palcanec

Nemůžu si pomoct, ale celá tahle série mi přišla jenom jako set-up pro to, co má (snad) přijít dál. Vždyť se během ní nestalo nic zásadního - tedy, pro člověka, co knížky nečetl a neví, jaká narážka má uvádět jaké příběhy z knih. Tohle člověk očekává i prvních dvou/tří dílů první série, ne u celé třetí. Fakt jsem se u toho nudil, jediná změna oproti konci předchozí série je, že ten "velký špatný", o kterém diváci ví identitu od první série, se odhalil i hlavním hrdinům - kteří jsou částečně recastovaní. Jen nekonečné natahování a vata, dialogy nedávají smysl, někdy si odporují během té samé scény - viz ke konci "some wounds can't be healed by magic", a o deset vteřin se už léčí čarováním.

Knížky jsem nečetl a hru hrál tak před deseti lety, tak jestli je to podle knížek, nebo není, to je mi fuk. Ale koukal jsem na to dvakrát a stejně to nechápu: jak se stalo, že Ciri, kterou v seriálu doposud nepustí naši neplodní rodičové-wannabes na deset metrů, najednou jede sama lesem odkudsi kamsi? Nemluvě o tom, že teda potom Geralt vyběhne z náhodného houští a najde ji? Co to bylo a kde se to vzalo?

Čekal jsem aspoň polo-velke mezi-finále, kde to bude celou dobu napínavé. Místo toho jsem po půl hodině zmateně hledal ovladač, jestli jsem na něj náhodou v průběhu nesedl a nepustil díl znova od začátku. Kdyby tam nebyla polovina scén dvakrát, díl by měl o dvacet minut min a asi by se u něj člověk nenudil. Protože ale na konci proběhlo jakési odhalení, čekám teď po stylu předchozího vývoje, že dva ze tří zbývajících dílů budou jenom natahování (že by flashback epizoda?) před finále.

Trochu Kafka, trochu Black Mirror, trochu parodie.

Pokud se rádi usmíváte nad podivnostmi a elegantně bizarními věcmi, je tahle homage Hlavě-22 pro vás.

Celou dobu jsem si říkal, jak je ten začátek vlažný a vleklý s pár světlými chvilkami, kdy z Ali Wong prosakuje onen vztek, ale poslední minuta to zachránila zcela. Pomalejší rozjezd, ale teď to nabralo rychlost.

Ničím výjimečný špionážní thriller, povinné součástí si zde mohli odskrtnout, ale nic navíc nečekejte. Všechny postavy jsou strašně jednorozměrné, nikdo nemá do sebe víc než je ukázáno z postav v jejich prvních pěti minutách. To je škoda, určitě by se dalo vytěžit víc a značná část děje/konfliktů je bohužel stavěná na klasickém "zrovna jsem se ti chystal/a něco důležitého říct, ale zazvonil mi zrovna mobil, a proto jsem ti to nikdy neřekl/a, což teď bude motivovat příštích třicet minut tvoje naprosto hloupé činy". Navíc, už dlouho jsem neviděl v tohle žánru jiný přístup k zemím než: 1) Rusko - naši špioni se nesmi ničeho účastnit, všichni by si ihned věděli, že jsme to my, a kvůli tomu by Kreml vypadal špatně, jsme přece ti hodní. 2) USA - na cizím území jsme úplně stejně trigger-happy jako doma, ale nebudeme za to nest žádné důsledky, protože někdo výše zatahá za nitky, a proto se k tomu nikdo na nic ptát nebude. 3) UK - Měli jsme Bonda, takže stále platí, že naše tajná služba je středobodem vesmíru. ----- bohužel ani shlédnutím Treason se s jiným přístupem nesetkáme.

Původně jsem si říkal, že se dozvím něco o historii, o které toho moc nevím. Pak se začala řešit z velké části technická/přírodovědná témata a ta jsou zpracována špatně. Plné buď zavádějících nebo přímo nepravdivých informací, které jsou zamíchány do "šokujících" přirovnání typu "želvy jsou vlastně z plastu" nebo "něco váží tolik a tolik autobusů/Empire state buildings". Potenciál tam byl, ale zdaleka nenaplněn.

Najednou ty nedávné události v USA dostávají hlubší rozměr - že to není jen o tom, že policie střílí lidi hlava nehlava (a pak za to nikdo není potrestán), ale že v některých místech si kriminalitu vytváří sami svým kovbojským přístupem k zákonům a lidským právům (a tady i zapojením se do organizovaného zločinu). Policisté si tam asi taky ve vatě nežijí, takže kde kdo může mít nutkání přilepšit si. Když navíc člověk slyší ty sumy, co ročně utratí na court settlements obětem police misconduct, tak je zřejmé, že v tom systému je někde (stále) velká chyba.

Zřejmě si zdejší komentující, co si stěžují na "neoriginalitu", neuvědomují, že tohle je rekonstrukce (a velmi přesná) událostí ze skutečného experimentu. Většina vyobrazených situací (od příjezdu skutečné policie zatknout "vězně", přes všemožné "hry" stráží vedoucích ke zhroucení dvou účastníků, až po předčasné ukončení experimentu na popud Zimbardovy přítelkyně) je pravdivě vyobrazena nebo jen mírně pozměněna (Christina Maslach musela Zimbardovi vyhrožovat tím, že ho opustí, pokud experiment okamžitě neukončí, nevedl k tomu jen hloubavý moment Zimbarda u videa po jejím odchodu). Na začátku jsme seznámeni s účelem vězeňských opatření - vše je provedeno tak, aby došlo k co největší realističnosti vězeňského prostředí a dehumanizaci vězňů, což se zvrhne v něco úplně jiného, než bylo plánováno. Velice dobře je ukázáno, že podobné prostředí jako mezi stráží panovalo v Zimbardově kolektivu, které je shrnuto jednou z posledních vět filmu při rozhovoru "Johna Wayna" s Ezrou Millerem - "byl jsem zlý, každý to viděl, ale nikdo se mi v tom nepokusil zabránit". Co se vědeckosti týče, bývá tento experiment často zpochybňován, a možná i po právu (přece jen Zimbardo musel stráže zprvu instruovat, aby svou autoritou zjednali pořádek), nicméně ukazuje, že i sebemenší provokace dokáže člověka proměnit, pokud nemá vnější referenci pro své chování. To se nejspíše projevilo i v Irácké věznici Abú Ghraib, kde se americké armádě povedl Stanfordský experiment naživo. Určitě doporučuji přečíst si Lucifer Effect právě od Zimbarda, kde rozebírá tento experiment i s jeho dopady a možnými závěry, což bohužel ve filmu chybí. Kdyby se prosředek filmu trochu prostříhal, třeba o 15-20 minut, tenhle čas pak mohl být na konci vyžit právě pro debatu o tom, co tento experiment znamená v kontextu konkrétních skutečných událostí.