smysl. A musím konstatovat, že se jedná o zajímavý film, který má své nepopiratelné kouzlo a který s tragikomickým nádechem popisuje život a dospívání v době, která zajisté nebyla pro mnoho lidí procházkou růžoivou zahradou. Oceňuji několik zajímavých pasáží z filmu, které mě dokázaly pobavit, jako například vylepování inzerátů o ztrátě andulek v době vpádu sovětských vojsk nebo paranoidní stavy Ondřeje Vetchého. Filmu navíc kromě zajímavého děje pomáhají i výrazné herecké výkony, díky kterým film ještě více vynikl. Tenhle film zkrátka není vůbec špatný, naopak já ho vnímám jako film nadprůměrný a uděluji mu po zásluze čtyři hvězdy.

Skoro nemám slov. Hlavními hrdinkami jsou krávy s IQ houpacího koně, hlavními hrdiny jsou potom namistrovaní frajírci, o jejichž inteligenci lze taky pochybovat, a vrcholem všeho je nějaká slovenská playmate, která vypadá jako výsledek nepovedené operace chlapa, který se nechal přeoperovat na ženskou. Do toho všeho je zde ještě naprosto odpudivá moderátorka (kde proboha tenhle hnusnej exemplář vyhrabali, to se fakt někomu tahle ženská líbí?), na kterou když se koukám, tak je mi hrozně smutno po vynikající Terezce Pergnerová, na kterou se dalo koukat a byla ten správný typ člověka pro moderování vztahové reality show. Moderátorka tohohle Paradise hotelu vypadá s prominutím jako šlapka, a ani sebelepší šaty na tom nic nezmění. A nyní k osazenstvu hotelu. O inteligenci soutěžících lze docela úspěšně pochybovat. Co jiného si totiž myslet o holce, která má jako první ze všech holek možnost vybrat si z pěti kluků toho, s nímž se chce spárovat, a pak musí divák nějakých deset minut poslouchat, jak hroznýho kluka si vybrala. Holka, vybrala sis ho a nikdo ti ho nenutil, tak teď nekafrej, je to tvoje blbost žes volila rozumem a ne srdcem. A když tam pak ta slovenská playmate říkala divákům něco o tom "já jsem v teple tady, zatímco vy tam mrznete, haha, to bych nechtěla ani za nic", tak už jsem měl nutkání to vypnout. Tak za co nakonec dávám tu jednu hvězdu? Je to za to, že jsem přece jenom v té vile zaznamenal náznak inteligence, a to u páru, který se spároval jako poslední, totiž u Jany a Martina. Ti dva vypadají rozumně, do debat se příliš nezapojovali a myslím si, že povahově se k sobě asi budou hodit a mohlo by jim to dlouho vydržet. Nevím, jestli ten pořad budu sledovat dál, ale vím, že tohle se vážně nepovedlo.

Tak takhle tedy ne, pane Vachlere. Jsem věrným a pravidelným divákem Českého lva už někdy od roku 2000 a každý rok se na udílení těchto cen velice těším. Ale co jsem viděl letos, to byl vrchol trapnosti, nevkusu a čirého zoufalství. Na paní Lucii Bílou mám neutrální názor, ale ona to fakt nezvládala. Ona si žije ve svém světě, kde je všechno krásné, kde se všichni mají rádi, kde jsou andělé a bůhvíjaká další stvoření, ale proboha, její řeči o o panu Václavu Havlovi, její slova o tom, že nebýt paní Dagmar, tak tu pan Havel není tak dlouho, to byla snůška keců, ze kterých se mi chtělo hodit šavli. Stejně tak mě ale absolutně nezajímalo, kolik paní Bílá posbírala ocenění a co všechno vlastně sbírá. I kdyby sbírala odpadky z popelnic, tak je mi to jedno, mě zajímá film a ne rozmary paní Bílé. Její výkon zkrátka nebyl profesionální a divím se jí, že má zapotřebí se takhle ztrapňovat. Ona ovšem i skvadra předávajících byla občas dost mimo. Paní Květy Fialové si vážím a jako herečku jí uznávám, ale to jak srážela slovně pana Gotta nebo jak neopomněla po přečtení vítězů dodat, že neví "co je to Falcon", to už bylo dost za hranicí slušnosti. A hudební předěly a taneční kreace už jen umocnily zoufalý dojem ze zoufalého večera. Jediné, co se povedlo, to byl děkovný projev pana Somra, vzpomenutí na letošního oslavence, pana Františka Peterku, a nakonec "zmatený" Jiří Pecha, který chtěl "Bolečkovi" mermomocí donést třetího Českého lva. A pak také bylo sympatické "rýpnutí" pana režiséra Marečka do generálního sponzora tohoto večera. Celkově to byl tedy jeden z nejhorších ceremoniálů, které jsem měl v rámci udílení Českých lvů možnost vidět. Z toho důvodu uděluji pouze jednu hvězdu. A mimochodem, nějak si nevybavuji, jestli to bylo součástí minulých ročníků Českých lvů, ale nějak mi zde chyběla vzpomínka na zesnulé filmaře, a teď nemyslím pana Havla, protože ten byl vzpomenut jako jediný z těch zemřelých, ale co takhle pan Bořivoj Navrátil, Jiřina Švorcová, Pavel Vondruška, atd? Ti by si taky nějakou tu vzpomínku zasloužili.

Počtvrté v řadě jsem probděl oscarovou noc, počtvrté v řadě jsem si vychutnal to neopakovatelné kouzlo nedělní noci zasvěcené oslavě filmu. Ta atmosféra, to strhující kouzlo přímého přenosu na HBO mě asi nikdy neomrzí. A nyní k samotnému ceremoniálu. Billy Crystal byl příjemně decentním moderátorem, který na sebe nechtěl za každou cenu strhávat pozornost a tak to má u ceremoniálu být. Jednotliví předávající byli taktéž příjemní a zajímaví, obzvláště Chris Rock zaujal bezvadnou glosou na téma animáky. Potěšila také tradiční vzpomínka na zesnulé umělce a udělení čestného Oscara Jamesovi Earlu Jonesovi. Co se týče výsledků, tak jsem žádné favority neměl, prognózy jsem ignoroval a do ceremoniálu jsem šel tzv. naslepo, takže jsem se skvěle pobavil, občas jsem byl překvapený více, občas méně, a občas jsem byl vyloženě zklamaný (to když Harry Potter vyšel naprázdno). A co se mi vůbec nelíbilo, to byl český komentář, kdy pánové komentátoři divákům vnucovali vlastní názory, nebo dokonce zesměšňovali oceněné umělce (kafrat do řeči oceněného Jeana Dujardina něco o tom, aby se naučil anglicky, to byl opravdu vrchol buranství). A trapná vsuvka, kdy pokojně a v poklidu sleduji po páté hodině ráno televizi a najednou se z televize ozve hlasitý výkřik "zdravíme Světozor", díky kterému mi úplně poskočilo srdce leknutím, byla opravdu tou definitivně poslední kapkou. To by se opravdu nenašli nějací normální komentátoři? Mně by se například líbila dvojice Dana Hábová a Libor Bouček, což jsou mí dva oblíbení televizní překladatelé přímých přenosů, ale toho se asi nedočkám. No nic, to byla jen malá odbočka. Celkově jsem s ceremoniálem spokojen, ale z těch čtyř Oscarů, které jsem dosud viděl, nebyl tento ceremoniál nejkvalitnější, a tak uděluji čtyři hvězdy.

Oblíbený chlupatý mimozemšťan Alf je už druhým rokem na nucené návštěvě naší planety a stále nepochopil, o co o Vánocích jde a v čem je vůbec krása a kouzlo Vánoc. V tomto vánočním speciálním dílu oblíbeného seriálu Alf zjistí, o co jde o Vánocích především a jak malicherné jsou jeho problémy v porovnání s lidmi, kteří jsou nevyléčitelně nemocní nebo kteří ztratili milovanou osobu a nechtějí již nadále žít. Tento 50minutový film je k mému velkému překvapení velmi málo komediální, ale o to více vážný a dojemný a nestydím se přiznat, že jsem měl slzy na krajíčku. Zkrátka tentokrát to tvůrci rozehráli zcela na vážnou notu a se seriálem to má společné tak maximálně ústřední herce (nechybí zde samozřejmě Alfova lidská rodina), ale to je tak všechno, dokonce se tento film ani neodehrává u Tannerů doma. A právě tím, jak se tento příběh odlišuje od seriálu a že mě šokoval svou vážností, si mě tenhle film získal. A co mě překvapilo ještě víc je fakt, že tenhle film se dočkal své české premiéry až v roce 2012, a to díky stanici Prima Family. A Prima příjemně překvapila především tím, že ač od dabingu první série Alfa uběhlo 18 let, tak přesto sehnala tři původní ústřední dabéry, a tak jsme mohli znovu slyšet pány Satoranského a Jiráka a paní Konvalinkovou, kterak se po dlouhých letech vrátili k dabingu kultovních postav ze seriálu Alf. A rozdíl 18 let, který mezi oběma dabingy uplynul, nebyl na poslech nijak příliš patrný, zkrátka staré dobré hlasy doplněné hlasy novými, i to je důvod spolu s důvody výše uvedenými, proč tenhle speciální díl hodnotím pěti hvězdami.

Když jsem jako dítě (a před pár lety v repríze už jako dospělý člověk) sledoval v 90. letech na Nově slavný TV pořad Tabu, tak mě vždy nejvíce zajímaly díly odehrávající se ve vězení. To prostředí mě jako někoho, kdo se do něj nikdy nepodíval vždy určitým způsobem fascinovalo a při rozhovorech s těmi vězni jsem si říkal, jak to asi v takovém vězení chodí. Díky tomuto dokumentu jsem si konečně mohl udělat nějaký konkrétní obrázek, i když kamera bohužel sleduje spíše vězně, kteří to vězení opouští, ale to nic nemění na tom, že téma dokumentu je velice lákavé. Pokud se mám nějak vyjádřit k celkovému výsledku, tak musím souhlasit s tím, že doba natáčení dokumentu zřejmě nebyla nějak extra dlouhá, alespoň tak soudím z toho, že jeden ze sledovaných vězňů na konci dokumentu říká, že byl propuštěn v roce 2009 a toto propuštění z vězení bylo v dokumentu ukázáno hned někdy na začátku, takže předpokládám, že natáčení dokumentu mohlo trvat nějaké dva až tři roky, což mi na časosběrný dokument přijde docela málo a je to bohužel hlavní mínus celého tohoto dokumentu. Navíc jednoho z vězňů neuvidíme na svobodě vůbec a závěrečné titulky prozrazují, že byl propuštěn na svobodu až jeden měsíc po ukončení natáčení, což je taky docela silný nedostatek vzhledem k názvu dokumentu. Nicméně celkově jsem rád, že jsem díky dokumentu zase o něco málo moudřejší a uděluji průměrné hodnocení v podobě tří hvězdiček.