freddy

Tenhle rozpad rodiny očima čtrnáctiletého syna je vynikající studií vývoje dvou lidí, kteří si byli velmi blízko a postupně se vzdalují, a jejich syna, který musí pochopit, že život je ne vždy to, co bychom chtěli. Dlouhé detailní záběry do tváří herců beze slov, stejně jako záběry do pusté krajiny jsou dokonalým koloritem k ději a dělají z filmu výjimečný zážitek, který rozhodně stojí za pozornost. Režisér si s filmem pohrál a evidentně věděl, čeho chce docílit, a já přesně takovéto americké nezávislé filmy miluji, byť se může zdát, že příběh je vlastně hodně jednoduchý a byl tu ztvárněný už na mnoho různých způsobů. Jediné, co bych filmu vytknul, že občas působí až příliš rozvlekle, ale chápu, že režisér měl nějakou vizi, které se držel. Takovýto film samozřejmě ale musí doplnit i herecké výkony, a ty v tomto případě byly skvělé, obzvláště mě potěšilo vidět zase jednou na plátně Jakea Gylenhaala, pro kterého mám jakousi slabost. Myslím, že mé zakončení košického festivalu se povedlo a nebudu lhát, že s komentářem k poslednímu festivalovému filmu se mi před očima míhají vzpomínky, zážitky i emoce, kterých jsem za těch 9 dní zde strávených přímo přesycen. Dovolíte-li krátkou odbočku od filmu, bude se mi stýskat po mém ČSFD kolegovi Enšpíglovi, se kterým jsem celý festival prožil a bylo mi ctí jej poznat, po místních lidech, prostředí i celkové architektuře, která je v Košicích skvělá, po celém festivalu. Tenhle festival má své úžasné kouzlo a duši a bylo mi ctí stát se jeho součástí. A stejně jako symbolicky končí film Wildlife společným vyfocením ústřední rodinné trojice, stejně tak i já ve svých myšlenkách tvořím psaním tohoto komentu poslední fotku, kterou odkládám do alba ve své hlavě, které už navždy zůstane mou součástí. Děkuji a třeba někdy znovu v Košicích na viděnou. [27. Art Film Fest Košice]

Že Němci umí točit vtipný komedie jsem se přesvědčil už například u Fakjů, pane učiteli. Ale že dokážou natočit jednu z nejvtipnějších silničních honiček, to by mě ve snu nenapadlo, aneb když nemáte auto, vezměte si lyže, staršího chlapa po mrtvici na kolečkovým křesle, dejte mu do ruky brokovnici a rozjeďte to na maximální otáčky. Tahle scéna je za mně jedna z nejvtipnějších, kterou jsem letos v Košicích viděl. a už jen proto se vyplatí věnovat pozornost týhle zpropadeně vtipný komedii o docela sympatickým mladíkovi s dokonale vymakaným tělem (kde jen ty Němci tyhle herce berou), kterej dluží nějaký prachy a je donucen jít vyloupit barák bohatýho chlapa po mrtvici, ale narazí tam nejen na něj, ale i na jeho vnučku, a je nucen improvizovat. Za mě osobně hodně vydařená komedie, která mě rozesmála v mnoha situacích, která nabízí super vtipný příběh, sympatické postavy a celkově to bylo tak nějak na pohodu a bylo to milý a mega odpočinkový, přitom to ale nenudilo. Za mě hodně sympatický a troufám si říci nezapomenutelný komediální zážitek, který bych si dal klidně znovu. [27. Art Film Fest Košice]

Je pozoruhodné, když se něco z vaší minulosti, na co jste téměř zapomněli, najednou objeví v rámci něčeho přítomného, co právě prožíváte. O knize Sarah od autora J. T. Le Roy jsem se dozvěděl v roce 2006, když vyšla v Česku, a chtěl jsem si jí tehdy přečíst, ale nějak se mi to nepovedlo, nicméně v podvědomí zůstala. A dnes jsem si v kině tuto knihu a 13 let starou vzpomínku oživil, protože právě o této knize a jejím autorovi pojednává tento velmi zvláštní film, jež sleduje autorku knihy, která ji napsala pod klučičím pseudonymem a potřebuje pro tento pseudonym nějakou reálnou tvář. Film, který asi o něco více dokáže zaujmout lidi, kteří mají k této knize vztah nebo o ní ví trochu více, vyniká z mého pohledu nejen zajímavým dějem, kdy já osobně jsem si užíval celý film a celý příběh, ale vynikal především velmi lehce uvěřitelnými hereckým výkony, kdy obzvlášť Kristen Stewart a Laura Dern exceluje. Jsem rád, že se mi kniha Sarah po 13 letech vrátila do života, a třeba už si jí konečně přečtu, protože anotace mě zaujala už tehdy a stále mi přijde, že je tato kniha hodna mé pozornosti. Takže za mě výrazný film, který má své kvality. [27. Art Film Fest Košice]

Ano, i v Izraeli se natáčejí romantické seriály pro ženy dychtící po vztahových seriálech. Jenže co když do toho začne kecat vedoucí izraelsko palestinského pásma, kterým musí každý den projíždět scénárista tohoto seriálu? Tahle netypická komedie je originální, nápaditá a dokázala mě na mnoha místech rozesmát, ale i přesto jsem měl pocit, že mnohdy jen klouže po povrchu a mohla by být ještě ostřejší, ještě vygradovanější, ještě ujetější, protože místy výrazně ztrácela dech. Ale závěr byl vtipný a svým způsobem skvěle vypointovaný, o tom žádná. Na to, že jsem nevěděl, co od toho mám čekat, mohu film označit za příjemné překvapení někde mezi třema a čtyřma. A možná bych si i v reálu nějakou romantiku z Izraele jen tak ze zvědavosti pustil, abych okoukl, jestli tam fakt mají stejně blbý seriály, jako u nás. Tak třeba to někdy vyjde. [27. Art Film Fest]

Předně upozorňuji, že nejsem nějaký znalec nebo fanoušek samurajských filmů, tohle jsem si zkusil dát čistě jako festivalový experiment, jak se mi bude líbit něco mimo mé preferované žánry. A přiznávám, že tohle mě absolutně nezaujalo. Pokud se nějaký film odehrává 80 minut na jednom místě někde v lese a běhají tam chlapi s mečem, nedokážu to asi dost dobře docenit. Takže za mě absolutní nuda, která mě nebavila, a která pro mě byla spíše utrpení. Přišlo mi, že děj se nikam nevyvíjí, film je celou dobu o jednom a tom samém a i při téhle vstřícné stopáži jsem v polovině filmu začal v sále usínat. Přesvědčil jsem se, že chodit v rámci festivalu na filmy mimo mé preference není dobrý nápad a omlouvám se tomuto filmu, že to odnesl, ale fakt to pro mě bylo utrpení a nedokázal jsem asi dost dobře docenit celou tu tématiku. Každopádně za mě nejhorší celovečerní film košického Art Film Festu, který jsem tu viděl. Pokud jste fanoušci žánru, mé hodnocení ignorujte. [27. Art Film Fest Košice]

Chcete se královsky pobavit? Chcete být filmem překvapeni? Chcete být šokováni? Chcete zažít filmovou jízdu, v níž se žánry zcela lehce mění a vy nevíte, co bude dál? Tuhle rodinku, která začne realizovat smělý plán jak se mít dobře musíte buď milovat, nebo nesnášet. Ale ať se rozhodnete pro jedno nebo druhé, rozhodně vás nemůže nechat chladnými, protože tohle se hned tak nevidí. Z Jižní Korey, oceněný Zlatou palmou za nejlepší film, přišel do Košic film, který je hravý, milý, tématikou (ne)obyčejný, možná velmi dráždivý, nikomu nic nedaruje, a který se dívá na perspektivu chudí versus bohatí zase trochu z jiného úhlu, než bývá ve filmech zvykem. Tak rád bych se rozepsal více a popsal scény, které se mi vryly do paměti a nápady, které z filmu dělají takový nezapomenutelný zážitek, ale protože prožitek tohoto filmu závisí hodně na okamžiku překvapení, napíšu jen, že tahle po píči dobrá multižánrovka stojí za zvýšenou pozornost a ignorovat jí je téměř hříchem. Tohle má šanci stát se nesmrtelnou kultovkou a já jsem rád, že jsem tenhle originální klenot mohl zažít ve vyprodaném festivalovém kinosále pro 450 diváků, kde vládla úžasná atmosféra. Tohle chceš, tak do toho jdi a nebuď srab! [27. Art Film Fest Košice]

Kolumbijská džungle jako výchozí prostředí pro tuhle těžko popsatelnou žánrovku je více než vhodná na to, aby se tu na relativně malém, ale zároveň rozlohou nekonečném prostoru rozehrála těžko předvídatelná partie, která je chvíli dramatická, chvíli zvolní, a která s každým dalším záběrem dokáže překvapit. Tahle partička děcek, která tvoří oddělenou jednotku povstalecké Organizace a mají dohlížet na jednu ženu, jež je rukojmím, je velmi nestabilní, emocionálně nevyzrálá a je zajímavé pozorovat psychologický vývoj jednotlivých postav, stejně jako to, jak se odvíjí samotný příběh. Je to vlastně jen tak trochu plynoucí sled událostí, ale je to po čertech zajímavý art, který mě téměř nenechal vydechnout, a který má tendenci vyniknout právě na festivalech. Jediné, kvůli čemu váhám v hodnocení je fakt, že mi film připomínal kombinaci filmové a románové klasiky Pán much, a britského thrilleru Jezero smrti. Ale to je jen nepatrný detail v jinak dokonalém a rozhodně překvapivém filmovém zážitku, který mi tento malý nenápadný kolumbijský film přichystal. [27. Art Film Fest Košice]

Může-li film zhmotňovat lidský dotek, pak tenhle film mně dokázal pomalu a smyslně svádět, až jsem se do něj zamiloval, prožil jsem s ním žhavé chvilky, obrazný orgasmus a vášeň, objetí, vášnivé polibky, ale i první mráčky a vzájemné nepochopení, aby mě nakonec odkopl jako ta největší děvka a vypořádej se s tím jak chceš. Tohle vše jsem prožil během intenzivních a těžce uchopitelných 150 minut čiré filmařské radosti a oslavy veškerého vizuálního umění. Přitom se jedná o jednoduchý příběh kdy on se zamiluje do ní, ona odjede do zahraničí a vrátí se s jiným. Ale ta jednoduchost s jakou se režisér pohybuje v tomto příběhu, jak si vychutnává oslnivé obrazové momenty těch i nejobyčejnějších věcí a krajiny, jak si hraje s divákem a nechává ho na pochybách, jak si to celé vyložit. To vše mě nenechalo chladným a mám pocit, že jsem viděl film, který budu ještě hodně dlouho zpracovávat, a k němuž se budu v myšlenkách vracet. Miluju, když jsem překvapován, když jsem unášen, když jsem fascinován. A stejně jako se chvíli člověku může stýskat po holce, kterou miloval a ona ho odkopla, stejně tak se mi už teď stýská po tomhle zvláštním příběhu. [27. Art Film Fest Košice]

Nakolik nás dokáže naše víra a přesvědčení zaslepit natolik, že přestaneme rozeznávat špatné od dobrého, respektive nakolik jsme schopni činit špatné věci s přesvědčením, že jsou dobré? Hlavnímu hrdinovi je teprve nějakých 12 let a je přesvědčeným radikálním islamistou žijícím ve Francii a nemá problém s tím začít přemýšlet o vraždě své učitelky. Kamera dokumentární formou sleduje primárně hlavního herce, jeho počínání, jeho myšlenky, jeho přesvědčení. A já se nechal unášet tímto filmem, nic jsem neřešil, nad ničím nepřemýšlel a jen sledoval každou další scénu se stejným zájmem jako tu předchozí, aniž bych se začal nudit, aniž bych měl pocit, že to, co sleduji, je jen snůška báchorek a vymyšlených keců. Pokud mě film dokáže takto nenásilně vtáhnout a nepustit, jsem pak nadšený. Kladně hodnotím nejen kameru a celkovou režijní koncepci, kdy mám pocit, že ve filmu nebylo nic navíc a vše přesně sedělo, ale i herecký výkon hlavního představitele a celkově atmosféru. Začlenit menšiny do většinové evropské společnosti asi není úplně lehké či reálné. Ale doufejme, že tento film zůstane fikcí a nebude jednou hořkou realitou současné Evropy. Za mě skvělý zážitek [27. Art Film Fest Košice]

Hodně silný film, do kterého není lehké proniknout, ale když se to povede, když se divák nechá unášet příběhem, je to zážitek, na který asi hned tak nezapomene. Islandský film sleduje dvě sympatické a inteligentní puberťačky od počátku kamarádství, přes první dávku drog, první lesbické milování, první průšvihy a absťáky až po jejich život v okamžiku, kdy už jsou třicátnicemi. Příběh ovšem není vyprávěn lineárně, režie prolíná minulost (holky jako puberťačky) s přítomností (kdy už jsou holky dospělé). Není to pěkná podívaná a není snadné sledovat, jak se dobrovolně ničí dva mladé životy, ale ještě těžší je sledovat rodiče zoufale bojující za svou milovanou holčičku. Bezútěšná situace a nepřikrášlený vývoj příběhu, kdy do detailu až téměř dokumentárním stylem můžeme sledovat postupný úpadek dvou životů, je bezesporu tou hlavní devízou tohoto filmu. Film táhnou pochopitelně i přesné herecké výkony a skvělá kamera, která pomáhá docílit pocitu reality a dodává tak celému příběhu na naléhavosti.Věřte, že tohle nechcete prožít. Za mě osobně skvělá sonda do duše mladých feťáků. Tady někde to začíná. Takhle vypadá cesta do pekla a pád do propasti. Většinou není návratu. Dostat se do rauše je tak snadné a lákavé. Ale ty následky! Film mě nadchl a budu ho asi ještě dlouho zpracovávat. [27. Art film Fest Košice]