Renfield

Dát válečnému filmu silný westernový nádech, by ještě nebylo nic převratného, ale vložit do válečného filmu tolik odkazů na dobovou kinematografii, velkou porci všemožných cinefilních radostí a současně nevybočovat z válečného žánru, to už chce velký um! Pancharty Quentin Tarantino dokázal, že tento um rozhodně nepostrádá a stejně tak nepostrádá ani obrovský filmový přehled, který jak potvrzuje jeho výběr německých herců, válkou nekončí. Je až neuvěřitelné, jak výborné herecké výkony všichni předvádí, hold režisér je znát. Ale nejsou tu jen oni, je tu Brad Pitt (lekce italštiny nezapomenutelná) a Mélanie Laurent, která má tu čest hrát druhou nejzajímavější postavu. Tou první je ovšem Hans Landa, v podání naprosto famózního, dokonale slizkého Christopha Waltze! On a Denis Ménochet, napětí mezi nimi by se dalo krájet! Nádherně westernový úvod, s hudbou Ennia Morriconeho a na dlouhou dobu ta nejsilnější scéna. Její závěr je překvapivý, což se stává pravidlem, umřít může prakticky kdokoliv. Lehce westernovou atmosféru má i sklepní vrchol filmu, oproti té úvodní je to možná "o pár nábojů", ale vrchol to je! Fantasticky natočené přestřelce, která navíc opět končí překvapivě, totiž předchází mnoho a mnoho dialogů. Což o to, výborné jsou prakticky po celý film, jenže tady dvojnásob, tady pouze z nich mrazí! Cinefilní část Panchartů není ta druhá, ona je jediná a já osobně jí byl nadšen. Totiž, ty scény jsou točené s obrovským nadšením, radostí a láskou k filmu. Třeba taková maličkost, jako je výměna písmen nad vchodem, samotné promítání, či celý interiér kina, to vše je něco nádherného a především výborně natočeného. Když jsem zase u té kamery, nemohu opomenout ještě jeden, dnes již prakticky kultovní záběr! Brad Pitt a Eli Roth prohlíží výsledek řežby... více netřeba dodávat. A proč po tom všem tak "nízké" hodnocení? Mám pocit, že těch opravdu propracovaných postav mohlo být více, nakonec i Panchartů mohlo být více. 85%

Na oživení mrtvol se nemusí čekat příliš dlouho, nějaké tři, čtyři minuty, tedy nástup jak se v rámci žánru patří. Za to k oživení jejich chůze ani zde nedojde, což je škoda, akci ve filmu by to jen prospělo. Hold jejich nebezpečí je především ve skupinách, či stádech, samostatně se dá utéct, pokud nepřijde panika, což se samozřejmě ne vždy podaří. Každopádně i bez toho má film akce spoustu, je to boj o přežití, takže je vlastně nepřetržitá. Přežít v takovém boji není jednoduché, líbilo se mi, že to nemá žádná postava jisté, že může zemřít kdokoliv a navíc dost netradiční smrtí, vůbec vzhledem k tématu filmu. I díky více než solidnímu zvuku a výborným maskám, funguje vše i v rámci hororového žánru, což se ne vždy podaří. Ale také jako černá komedie, nejvíce snad v závěru, který sice dává jasné poselství, přesto se občas nedalo nesmát. Následující titulky díky fotografiím a doprovodné hudbě ono poselství ještě posílí. 75%

Velmi originální pojetí Tolstého novely dokazuje, že cesta Gustava Machatého do Hollywoodu rozhodně nebyla marná. Jak by jeho filmy působily bez ní, se již nedozvíme, ale díky jejich jedinečnému pojetí, bych mu ty "blízké spolupráce" klidně věřil. Právě již Kreutzerova sonáta předznamenává jeho osobitý styl, příběh je vztahově drama, občas až hororově laděné, přesto s velkou dávkou poetiky a krásy natočené. Je to styl, který Machatý ve slavném Erotikonu dotáhl k dokonalosti. Navíc měl vždy velmi šťastnou ruku, co se výběru herců týče, zde famózní Jan W. Speerger! Ale i neherečka Eva Byronová byla velmi solidní, i když samozřejmě Itou Rinou není. To stejné platí i co se kameramanů týče, Otto Heller a jeho nádherné detaily daly třem zásadním scénám úplně jiný rozměr. Nejvíce znát je to při scéně s koňským spřežením, kdy Pozdnyšev spěchá domů. Celá tato scéna je navíc výborně sestříhaná, působí opravdu velmi akčně. Vlastně jako dokonalý protipól další kterou musím zmínit, čisté drama na lavičce v parku a zase ty detaily. Slabší chvilku si příběh vybírá těsně před nástupem finále, zde jakoby přišel o svižnost, vypráví se dlouze a ne příliš zajímavě. To ovšem plně vynahradí závěrečná scéna, zase lehce do hororu stylizovaná, velmi silná a to i přesto, že se to vlastně všechno od začátku vědělo. Již od Sonáty jsou Machatého klasikou nádherné interiéry, tedy kulisy a fantasticky dobová atmosféra vůbec! 80%

Ideální by bylo, kdyby se poměr Hollywood/New York obrátil. Je sice fakt, že v případě Hollywoodu, se o nějakém příběhu příliš nedá mluvit, ale potřebuje ho v tomto příjemně nostalgickém podání vůbec? Z mého pohledu až tak ne. To nadšení Woodyho Allena pro zlatou éru je znát z každého záběru a atmosférou je skutečně úchvatné! Vittorio Storaro a jeho kamera jsou bez debat, přesto pochválit vhodně idylické barevné tónování scén a především kompozice ulic, opravdu musím. K tomu dokonalý soundtrack, ale i povedený výběr herců, například takový Steve Carell! Vrcholem je potom těch několik (žel méně) povedených scén, z nichž tou nejlepší je samozřejmě "pracovní poprvé lehké děvy" a vzpomínka na ony velké časy Woodyho Allena. Ten samozřejmě v této scéně nemůže chybět, tedy, je tu v podání výborně neurotického Jesse Eisenberga. New York sice v podobné atmosféře, ale s ještě větší porcí romantiky, která mi už tolik nesedla. Možná by bylo zajímavé, kdyby se více rozvinul příběh betonáře Bena, filmu by to jistě dodalo drsnější podobu. Navíc jeho linie krom několika vtipů prakticky vyšumí do ztracena, z celkového pohledu je tu vlastně úplně zbytečná. A kdyby to šlo bez ještě větší porce romantiky, více prostoru by si zasloužila i výborná Blake Lively. Z posledních let je Café society tím lepším filmem Woodyho Allena, ale jak jsem již psal, Hollywood dělá své, občas stačí jen slyšet ta jména... 65%

Matt Berry v roli velmi talentovaného zahradníka, který prakticky denně pečuje o svou zahradu vulv. A Kayvan Novak jako bájný vojevůdce, který si ovšem v současnou dobu dokáže podmanit pouze jednu ulici, či několik málo domů. K tomu nymfomanka Natasia Demetriou a člověk, se kterým by chtěl každý jít na kafe, Mark Proksch! Opomenout nelze ani toho, který má u sebe vždy nějaký ten kolík... Takže, fantastické obsazení, mám pocit, že je snad i silnější, než tomu bylo ve verzi filmové. Kvalita epizod je sice občas trochu nevyrovnaná, ale to vše se dá díky výše zmíněnému a pod dohledem soudu zapomenout. Jsem rád, že do soudu jsou přijímáni i upíři na sluníčku, vždyť Wesley si to zasloužil! Jinak celé soudní obsazení se dá nazvat snovým, nejlepší epizodu i díky tomu netřeba dlouho řešit. Ale i jiné mají své, například jsem se dozvěděl, proč netopýři občas létají tak nízko... no občas, ono jich vlastně je! 80%

Director's cut, nebo Dictator's cut, Aladeen's cut? Jedno z toho určitě musí být Aladeen! Že je Sacha Baron Cohen ve formě a střílí na všechny strany (včetně svých vojáků), o tom se tak nějak ví. Ale že se tu mihne (či je zmíněno, vyfoceno) tolik známých osobností jen proto, aby si ze sebe udělali srandu, to mě docela překvapilo! Opravdu klobouk, či plnovous dolů! Když jsem u toho zásadního plnovousu, dramatická scéna mučení, při které je tím pravým dramatem zjištění, že i mučící nástroje jsou nahrazovány lepšími, dokonce s bluetooth, je jednou z nejlepších. Dále nemohu opomenout vyhlídkový let, porod, či představení bájné země Wadiya! Jenže za tou kupou humoru je tvrdá realita, viz. proslov o demokracii... výborné a rok od roku aktuálnější! 80%

Sice to neznamená, že by Jack a jeho přátelé/rodina byli ve všem nevinně, ale pravdou je, že si Gaylord mohl za většinu situací úplně sám. Každopádně na jeho místě bych být nechtěl, i když jsem na Fotra dostal náladu právě po jednom tématicky lehce podobném večeru... hold každý si najde. Jay Roach měl vynechat přehnané romantizování děje, v těchto pasážích film nefunguje, často přímo nudí. Naopak vzájemné konverzace Grega a Jacka jsou jeho velkým kladem a to i herecky, především Robert De Niro je klasicky výborný. Celkově je to ovšem velmi solidní komedie, vůbec z dnešního pohledu. 65%

Taková politická romantika, co mě překvapivě nerozčiluje. Ona totiž nabízí podstatně uvěřitelnější příběh, než naprostá většina podobných (vlastně spíše nepodobných) pohádek. Sice jsem dlouho nechápal, co Hubbell na Katie vidí, ale přesto jsem jim to všechno věřil. Chemie mezi Robertem Redfordem a Barbrou Streisand totiž funguje výborně, právě i přes Katie... jistě nemusím rozvádět. Podstatná část se navíc odehrává v nádherně nostalgické atmosféře New Yorku (ta hudba!), kde i kamera drží vysoký standart. A ten drží i Sydney Pollack, tedy minimálně do Hollywoodu, přesun jakoby filmu příliš nesvědčil. A mně by rozhodně nesvědčilo to, čemu se zde říká pivo... jen takový nezapomenutelný poznatek, který pocit z filmu samozřejmě neovlivní. 75%

Jednou, dvakrát a potom mohl přijít zase někdo jiný. Neustálé opakování je čím dál méně zajímavé a především vtipné, humor je navíc občas hodně dětinský. Naštěstí vídeňské prostitutky byly fajn, s čímž by asi Hitler nesouhlasil. 50%

Mrazivá pointa, se kterou by i Gravitace hned vypadala lépe, samozřejmě potěší. Navíc dává vcelku obyčejnému sci-fi úplně jiný, mnohem osobnější rozměr. Na druhou stranu více příběh zaujme snad jen svým vizuálem a hudbou, což celkově není úplně málo, ale pocit, že tvůrci měli na víc, ten jsem prostě měl. 75%