D.Moore

Adaptace slavného a skvělého Kameňáku Alana Moora. Měl jsem trochu obavy, čím tvůrci ten příběh, působivý právě díky tomu, jak relativně krátký a úderný je, asi natáhnou. Dobrá zpráva je, že přímo Kameňák nenatáhli ničím. O něco horší zpráva je, že než se začne odehrávat, sledujeme téměř půl hodiny úplně jiný příběh, který sice lze ospravedlnit nutností představit Batgirl/Barbaru i úplným nováčkům, nicméně mafiánská zápletka a akční scény už nutné nebyly. Ale nenudil jsem se, na animaci jsem si po chvíli zvykl... No a Mark Hamill je jako Joker dokonalý.

Že tenhle film vypadá (snad kvůli hojně používaným dobovým záběrům) televizněji než mnohé díly seriálu Koruna, by mi ani nevadilo, nicméně on může ke Koruně vzhlížet hlavně co do kvality scénáře, která je nesrovnatelná. I když se mi líbil výkon Meryl Streep i Alexandry Roach coby mladé Margaret, i když mě bavil Jim Broadbent a líbilo se mi jeho použití ve scénách ze současnosti, i když byl scénář příjemně vyvážený a Thatcherové ani nenadržoval, ani ji neodsuzoval, na konci filmu jsem bohužel vlastně nevěděl, o čem byl, co mi chtěl říct.____P.S. Film vznikl dva roky před smrtí Margaret Thatcherové, ale z posledního záběru mi vzhledem k jejímu výroku, že nehodlá umřít při mytí hrnku od čaje, tak nějak vyplynulo, že ukazuje právě její smrt. Zvláštní.

Skvělé drama "Člověk proti přírodě", kterému opravdu věříte, že je podle skutečné události, a které mohlo být i delší, protože jsou z něj cítit ty lepší filmové dobrodružné časy, kdy všechno nebyly jen triky a kdy štáb leccos doopravdy podstoupil (doporučuji zajímavé bonusové materiály o natáčení na blu-ray). Jason Clarke opět potvrzuje, jak výborný a sympatický herec to je, když se k němu dostane ta správná role, nicméně výborných herců tu je víc.

Oproti prvnímu dílu trochu pokles, protože tentokrát to bylo takové... No místy skoro až otravné, moc ukřičené a několikrát spíš trapně vtipné než vtipně trapné. Will Ferrell byl nicméně fajn, ačkoliv opět stoprocentní vůl, a spolehlivě mě bavil i Steve Carell, tentokrát v roztomile opožděném románku s Kristen Wiig (kdo by odolal). Závěrečná bitva byla vážně něco, kam se hrabou Avengers, a kdyby kratší verze, kterou jsem viděl, obsahovala i vystřiženou scénu se žraločím mládětem a s dospělým žralokem (najděte si ji na YouTube), dal bych i tu čtvrtou hvězdičku.

No ano, i já jsem rád, že Sonic nakonec vypadá, jak vypadá, a ne, jak vypadat měl, nicméně hlavní trumf filmu není modrý digitální ježek, nýbrž zcela nedigitální a zcela boží Jim Carrey. Zbytek Sonica rozhodně nikoho neurazí (snad kdybych neviděl X-Men: Budoucí minulost, ta scéna v baru by mě nadchla a nepřipadala by mi vykradená), ale není ani ničím výjimečný. Zato Jim Carrey je.

O čtyři roky mladší a o velký kus lepší zpracování Maupassantovy povídky, kde Jaroslava Marvana a Stanislava Neumanna vystřídali Jiří Sovák a Vlastimil Brodský, zatímco Nina Popelíková zůstala. Ano, stejně jako minule to i tentokrát stojí na souhře dvou hlavních protagonistů, ale rozdíl je v tom, že teď mají i co hrát a dostali na to třikrát tolik času.

Původní Critters si pamatuji přesně takhle - jako záměrný brak s nepříliš zajímavými herci, zato s roztomilým černým humorem, který obstarávali titulní všehoschopní žrouti. Na novém pokračování/restartu, který se tak trochu veze na vlně Stranger Things, je mi navíc neskutečně sympatické, že tvůrci nepoužívají digitální efekty, ale klasické loutky.... A o to je to celé vtipnější. Jasně, není to žádné veledílo, ale proč hned tak přísné hodnocení?

Tři kasaři a nemluvně aneb "Lojzíčku, už nám to hoří!" Jiří Sovák v takové roli nemohl být jiný než perfektní a je proto docela škoda, že Talisman není o trochu delší. Takhle sice vznikla příjemná jednohubka, ale nic víc.

Když si pustím film, který zjevně vznikl pro jinou cílovou skupinu, snažím se být objektivní, očima té cílové skupiny se na něj dívat a neubírat mu body jen za to, že není pro mě. Ovšem tohle je úplně jiný případ. Úplně. Absolutně totiž netuším, pro koho vznikla taková primitivní, blbá komedie v obřích uvozovkách, taková trapná a od začátku do konce nepříjemná nezábava, v níž se bůhvíjakým omylem ocitly sympatická Rose Byrne a megabohyně Salma Hayek. Je to fakt hrůza, škoda dalších slov a mezer.

Fascinuje mě, s jakou samozřejmostí Hitchcock dokázal míchat černočerný cynický humor a stoprocentní napětí, kdy jde jakákoliv legrace stranou. A taková je vlastně celá Zběsilost. Netřeba věhlasných herců, netřeba obřího rozpočtu, netřeba ani sympatického hlavního hrdiny... Užil jsem si to i tak. A ke scéně první vraždy nebo k jízdě na korbě náklaďáku se budu vracet stejně rád jako k těm hrozným večeřím nebo soudnímu procesu za otevírajícími a zavírajícími se dveřmi.