D.Moore

Bezproblémový sympatický film s úžasnou Jodie Foster, kterou bych v něčem takovém sice nečekal, ale po zhlédnutí si už nedokážu představit lepší herečku. Možná je to tím, že jsem neviděl upoutávku a na rozdíl od mnohých zklamaných uživatelů nečekal akční spektákl. Vlastně jsem o filmu nevěděl nic než kdo hraje hlavní roli a o čem zhruba je (dvě věty na Netflixu), víc ne, a tak si představte mé překvapení, když na scénu vstoupil sám Jeff Goldblum, zatímco já se už asi půl hodiny radoval z toho uvěřitelného sci-fi světa a zajímavě rozehrané několikanásobné zápletky. Dal bych snad i pátou hvězdičku, nebýt docela zbytečné postavy Charlieho Daye, jehož prostor mohl klidně dostat někdo jiný.

Dvě výborné herečky v zajímavém, ale nepříliš zajímavě podaném příběhu. Bohužel, mohlo to být lepší než průměrné... Na divadle, kde si to nehraje na film, snad ano.

Album je skvělé, tahle jeho filmová podoba je téměř skvělá. Měl jsem totiž trochu problém s Bruceovými propojovacími monology, které - ač určitě upřímné - se občas přece jenom zakymácely na hraně kýče. Ale výsledku to neuškodilo, slyšel i viděl jsem výbornou muziku v krásném prostředí a stoprocentní hudební legendu v akci._____P.S. Čekal bych, když už se film dostal do české distribuce, že bude mít titulky také u písní. Ale bohužel.

Spíše než na klasickou filmovou trilogii to se Zahradnictvím vypadá na filmový seriál. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč by Hřebejk s Jarchovským v tomto filmu představovali takovou spoustu postav, které nakonec děj nejen že nijak neovlivní, ale klidně z něj zmizí a ničemu to nevadí. Snad na ně dojde příště. Jinak se mi Rodinný přítel ovšem líbil a obzvlášť Martin Finger v něm potvrdil, jak skvělý herec je. Aně Geislerové to s Ondřejem Sokolem pěkně šlo a proti dlouhé vánoční scéně nemám vůbec nic, protože působila pěkně autenticky a dýchala z ní ta atmosféra, jaká z ní snad dýchat měla.

V prvních minutách, ne-li vteřinách, mě ohromilo, jak Mank vypadá - doopravdy jako před 80 lety natočený, krásně zrestaurovaný film, který se letos dostal na Netflix (a bohužel ne do kin, kde by mu to TAK slušelo). A nejlepší na tom je, že mě to ohromení nepustilo do konce filmu, který je navíc skvělý i co do scénáře, herců (Gary Oldman je ještě lepší než si myslíte), hereček (kouzelné Amanda Seyfried a Lily Collins) a hudby (netypičtí, ale výborní Reznor a Ross). Jestli nebudete mít chuť si před Mankem pustit Občana Kanea, tak po Mankovi ano. A potom si nejspíš pustíte zase Manka.

Milá, ač nenáročná podívaná. Na rozdíl od některých mých kolegů jsem zejména díky Janu Třískovi rád, že byla vytažena z archivu, a prosil bych Českou televizi, ať s vytahováním pokračuje.

Čas od času narazím na neviděnou epizodu Případů komisaře Mejzlíka, a zrovna tahle patří k těm (nej)lepším. Ačkoliv se mi pořád více líbí Zločin na poště z roku 1980 s Vladimírem Menšíkem, musím uznat, že Čestmír Řanda je v roli strážmistra Brejchy stejně dobrý, akorát tady musel ustoupit stranou fantastickému Václavu Voskovi.

Předamerické filmy Paula Verhoevena neznám a tento dokument mě na ně ukázkami příliš nenalákal, jakkoliv pochvalně se o nich hovořilo. Ono se tady totiž pochvalně hovořilo úplně o všem, protože když se někdy něco nepovedlo (Showgirls), nepovedlo se to samozřejmě proto, že na to lidé nebyli připraveni a že to docenili až později. No, zrovna v případě Showgirls ta doba, myslím, ještě nenastala, ale co já vím, třeba tvůrci viděli do budoucnosti. Jinak se mi ale líbil průlet Verhoevenovým životem, jeho úplné začátky... A pak samozřejmě části o Robocopovi, Total Recall, Základním instinktu a Hvězdné pěchotě, což už jsou bijáky podle mého gusta. Škoda jen, že nepadla ani zmínka o Muži bez stínu, který se podle mého docenění dočká snáz než zmíněná lasvegaská záležitost.

Tak si myslím, že tohle je prostě dokonale krásný film a že jsem letos viděl jen velmi málo hereckých výkonů, které by se přibližovaly té extra třídě, již tady předvádějí Amy Adams a Glenn Close. Obě jsou skvělé a ačkoliv jim ani zbytek obsazení nezůstává nic dlužen, především díky nim je Americká elegie taková, jaká je. Uvěřitelná, působivá, dojemná, pravdivá a s důležitým poselstvím pro kohokoliv, koho chytí za srdce. Ron Howard to z režisérského křesla ohlídal s jistotou zkušeného režiséra, kterému záleží na tom, co vypráví, a Hans Zimmer si po nějaké době na konto připsal další fajn soundtrack.

Viděl jsem jen první Halloween, žádný další ne, a teď až tohle pokračování. Skvělé pokračování. Tvůrci (pro mě velmi překvapiví) zachovali Carpenterovu nekompromisní atmosféru, aniž bych měl pocit, že ji jen kopírují, a všechno je na svém místě, všechno má (samozřejmě v rámci žánru) logiku, opodstatnění, důvod, říkejte tomu, jak chcete. A Jamie Lee Curtis je obdivuhodná. Podařilo se jí to, co se nepodařilo Lindě Hamilton v posledním Terminátorovi, totiž vrátit do hry ikonickou ženskou postavu a nespoléhat přitom jen na to, že to je ikonická ženská postava. Když jsem dal plné hodnocení původnímu filmu, nevidím jediný důvod, proč ho nedat i tentokrát.