freddy

Proč? Prostě proto. Show jsem se osobně zúčastnil, čehož nelituji a nikdy litovat nebudu. Za svými rozhodnutími a činy si stojím a vždy si stát budu. A účast v téhle show byla super zkušenost a nezapomenutelný celoživotní zážitek. Je to show, je to zábava, a o to tu jde. Prožil jsem si toho v životě už hodně na to, aby mi záleželo na tom, co si kdo o mně a mé účasti na tomto projektu myslí. Tohle je zkrátka fajn nenáročný pořad na odreagování, který mě dokáže i solidně pobavit, a za tím si stojím.

Pomsta umí být velmi silným hnacím motorem. A hlavní hrdina si jde během filmu neomylně za tím, co chce, a nehledí při tom na následky. Jeho pomsta je rozhodně zajímavá, jeho pohnutky pochopitelné a jeho postupy fascinující. A nelze mu upřít ani charizma. Během filmu jsem neměl ani na okamžik čas se nudit a jak film pokračoval, byl jsem stále zvědavější, co se bude dít a co případně zase ten borec vymyslí, aby se dostal o něco blíže ke svému cíli. Až na ten začátek, kdy mi chvíli trvalo pochopit, oč tam jde, to je dokonalý film, který mě bavil. /Noir Film Festival, 20.8.2017/

Jeden nepředvídatelný scénárista, jedna mladá šatnářka, jedna atraktivní sousedka, a zločin, který zamíchá kartami. To je koktejl, který ve výsledku chutná zajímavě, nebál bych se říci neobvykle, ale přece jen má člověk chvílemi pocit, že to není úplně ono. Film samotný byl zajímavý, chvílemi i napínavý, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že je možná i trochu nudný. Vlastně šlo o banální příběh, který by unesl ještě trochu střihu, některé scény mi tam totiž přišly zbytečné. Ale to je jen menší vada na kráse zajímavého filmu, který má velký klad v podobě Humphreyho Bogarta a jeho charizmatu. A kromě toho, tenhle film přichází s geniálním citátem o tom, že jsem se narodil, když mě políbila, zemřel, když mě opustila a žil naplno několik týdnů, kdy mě milovala. Každopádně tenhle film rozhodně stálo za to vidět, byl to zážitek, obzvlášť když jsem ho viděl při promítání pod širým nebem. /Noir Film Festival, 19.8.2017/

Jeden vlak a jedna noc, která mohla změnit historii Spojených států. To je zajímavý nápad, který tvůrci bravurně rozvedli do překvapivě velmi atraktivního, zajímavého a téměř dechberoucího příběhu, u kterého nelze dopředu předvídat, jak se to celé bude vyvíjet. Já jen s maximálním zaujetím sledoval plátno a fascinovaně sledoval tu zajímavou hru, kterou tvůrci rozehráli. Rovněž oceňuji i krásně vtipně odlehčenou postavu strojvedoucího, který umožnil divákům v tom napětí vždy na okamžik polevit a trochu se zasmát. Celkově mě to velmi bavilo, a jsem rád, že jsem si mohl rozšířit své obzory o tento historický noir film. Nemám nad čím váhat, je to za maximální počet. /Noir Film Festival, 19.8.2017/

O Vánocích se může stát spousta zvláštních věcí. Třeba, že jeden zapšklý arogantní chlap, který dokáže milovat jen sám sebe a svůj majetek, dokáže objevit to nejlepší, co v sobě skrývá. A co na tom, že se k tomu propracuje za vydatné pomoci samotného Santa Clause? Nečekal bych, že takový obyčejný televizní vánoční film mě dokáže takhle zaujmout. Jelikož se snažím zaměřovat a specializovat na vánoční filmy, za svůj život už jsem jich viděl mnoho, že už je ani nepočítám. Ale tenhle film si získal mou plnou pozornost od začátku do konce, dokonce i ten hlavní hrdina, který mi byl ze začátku slizký, si nakonec získal mou podporu a sympatie, a když k tomu navíc film oplývá dvěma sympatickými mladými slečnami (i když jedna z nich je ambiciózní mrcha – elfka), nemohl jsem ignorovat fakt, že tenhle film ví, jak na mě. Pravda, vánoční atmosféry zde bylo poskrovnu, což je dáno tím, že se film odehrává v té teplejší a slunečnější části USA, ale to se dá dost dobře odpustit, vynahradí-li mi to tím, o čem by Vánoce měli být. Lidskostí, porozuměním, hřejivostí, nápravou namyšleného člověka. Kromě toho opravdu nadšeně vnímám nápad, že Santa potřebuje nového cililinga (osobního asistenta neboli něco jako viceprezidenta) a hlavní hrdina dostane možnost se o tuto práci ucházet. To je velmi inovativní nápad na poli vánočních filmů, který mě nadchnul. Abych to zkrátil, tenhle vánoční film patří z mého pohledu k těm lepším, nápaditějším a celkově milým filmům v rámci žánru. A proto uděluji lepší čtyři hvězdy.

Že Jesse Owens dokázal získat před očima Adolfa Hitlera v Berlíně v roce 1936 zlatou olympijskou medaili, to víme. Že získal ty zlaté olympijské medaile dokonce čtyři, to asi taky většina z nás ví. Ale jaká byla jeho cesta za medailemi, průběh olympiády i život tohoto atleta po jejím skončení? To už nám prozradí tento film, který mapuje život a cestu jednoho fenomenálního atleta za sportovní nesmrtelností. Je fascinující zjistit, jak to vlastně tehdy mohli mít sportovci těžké, a ještě více znepokojující je zjištění, že jeden černošský běžec mohl být Američanům dost dobrý na to, aby pro ně získával zlaté olympijské medaile, ale ne dost dobrý na to, aby byl vymaněn z rasové segregace, která v Americe vesele bujela. Každopádně film jako takový má bezesporu své opodstatnění a já jsem vděčný, že jsem se opět dozvěděl něco více z historie olympismu. Tento velikán sportovní historie si bezesporu svůj film zasloužil a já doufám, že se někdy dočkám filmu o dalším čtyřnásobném olympijském vítězi v běhu, našem legendárním Emilu Zátopkovi. Tento film každopádně hodnotím jako povedený, zajímavý, a kvalitní, a jako nadšenec do olympijských her jsem za něj vděčný. Je to za čtyři hvězdy.

Těžko si představit nadšenějšího a optimističtějšího smolaře, než je Jonathan. Vyhazují ho z jedné práce za druhou, všude něco pokazí, ale on nepřestává vidět život pozitivně a nepřestává věřit, že se mu začne dařit. A díky šťastné náhodě se nakonec vrací jako zaměstnanec do obchodního domu, kde na začátku celého filmu složil z několika kusů figurínu sympatické ženy, která nyní ožívá... Úžasný osmdesátkový look, sympatický scénář, super postavy, a vlastně ve výsledku hodně milá romantická komedie. Přesně takové mám pocity z tohoto filmu. Ani na okamžik mě film nenudil, nápad byl doveden dle mého názoru až na dřeň a vytěžen opravdu maximálně, a ten konec, to je prostě nádhera. Ani jsem nevěděl, že tahle hodně známá písnička, která zní na konci filmu, pochází z nějaké filmové komedie z 80. let. A když zněla ta písnička a k tomu jsem sledoval závěrečnou scénu filmu, pociťoval jsem takové to správné romantické nadšení. Film hodnotím nadprůměrně s neskrývaným nadšením čtyřmi hvězdami.

Byl jednou jeden kluk, který měl rád svého pejska, a tato láska byla vzájemná. A když pejska srazilo auto a on zemřel, jeho mladý páníček jej oživil za pomoci elektřiny. V podstatě velmi banální příběh na motivy příběhů o Frankensteinovi, který má ale takové zvláštní kouzlo, až mě to samotného překvapilo. Možná za to může ten roztomile animovaný pejsek, který je srdečný, roztomilý, mazlící, prostě má vše, co by měl správný pejsek mít. Byl takový opravdový, a přitom kreslený. A k tomuto vynikajícímu základu v podobě hlavního zvířecího hrdiny byl přimíchán i děj, který ani na okamžik nenudil. Prostě jsem musel hlavnímu hrdinovi a jeho pejskovi ve všem fandit, a když film skončil, bylo mi to opravdu hodně líto. Chtěl jsem přídavek, přál jsem si, ať je film ještě o něco delší. A to je neklamná známka kvalit, které v sobě tento film, alespoň pro mě osobně, skrývá. Nemohu jinak, než nadšeně udělit maximální hodnocení a pochválit Tima Burtona za skvělou práci.

Podtitul by mohl znít Strašící hodiny pro začátečníky aneb Jak se snadno a rychle státi upírkem. Tenhle animák nabízí super postavy, jako je děda Drak(ula), praděda Vlad, který do filmu přináší alespoň na chvilku ten správný strašidelný prvek, ale i super skupinka strašidel, která pomáhá Drakulovi na cestě za tím, aby se z jeho napůl lidského vnoučka stal upír. Ve výsledku je toto pokračování milé, hravé, zábavné a vlastně docela fajn. Čas s filmem utíkal hodně rychle, zábavných momentů, které mě rozesmály, se taky našlo docela dost, a nakonec vlastně vše dobře dopadlo, a o to asi šlo především. Umím si přesvědčit, že děti, kterým je film určen především, jsou a budou nadšené, když film uvidí. Já jsem pouze spokojený, ale i to stačí na to, abych filmu udělil mírně nadprůměrné hodnocení v podobě třech hvězdiček.

Lidstvo by si mělo dávat pozor, co posílá do vesmíru. Může se totiž snadno stát, že když tam třeba pošleme staré videohry z osmdesátých let, objeví je mimozemšťané, budou si myslet, že jim vyhlašujeme válku a zlikvidují nás díky tomu, že se z her stane realita. Od téhle komedie jsem vlastně neměl žádná očekávání. Nejsem ani dítě, které holdovalo automatům s videohrami, i když párkrát jsem si to začátkem 90. let taky zkusil. Ale tenhle film mě sakra bavil. Možná je to tím, že režie se ujal jeden z mých oblíbených režisérů Chris Columbus, možná je to tím, že Adam Sandler v komediální roli zklame málokdy, možná je to tím, že tahle komedie je jiná, že má zajímavý a originální nápad a já nedokázal předvídat, jak se to celé bude vyvíjet. Ať mě tahle komedie zaujala čímkoliv, jsem rád, že jsem si k ní našel cestu. A mimochodem, tahle komedie dala i naději všem singl hochům, že se třeba jednou jejich virtuální láska zhmotní v reálné podobě. A tahle naděje je přece fajn. Takže i za tenhle nápad, ale nejen za něj, ode mne tvůrci schytávají plnou palbu čtyř hvězd.