D.Moore

Nenápadný a pohříchu neznámý kraťas založený na jednoduchém, ale skvělém nápadu. Jiřího Wimmera děsí televizní četba a krásně se bojí, třese strachy, nadskakuje, je to k popukání vtipné. No a pak si uvědomí, že zlověstná postava z obrazovky promlouvá přímo k němu, sleduje ho očima, a to stále není všechno. Je to perfektně zahrané a hlavně taky natočené, atmosféra je vážně tuhá a pointa dokonalá. Kdyby měl Kafka smysl pro humor, možná by něco takového napsal.

Tak tohle je podle mě dokonalá Chaplinova groteska, které jde jen a jen o zábavu, nic víc ani nechce, a tak vrší jeden skvělý gag na druhý, dokud neskončí. Už jako číšník je Chaplin výborný, ať zrovna počítá útratu podle ušpinění hosta nebo bojuje s kolegy i šéfem a prchá lítačkami tam a zpět. Jenže potom si o polední pauze odskočí na brusle... A začne opravdový koncert. To, co předvádí, se prostě musí vidět. Ideálně několikrát, dokud si nepochroumáte bránici.

Lubomír Lipský udělal z lehce nadprůměrné povídky nadprůměrnou.

"Jéžišmarjá!" Jsou zkrátka inscenace, u kterých se člověk baví od začátku do konce a ze sledování všech těch skvělých hereckých výkonů je mu hezky, no a když skončí, je mu hezky dál. Tohle je jedna z nich.

Milé a krásně zahrané. Felixe le Breux recitujícího Wildea bych mohl poslouchat stále, ale tahle povídka není jen o tom.

Rodinný film ve stylu Pánů kluků, ale vážnější. Ze závěrečného titulku mě doopravdy zamrazilo a doslova a do písmene hnusná postava Rudolfa Hrušínského se mi určitě vryje do paměti.

Výborná biografie výborné hudební skupiny, kterou Clint Eastwood natočil jako... Gangsterku? Ano, přesně tak. Skvělé herecké výkony, typicky precizní režie "nezúčastněného pozorovatele" s několika senzačními nápady (jízda kolem oken hudebního vydavatelství), věrohodná retro atmosféra s lehce vyšisovanými barvami, no a potom hudba, hudba a hudba. Při scéně v závěrečných titulcích jsem až litoval, že celý film nebyl muzikál, protože ta pohodová roztančená pětiminutovka byla přirozenější a působivější než dejme tomu celý La La Land.

Místy opravdu krásně zběsilá groteska (Chaplin dostane do rukou vidle, tak si představte, co se asi bude dít) s jednoduchým, ale uceleným příběhem a s nečekaně melancholickým závěrem.

Z dávné školní projekce jsem si Vlasy matně pamatoval jako dobrý muzikál s dobrými písněmi a řadou scén, které nám coby puberťákům přivodily různé stavy. Dnes jsem ale Vlasy konečně viděl znovu, a to rovnou v kině, a musel si mínění poopravit. Je to totiž skvělý muzikál s přímo geniálními písněmi a scénami zrežírovanými tak světovým způsobem, že člověk zase jednou musí smeknout před talentem Miloše Formana. Ať už to jsou bezstarostné ódy zpívané a tančené po parcích, halucinogenní svatební scéna nebo finále s letadlem požírajícím vojáky, všechno je na jedničku. Týká se to samozřejmě i hereckých a pěveckých výkonů, no a ta lehkost, s jakou se střídá humor s mrazením, je rovněž obdivuhodná. Na světě jde o přátelství, o lásku, o volnost, říká tenhle film. Nebo by o to alespoň mělo jít. A to platí pořád. Nebo by alespoň mělo.

Charlie Chaplin ničí filmování a filmaře. Na můj vkus by to mohl dělat lépe nebo alespoň v kratší době, ale několik dobrých momentů (včetně zběsilého pobíhání na závěr) mu neupřu.