palcanec

Každá epizoda je o nějakém (často) přehlíženém problému, co sužuje svět nebo především USA, ale nemluví se o něm. Místy vtipný a místy velice vážný formát přináší osvětu témat jako John Oliver, ale působí svěžeji a méně sprostě a urážlivě. Člověk začne přemýšlet o společnosti, když otevírat lidem oči musí komici během stand-upu. Ještě, že to dělá tak dobře.

Tohle zhodnotit pár větami v komentáři nejde, to se musí vidět (a tedy, pokud nejste zvyklí na potrhlé animáky pro dospělé jako Rick and Morty nebo South Park, nejdřív si musíte zvyknout na tenhle styl). Tady je však pointa v každém díle (možná mimo pár epizod na začátku první série, kde se představují postavy a jejich charaktery a zvyky), a to postupně více a více "vážně" zpracovávaná. Stojí za to nepřestávat po prvních pár dílech s tím, že to není váš šálek kávy, protože jakmile přijmete ten absurdně bláznivý přístup k vyprávění a to, že hlavní postava je kretén, co nemůže přestat dělat špatná rozhodnutí, ať se zrovna snaží sebevíc (ne že by se snažil pořád), ale je o tom všem vlastně upřímný (aspoň k nám divákům), tak dostanete asi nejlepší, nejbrutálnější, nejcyničtější a přitom nejuvěřitelnější zrcadlo nastavené současné společnosti zemí prvního světa. Citovatelných okamžiků je nesčetně, jeden z mých oblíbených zazní ve finále první série při scéně na střeše (nebudu spoilovat), také mnoho komentářů zde vybírá nějakou větu, která má význam nejen v kontextu seriálu. Obecně není potřeba rozumět sofistikovanému humoru, ale pro pochopení spousty náhodně vnořených vtípků a referencí pomůže znalost současné Ameriky (pro hlavní zážitek to není třeba). Osobně bych však velmi nedoporučil seriál lidem, co se do seriálů či filmů neumí ponořit či jim věnovat dostatečnou pozornost, neboť tak přijdou a většinu toho, proč si BoJack vysloužil své místo na vrcholu žebříčků hodnocení. Čekám na druhou půlku šesté série, ať už je tady!

1) Rovnou řeknu, že jsem knihu nečetl, takže vnímám film bez znalosti "jak to mělo být". Od začátku jste do násilí hozeni doslova po hlavě, avšak není to žádná glorifikace ve stylu Tarantina. Místy je film opravdu podivný (až nechutný), ale celková myšlenka i to, co není řečeno (doslova, neb se ve filmu mluví celkem snad ani ne deset minut), je přesto patrné. Sám film je o dospívání malého kluka v (místy až příliš) kruté společnosti i době, který se učí, jak přežít bez pevných vzorů. V každé epizodě filmu poznává různě pokřivené lidské charaktery a odnáší si z toho, jaký by měl být sám. Až téměř do závěru filmu si nevšimnete, že vlastně ani nevíte, jak se jmenuje, ale přesto ho sledujete, jako byste ho znali. 2) Nesouhlasím s Marhoulem, že se jedná o film o lásce a naději, jejich ztvárnění nevidím jako hlavní motiv. Násilí je sice jen forma, ale na tom, co si odnesete domů, se prostě podepíše a vy si stále říkáte, zda je to, co vidíte, opravdu pro dané sdělení nutné. Pro mě spíše jen zobrazuje jeden (byť fiktivní) lidský příběh v naprosto skutečné době. V současnosti bych to, co na mě z filmu křičí, nazval varováním spíše než nadějí, ta přebírá otěže až někdy v posledních pěti či deseti minutách. 3) Záběry, které kameraman vykouzlil (když zrovna nezabíral vydloubané oči nebo podobné věci), na to byla radost koukat. Dalším bodem obhajoby filmu je pro mne jeho délka - byť to jsou skoro tři hodiny, kde není hudba a skoro se nemluví, tak se nenudíte. Kdybyste ho chtěli zkrátit, prostě to neuděláte bez toho, aniž byste ho o něco ochudili. O to víc ty skvělé záběry vyniknou. 4) Ačkoliv jsou zde jednotlivosti, co mohu vypíchnout jako perličky, jsou zde i věci, co se mi nelíbily, případně mi možná unikl jejich pravý smysl. Nemohu si pomoci, ale na mě jako celek film působí snahou šokovat a získat pozornost. Kdyby film ubral na teatrálnosti a explicitních scénách, udělal by na mne, nečtenáře knihy, srozumitelnější a snad i silnější dojem. Takové scény ve mě totiž nevyvolaly soucit, vztek, ani strach, ale bylo to většinou jen obyčejné fuj (což platí nejen na násilné scény, ale přirozeně i na ty nechutné). Zda to bylo cílem, to nevím, možná film měl působit jen takto, jakoby očima dítěte, které tyto výjevy nechápe, ale samotný fakt, že si tím nemohu být jistý, filmu k dobru rozhodně přičíst nemohu. Možná budou mým výtkám čtenáři knihy oponovat, a tomu se nebráním. Možná se ke knize někdy dostanu a možná pak přehodnotím poslední bod.

Začnu rovnou tím, že jsem se bavil a Jack Black i (pro mě překvapení) Dwayne Johnson jsou tu moc bezva. Vizuální efekty jsou místy povedené, místy to však vypadá, že došel rozpočet. Celkově tu myšlenka ale je (byť klišé), a tak se dají některé digitální momenty u konce odpustit. V tuto chvíli bych zvažoval mezi 3-4 hvězdy a klonil se i klidně ke 4, protože byť příběh není nijak originální (ba ani zas tak zajímavý), herci nás baví. Co se ale odpustit v roce 2017 nedá je opět další film s miliardovým rozpočtem, co ukazuje NAPROSTO ŠPATNĚ resuscitaci! Že si tohle nepohlídá scénárista/režisér Kriminálky Horní Dolní (nebo tuctového seriálu, kde točí desítky/stovky epizod ročně), bych pochopil - holt nemyslí na všechno - ale Holywoodské filmy, co tohle nezvládnou, u mě prostě selhaly. Proto nemohu jinak.

Staronový koncept interaktivního filmu "zvol si vlastní dobrodružství", ale ve stylu Black Mirror. Nečekejte líbivý scénář, nýbrž opět ponaučení. Konců je několik jako v novějších hrách a průběh ovlivníte volbami. Tragédiím se ale nevyhnete, to by jinak nebylo černé zrcadlo. Vlastně průběhem hry pomocí slepých uliček zjistíte, že zas tolik možností volby nemáte, jste tlačeni do rozhodnutí, což je asi právě pointa tohoto dílu.

Každý díl je úplně jiný a různě povedený, ale 5* je jednoznačně za naprosto dechberoucí sdělení ohledně technologií dotažených o pár krůčků dál, k dystopii. Donutí vás zpochybňovat váš pohled na svět a pořádně se zamyslet. Je to stále jen vize nepovedené budoucnosti, nebo už takhle vlastně žijeme? Od prvních chvil šokující, že až nevěříte tomu, co vidíte, ale jakmile se na chvíli zastavíte, tak vám dojde, že tam vlastně nic tak nemožného není. Ostrakizace jedinců sociálními sítěmi a závislosti na nich? Robotičtí psi Boston Dynamics? Vliv médií na společnost? Umělá inteligence? Virtuální realita? Robotické včely? Hodnocení "kvality" občanů? Online seznamky? Ochrana dětí ve virtuálním světě? Prostě všechno, čemu se seriál věnuje, již existuje nebo je alespoň ve stadiu vývoje, a o to děsivější zrcadlo to nastavuje době, ve které žijeme, a především lidem. Nejzajímavější díly: White Christmas, Shut Up and Dance, The Entire History of You, White Bear, Fifteen Million Merits.

To je tak hloupý, až je to občas dobrý. Ale jen občas. Tahle role Tiffany Haddish fakt sedla, skoro bych věřil, že se jí některé z těch věcí staly, protože ta přirozenost, se kterou hraje tukana Tuca, je až podezřelá. Škoda jen, že se tvůrci BoJacka Horsemana zaměřili na tu dada stránku a ne na tu, která dávala smysl či měla nějaký hlubší význam než jen čisté absurdno.

Podobný námět jako v první sérii - (SPOILER) vyšetřování, které stejně nevede nikam a je úspěšné až díky samotnému doznání. Dokonce u velice podobného případu, jen o pár let dříve o pár kilometrů jinde. (KONEC SPOILERU). Příběh je napínavý, udržel mě do tří ráno, abych sérii dokoukal. Bohužel soudní proces je spíše levné "soapy" drama, které nemá s realitou moc společného. Kdyby se seriál méně snažil šokovat a dramatizovat, ale soustředil se na skvělý příběh se skvělými výkony herců (což zde je), bylo by to na 5*.

Detektivky normálně moc nemusím, skončil jsem s nimi někde u Poirota a podobných, které byly vždy chytře vystavěné. Od té doby, co většinu televizních detektivek převzaly Kriminálka XYZ nebo Vraždy v ZYX, tak vše bylo jako přes kopírák - vražda, vyšetřování, najde se vrah, konec. Broadchurch nabízí ale mnohem více, než toto. Nejsem znalcem žánru, takže možná už to není takový unikát, jako mi přijde, ale dvěma věcmi se výrazně odlišuje a vyniká, navzdory dosti stereotypním postavám. Zaprvé, hlavní věcí navíc je, že nepřeskakuje okamžiky po sdělení informací o zločinu/vyšetřování postavám. Tím na rozdíl od výše zmíněných dostává seriál mnohem hlubší rozměr, protože všechen ten šok a utrpení, co vražda přinese, není vystřižen nebo zamlčen. Zadruhé, vyšetřování není to, o co zde jde. (SPOILER 1. série) Vlastně samo ani k ničemu nevede, protože se vrah přihlásí sám. (KONEC SPOILERU) Jde zde o přiblížení pocitů a prožitků, co se při takovémto scénáři valí na typické maloměsto. Co bych vytkl, jsou celkem laciné pokusy o zavádění a vykreslení některých postav jako psychotických vrahů. Ačkoliv chápu, že tento postup naznačuje posun vyšetřování přes různé podezřelé, některé zápletky jsou dost laciné (SPOILER 1. série) - smysl nedávající lhaní Nige, akce na Jacka nebo vykreslení novinářů jako jednorozměrných supů a parazitů, aby v posledních scénách nakonec i oni byli spaseni "jsem tu přece pro vás, kašlu na nějaký článek". (KONEC SPOILERU) Celkový dojem je ale po první sérii velice kladný.

Komiks jsem nečetl, a možná proto jsem si tenhle film zamiloval. Při každém dalším zhlédnutí objevuji další a další chytré detaily. Doteď nejlepší film Snydera, který přece jen natočí mistrovské dílo, ale pouze když mu někdo přinese parádní scénář. [možný SPOILER] Ačkoliv je origin story padoucha již mírné klišé (fallen hero) [konec SPOILERU], padouchovy motivace jsou velmi povedené a podněcují nekonečnou etickou debatu o dobru a zlu. Ve filmu není žádná postava, co by neměla pochybnou minulost, a tak naše vnímání "kdo je padouch, kdo je hrdina" záleží pouze na jejich současných činech v tom kousku roku 1985, který právě sledujeme. Pomocí velkého množství flashbacků postupně odkrýváme, že byli kýmsi jiným. Právě tím, jak je film neskutečně ambivalentní, a ohýbá morálku o 180 stupňů, přináší vhled do minulosti, jak možná přemýšleli masoví vrazi a diktátoři. Celkově mám z filmu pocit, že udeřil hřebíček na hlavičku, co se týče morálky, vypráví s neskutečnou noblesou, jak by to možná bylo, kdyby se to kdysi zvrtlo. V dnešním světě bezstarostných PG13 Marvelovek se záporáky bez charisma (s výjimkou snad Lokiho) a překombinovaných nepřehledných DCovek jsou Watchmen neskutečně osvěžující podívaná. Syrová, cynická a krásně poetická. Každý z představitelů má hranici, co je morální/etické a co ne, posazenou jinde, což vyvrcholí ve strhující finále, na které žádný jiný komiksový film i deset let po Watchmen neměl odvahu (Infinity War nepočítám, protože tím příběh MCU nekončí, a tak se očekávaného zvratu dočkáme nejpravděpodobněji v Endgame). -"What's happened to America? What's happened to the American dream?" -"It came true. You're lookin' at it."