D.Moore

Film o rasové segregaci (nejen) v NASA a vesmírných závodech z pohledu USA, přičemž v prvním případě se místy až moc tlačí na pilu a v případě druhém se zase tak trochu klouže po povrchu. Navíc se to děje s řadou různých nepřesností a spíše škodlivých zjednodušení - například kdybych se o téma dříve nezajímal, měl bych ze Skrytých čísel dojem, že výpočtářkami v NASA byly jen černošky, a okamžitě po závěrečných titulcích bych letěl hledat, jestli byl start Johna Glenna skutečně takové napínavé drama, nebo ne. I přes to všechno se ale na film dobře dívá, má krásnou kameru a skvělou hudbu, všechny tři hrdinky jsou fajn a rád jsem zase viděl Kevina Costnera.

Film, který stojí na dialozích o spravedlnosti a vině v podání Eduarda Cupáka a Jana Kačera, nemůže být špatný. Obzvlášť když ty dialogy jsou takové, jaké jsou. Takovému filmu neuškodí ani zmatená režie, jež všechny ty skvělé myšlenky spíše tříští, než aby je v závěru spojila a udělala za nimi náležitou tečku.

František Filipovský a Jiří Hrzán si během necelé půlhodiny vyzkoušeli tolik hereckých poloh a vzniklo z toho tolik humoru, že jim to může závidět leckterý delší film s bohatším obsazením.

Jednoduché anekdoty z dostihového prostředí, tak trochu chatrně pospojované dialogy/oslími můstky v podání otce a syna Deylových. Ale má to jisté kouzlo a je to vzácná příležitost vidět Jiřího Grossmanna jinde než v Návštěvních dnech.

S odstupem pár let musím přidat i tu pátou hvězdičku, protože Halloween je jedinečný film. Zneklidňující atmosféra graduje až do infarktového konce, John Carpenter se nepáře s postavami ani s divákem, používá nervózní dlouhé záběry z Myersova pohledu a ukazuje ho jako čiré zlo, čemuž nemáte problém uvěřit. Že v jednoduchosti je síla, tu platí stoprocentně. A Jamie Lee Curtis je úžasná.

Na Jiřího Macháčka jsem si musel trochu zvyknout, protože obzvlášť ze začátku filmu mluvil tu a tam stylem, který by se hodil spíše do parodie, nicméně zvykl jsem si a jsem rád. Toman mě díky němu a díky úžasné Kateřině Winterové bavil tak, že bych byl rád, kdyby ještě pár desítek minut pokračoval. Teprve v závěru se totiž začaly dít věci, které jsem nečekal. Do té doby je to sice dobře natočený, ale (ať o skutečném Tomanovi něco víte, nebo ne) vlastně docela předvídatelný příběh, který připomíná filmovou verzi Českého století (a to myslím jako pochvalu).

Průměr se vším všudy. Stejně jako v pokračování z roku 2001 je Morgan Freeman i tentokrát tím nezajímavějším na celém filmu, který chce být napínavý a temný, ale nedaří se mu to a pouze připomíná jiné filmy, kterým se to povedlo.

Kvalita filmu tentokrát odpovídá kvalitě českého názvu - laciná a nepříliš nápaditá podívaná, občas sice k pousmání, ale dobrých vtipů pomálu. A tělní tekutiny samozřejmě nechybí. Díval jsem se kvůli Geraldine Viswanathan, která je super (a doufám, že s ní Marvel počítá pro roli Kamaly Khan, jestli na ni jednou dojde) a komediální talent jí může leckdo závidět, nicméně příjemně mě překvapila ještě Gideon Adlon. Co se týče dospělých herců, Leslie Mann byla sázkou na jistotu, protože umí i slabý vtip docela kouzelně podat, ale nikdo další už mě nezaujal - snad jedině John Cena je zajímavý tím, jak absolutní neherec to je a jak to jemu a zřejmě nikomu dalšímu ani v nejmenším nevadí.

Prvních asi 45 minut jsem si docela užíval, protože mě pobavil jeden docela mazaný nápad, který... Který, jak se později ukázalo, ale zůstal jediným pořádným nápadem celého filmu. Dokázal bych si představit, že se z Bloodshota stane něco jako nové Equillibrium, ale to by potřeboval lepší scénář, jenž by se nejprve nevysmál filmovým klišé a pak k nim sám nesklouzl, a také jiného (záměrně nepíšu lepšího) herce, a ne profláklého Vina Diesela, který je tu zase Vinem Dieselem včetně bílého nátělníku, jen proslovy o rodině nahradil proslovy o vracení se domů.

Čtyři krátké povídky, z nichž první, druhá a čtvrtá jsou na jedno brdo a ta třetí, která se odlišuje, líbila se mi nejvíc a ve které hraje Rudolf Hrušínský, byla bohužel nejkratší ze všech. Škoda. Ale Václav Voska byl perfektní ve všech.