Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Horor

Recenzie (1 404)

plagát

Walking Dead - Season 9 (2018) (séria) 

Série plná překvapení, alespoň co se mnohokrát udávaného návratu ke kořenům týče. Totiž, takový návrat ke kořenům si představuji jako nekompromisní zombie řežbu, samozřejmě občas okořeněnou nějakou tou vážnější scénou, jenže to se jaksi opět nekoná. Naopak se pokračuje ve velmi nepovedeném vztahovém a ke všemu silně moralistickém dramatu, s občasnou akcí, díky které se série drží těsně u hladiny, ale stále pod vodou. Onou akcí mám na mysli především hřbitov a první vážnější setkání se Šeptači. V této scéně je dokonce i solidní kamera, takže alespoň takto lehký odraz starých časů. Jenže na jednu povedenou akční scénu, je tu deset "dramatických" plných klasicky příšerně napsaných dialogů. A například táta Negan, ano, takový skoro táta holčičky, která zvládne opravdu vše... velmi pobavilo, více snad ani nerozebírat. Negan je trestuhodně nevyužit, hold pryč jsou časy Útočiště. Podobně je na tom i to, co mělo být pro sérii zásadní, Šeptači. Po jejich příchodu má děj velmi dobrou hororovou atmosféru, jenže ta opadne až příliš rychle, možná to chtělo více epizod bez sundaných skalpů, nebo alespoň trochu přemýšlet. Právě v těch diskutovaných starých časech se nedalo mezi chodci jen tak pochodovat, živý se musel velmi důkladně pomazat vnitřnostmi, krví a tak podobně. Tohle už snad neplatí? Nevšiml jsem si, že by Šeptači něco podobného praktikovali, či snad jejich skalpy stačí? Reálnou hrozbu pro hlavní hrdiny snad ani neřešit, vůbec když je tu dost nespokojenců s vedením a když ono vedení, tedy Alfu, prakticky stráží jeden jediný, i když samozřejmě Terminátor. Závěrečná epizoda konečně přinesla zimu, což bylo samozřejmě zajímavé, ale výsledný pohled ani mráz příliš nezmění.40%

plagát

Hviezdne vojny: Epizóda I - Skrytá hrozba (1999) 

Jak kdyby všechno začalo fungovat až s finálním příchodem Darth Maula, tedy zdaleka nejzajímavější postavy celého filmu a snad i světa Star Wars. Proč má právě on tak málo prostoru jsem nechápal, příběhu by více temnoty rozhodně prospělo. Jenže to by se George Lucas nesměl tak okatě zaměřit na dětské publikum a efekty. Scéna souboje má vše, co film postrádal, dokonce až zde mám pocit, že herci mají co hrát (a to mi Liam Neeson jako Qui-Gon Jinn sedl). Co hrát má i John Williams, čímž rozhodně nechci říct, že by jeho dosavadní hudba byla špatná, jenom zase trpěla podivným příběhem a absencí silných scén. Hold, ani takový velikán "z ničeho" atmosféru nevytvoří. Ale aby příběh jen nehanil, vysvětlit počátek všeho a základně seznámit se světem Star Wars zvládá vcelku obstojně. Dokonce má i ještě jednu solidnější scénu, mám na mysli samozřejmě závody kluzáků a Jakea Lloyda, který mě osobně v roli až tak nevadil. Což se samozřejmě nedá říct o komickém elementu, který nemá jediný povedený vtip, tedy Jar Jaru Binksovi. Tohle odporně digitální stvoření, dokázalo zkazit nejednu scénu, opravdu nechápu, proč tu musel být! K těm zmíněným efektům, i přes rok vzniku filmu, jsem z nich příliš nadšený nebyl, především "krajinné kompozice" byly občas velmi špatné. Za to efekty při závěrečném souboji jsou zase výborné, čímž se vracím na začátek. Takhle měl prostě vypadat celý film, škoda. 50%

plagát

Z hrdze a kosti (2012) 

Někteří hold potřebují až takovou událost, aby pochopili, co jim opravdu v životě schází. Do té doby má Ali kamarádky a Stéphanie opravdu velkou porci trpělivosti, i když, i ta má samozřejmě své meze. Díky dobře napsaným a zahraným postavám, však jejich neustále sbližování a oddalování baví. Mám pocit, že především agresivní Ali byl obsazen ještě před psaním scénáře, Matthias Schoenaerts je totiž pro tuhle roli ideální a podává výborný výkon. To Marion Cotillard je v tom nejlepším slova smyslu klasicky dobrá, ale snad právě postavou (nikoliv fyzicky) ještě více zaujme právě Matthias Schoenaerts. I přes jeho filmový druh obživy (solidně natočené zápasy v jakémsi volném stylu) a těžké životní osudy obou hlavních hrdinů mám pocit, že mohl jít Jacques Audiard ještě více na dřeň. Mnoho scén je bezpochyby velmi silných, obzvlášť ta téměř závěrečná z ledu a samozřejmě i její pokračování, tedy výborné finále. Ovšem právě pro ty životní osudy jsem měl pocit, že by filmu prospělo ještě syrovější pojetí. Což ovšem zase neznamená, že mi to které má nevyhovuje. 75%

plagát

Suburbicon: Temné predmestie (2017) 

Málo temné, více jemné předměstí a to i přes vlastně vcelku drsný děj... hold, je to celé na půl plynu. Úvodní reklamní spot, který má nalákat nové osadníky do z tohoto pohledu dokonale kýčovitého satelitu jménem Suburbicon, je parádně Coenovský. Velmi solidně se rozehrává i následné dění, jenže už krátce po přepadení začíná být až příliš jasno, což u Coenů nebývá zvykem. Filmu nepomáhají (opět překvapivě) ani nezajímavé hlavní postavy, příkladem budiž Matt Damon, který mi do role Gardnera Lodge navíc nesedl ani tipově. Alespoň toto se o ostatních říci nedá, z tohoto pohledu je obsazení povedené a když má náhodou někdo více co hrát, může z toho být i natolik silná scéna, jako je návštěva vyšetřovatele pojišťovny. Julianne Moore a Oscar Isaac jsou nejen v ní výborní, jenže tady mluvíme o závěru filmu, co to všechno mezitím? To působí spíše jako napodobenina filmu bratrů Coenových. Ve které navíc nečekaně do prázdna vyšumí i druhý příběh, tedy, jeho poselství je jasné, jenže zase očekávané, k nějakému většímu překvapení nedojde. Pěkná kamera, kostýmy, prostředí předměstí a sem tam (a to především), dokonce atmosféra klasických noir filmů potěší, jenže jak jsem psal v úvodu, je to všechno pouze na půl plynu. 60%

plagát

Muži na zabitie (1998) 

Tak jsem si na začátku chvilku myslel, že koukám na Bladea! Ale ono ne, koukám na hodně špatné střelce na útěku a jejich pronásledovatelé, kteří na tom co se přesnosti střelby týče nejsou o mnoho lépe. Jak jinak si vysvětlit tak časté střílení mimo terč, nebo byl snad úmysl zničit vše kolem? Klišé je v pomalu neexistujícím příběhu opravdu hodně, naštěstí mnohé zachrání vcelku zábavná akce a více než solidní kamera společně s použitou hudbou... je to hodinu a půl trvající videoklip. Taktéž Yun-Fat Chow a Michael Rooker jsou fajn, za to Mira Sorvino překvapivě nevýrazná. Jenže já se nejvíc těšil na dvojici Danny Trejo, Til Schweiger a ono nic, snad až trestuhodně nevyužiti! 45%

plagát

November (2017) 

Nádherná (nebrat doslovně pro vše, co se zde odehrává, například takový lektvar lásky...) encyklopedie estonských mýtů a tradic, ale také obyčejný příběh lásky, jak to tak bývá v dosti nelehké době. Stylem vyprávění Listopad opravdu encyklopedii připomíná, je totiž rozdělen do kapitol, nebo jednotlivých příběhů, které tvoří celek. Samozřejmě nejsou nijak označené, přesto tu jakési pocitové dělení je a je to možná trochu škoda, plynulý styl vyprávění by obrazové poetice sedl mnohem více. Kamera je opravdu magická, čemuž samozřejmě dopomáhá i černobílý materiál, ve kterém nádherně potemnělé krajinné kompozice, či občas až hororové detaily, tváří skutečně vyniknou. Pro příklad stačí vzpomenout na scénu setkání s ďáblem, nebo moji vůbec nejoblíbenější, les o dušičkách. Byl jsem jím nadšen, Rainer Sarnet očividně vybíral lokace velmi pečlivě, z dalších mohu vzpomenout na zámek, chalupu ve které žije Liina a mnohé jiné. Navíc to stejné platí i o kostýmech či hereckém obsazení (co se výkonu týče, zase velmi kvalitním!), které je typově opravdu povedené, ať už jde o Hanse, Liinu, barona... ale i ty nejchudší vesničany. Kdybych měl k lesu o dušičkách vybrat ještě jednu scénu, pak by to byl samozřejmě závěr. Prozření, následované ďáblem a setkáním dvou vozů, neskutečně silný moment, ke kterému není třeba více dodávat. 85%

plagát

Vek nevinnosti (1993) 

Při představení hlavních a téměř nekonečné řady nehlavních hrdinů, ve kterém je navíc hojně využit hlas vypravěčky, jsem si vzpomněl na ty nejlepší Scorseseho gangsterky. Ono by jistě bylo zajímavé, v tomto pojetí červené knihovny pokračovat, jenže to se neděje, "akční" úvod je tou poslední akcí na více než dvě hodiny. Zrežírované je to sice mistrovsky, dobová atmosféra je dokonalá, ale příběh je prázdný, utahaný... vlastně jsem díky němu pochopil, co musí Newland Archer ve svém vztahu prožívat. Navíc jinak tomu nemohlo být ani v tom druhém, svým způsobem neexistujícím, přesto zcela zásadním. Totiž, jak Daniel Day-Lewis, tak i Michelle Pfeiffer jsou sami o sobě výborní, jenže když přijdou společné scény, nic mezi nimi necítím a když už, tak opovržení. To sice může být z jedné strany záměr, ale to opravdu jen z té jedné a navíc částečně. Věk nevinnosti je tím alespoň jedinečný, v mnoha jiných řekněme podobných, je té lásky naopak až příliš. A na rozdíl od některých podobných má fantastickou kameru, obzvlášť bály jsem si z tohoto pohledu opravdu užíval, na nich navíc vyniknou i dokonalé kostýmy. Ovšem jako celek z mého pohledu slabší, vůbec na Martina Scorseseho. 50%

plagát

Philadelphia (1993) 

Na rozdíl od dnešních, příběhově povětšinou ještě slabších propagandistických (v případě tohoto spíše omluvných) filmů, má Philadelphia alespoň velmi zajímavou technickou stránku. Obzvlášť kamera je fantastická, Tak Fujimoto herce často zabírá v detailu tváří, díky jejich solidním výkonům potom stačí například pohyb očí, aby bylo jasno, co má scéna říct. Ovšem takové záběry na "Streets of Philadelphia", mají sílu samy o sobě, klidně bych jich uvítal ještě více, ona ta soudní síň z toho pohledu zas tak zajímavá nebyla. Nakonec nebyla zajímavá ani příběhově, vše proběhlo dle dopředu jasného, citově zbytečně vyděračského scénáře. Aspoň že herecky jak jsem již zmínil bylo na co koukat, jak Tom Hanks, tak Denzel Washington odehráli svůj standart. Kapitolou samou o sobě je potom Bruce Springsteen a jeho fantastická titulní píseň... Mám pocit, že právě díky ní je Philadelphia tím čím je, bez ní by zapadla mezi průměrná soudní dramata. To že ji Springsteen psal přibližně stejně dlouho, jako já tento komentář, je něco neuvěřitelného. Nicméně hodnotím film jako celek, škoda. 65%

plagát

Smoliari (2009) 

A já si k tomu v domnění, že jde spíše o lehčí komedii otevřel pivo... nechutnalo, jak by také mohlo. Několik solidních, velmi černo humorných vtípků tu je (například takové přemítání o tom, co se narodí a jaká z toho bude radost), ale hlavním žánrem těchto smolařů, co si za své smolařství můžou sami, je sociální drama. Mnoho scén jde na dřeň alkoholického bytí, ale nejvíce zasáhnou ty, ve kterých trpí babička, tedy matka celého tohoto klanu. A potom je tu nejmladší Strobbe, jemuž nešlo v jeho odchodu, či útěku nefandit. Stylem vyprávění mi ale Smolaři příliš nesedli, rozdělení na jednotlivé události, nebo příběhy, je až příliš patrné. On to byl tedy pravděpodobně záměr, ale z mého pohledu "tečky" mezi epizodami docela ruší. Naopak obsazení je velmi dobré a to jak herecky, tak i typově... to vlastně obzvlášť. Stejně tak perfektní je často až dokumentární kamera, která navíc použitím filtrů depresivní atmosféru ještě umocní. 75%

plagát

Olovená vesta (1987) 

Někdo je k zabíjení skutečně zrozen, někdo k němu musí v míru dojít a někdo to celé vezme po svém, tak jako vojín Pyle. První část filmu je naprosto fantastická, Stanley Kubrick v ní přes vojensky dril dokonale pracuje s psychikou hlavních postav. Jejich pády, postupné podřizování, ale i občasný vzdor, jsou z děje i díky výborným hereckým výkonům cítit. Těm samozřejmě vévodí seržant Hartman v jehož roli je R. Lee Ermey neskutečně přesný, reálný... hold ví co dělá. Jeho pozdější hlavní protivník je zahrán podobně trefně, sice z trochu jiného úhlu, přesto v závěru první části co se šílenosti týče vlastně podobně... Vincent D'Onofrio a jeho pohled! Tato výborně natočená scéna je skutečným vrcholem filmu, je to tečka za jeho první částí, nebo za celým filmem? Ono totiž navazovat na něco tak dokonale ukončeného, jde jen stěží. Mám pocit, že o to Kubrickovi ani nešlo, vždyť Olověná vesta je především film psychologický, takže proč neukázat dvě na první pohled nesourodé části. Druhý film nabírá tempo jen velmi pozvolna, po tak silné scéně se vlastně nic jiného ani nedalo čekat. Je tu válka, boj, občasný černý humor zůstává, ale v první linii jsou zase hlavní postavy, samozřejmě již jiné, než v předchozím filmu, myšleno především povahově, ale... Bojové scény tu z mého pohledu nejsou tak důležité, přesto svou kvalitu mají a zaujmou především velmi solidní kamerou, ale i zajímavými exteriéry. Já byl z trosek města nadšen, i když je jasné, že realitě zase tak úplně neodpovídají. Každopádně ve vrcholu druhého filmu byly využity na výbornou! Je to tu zase, rozbor postav, ukázka toho, jak válka mění a co v ní je a není správné. Druhá nezapomenutelná, přesto z mého pohledu již ne tak silná scéna, které kvůli výše zmíněnému (psychologický film), odpustím i to zvláštní krytí nekrytí vojáků v akci. 85%