palcanec

*sedí v kavárně* "Ty se máš o naší společnosti ještě hodně co učit." *dává si hrst kostek cukru ze stolu do kabelky*. Na to, kolik toho o česku filmaři (ne)věděli jsou některé scény dokonale přesné.

Už je to dlouho, co Marvel (kladně) překvapil po vizuální stránce. Zde, byť se místy snaží, naprostá většina akce je stříhaná po méně než pěti vteřinách a kolikrát se střihne několikrát za méně než vteřinu. Byť ty střihy ne vždy ruší, nedá se říci, že by si ve studiu dali práci s tím, aby člověk nemusel rychle skenovat očima po obrazovce. Přidám-li k tomu, že např. úvodní zápletka akce s lybijskou hranicí je až úzkostlivě přihlouplá, tak navzdory pořádným digitálním efektům by to byl takřka béčkový snímek. V čem Marvel ale za poslední dobu boduje, tak to jsou ty ne-akční momenty. V nedávné WandaVision jsme se dočkali témat jako duševní zdraví, etika simulovaného vědomí nebo přeneseně uvěznění. Zde se na talíři objevila jiná společenská témata, která budou rezonovat také spíše za oceánem - neschopnost postarat se o vysloužilé vojáky či rasové problémy. Dalším plus se zdá být smysluplná motivace záporácké organizace - radikální bojovníci za vznešený cíl. Navzdory tomu se seriálu (z mého pohledu) nedaří dobře vtáhnout diváka, aby emocionálně zainvestoval do postav - vždyť hrdinové jsou suroví zabijáci! Dokážu si představit, že to je úmysl a v budoucích dílech bude právě toto tématem (PTSD), ale zatím z prvního dílu to působí rozpačitě, protože toto vyobrazené zabíjení nebylo vynucené okolnostmi a k postavě Sama (parťáka Kapitána Ameriky, údajně největšího dobráka v Avengers) se absolutně nehodí.

To muselo dát práce... a přitom taková blbost. Je to pořád Justice League, ale (!) dvakrát tak dlouhá. Uf. To znamená, že to smysl moc pořád nedává (jen během první čtvrthodinky mi došly prsty na rukou i nohou, co se počtu nesmyslů týče) a první půlka by šla sestříhat na zhruba deset minut, aby z toho byl normální akční celovečerák. Vizuálně se to ale celkem povedlo. Místy to sice vypadá, že peníze došly nebo v postprodukci nestíhali, ale stylisticky a barevně to působí celistvě a dokonce půlka filmu není slow motion, jak mívá Snyder ve zvyku. Kdyby si v DC konečně pořídili pořádného scénáristu (nebo scénáristku), nemuseli by se pak lidi hádat, která z nic-moc verzí horší. Záporák (kříženec Thanose a Xerxese z Snyderovy bitvy u Thermopyl) je stále klišé a akce je pořád jen boxování (případně hlavičkování) plné zbytečného CGI bordelu. Nejsem znalec komiksu, ale prostě záporák s motivací "chci nastolit tmu a zničit život", to není ani normální blbost, to je jednoduše lenost. Jo, je to asi lepší než ta předchozí kino-verze, ale byla to vážně tak vysoká laťka k překonání?

- Přestože se děj od předlohy výrazně liší, určitě seriál ocení spíše ti, co knihu znají, než ti, co na adaptaci narazili náhodou. To je hlavně díky tomu, že byť je stopáž seriálu téměř 7 hodin, není moc dobře zdůrazněno, proč by měl takový svět fungovat. V knize to je a kdo ji četl, tak si to domyslí, ale v seriálu jsou jen mírné náznaky a kromě pilulky štěstí ten zbytek prezentován moc není. Naopak se snad v každém díle věnuje značná porce orgiím (jestli tohle je post-Hra o Trůny standard, tak mě to začíná celkem štvát). Jo, herci a herečky tam jsou pěkní, ale sex není to, na čem ta civilizace stojí. A vzhledem k tomu, že Brave New World je téma k zamyšlení (a do značné míry varování), ne pohonění, tak to prostě ruší (asi něčím scénáristi chtěli nahradit popis dětského sexu z knihy, ehm). - Vyvrcholení střetu dvou světů se dá shrnout do věty pronesené někdy v závěru: "Choose: Do you want to be happy, or do you want to be free?" V tom je podstata filosofického problému a můžeme polemizovat, co je lepší/etičtější. Přidaný element umělé inteligence to má nejspíš nějak řešit, ale moc jsem nepostřehl tu motivaci (možná jsem ji jen mezi těmi všemi "feelies" nezaregistroval). Celý tento problém je debata na dlouho a jestli má správné řešení, kdo ví (tedy, dnes bereme svobodu jako základ západní společnosti, ale určitě existuje spousta lidí, co by ji za konstantní pocit štěstí vyměnila - kdyby soma a Nový Londýn existovaly). Ale kdo pak určí, co je štěstí a co je jen omezení schopnosti představit si existenci jinak? Tady to má být INDRA, ale uvidíme, jestli bude další série, ve které by takovou myšlenku autoři trochu rozvinuli/zdůvodnili. V neposlední řadě je ale (oproti knize navíc) rozebíráno téma viny (ať už několikrát zmíněným House of Consequence, nebo přímo dějem). - Štěstí pro všechny je určitě pevný základ pro vybudování uzavřené utopické společnosti, ale seriál zde naznačuje, že ne zdaleka všichni jsou v Novém Londýně šťastni - ať už to je Lenina, Bernard, Helm, nebo početná skupina epsilonů. Bohužel se už asi důvod tohoto odchýlení od předlohy nedozvíme. - Herecké obsazení se ale celkem povedlo - Lenina si už roli natrénovala v Černém zrcadle a ostatní taky neurazí. Trošku mi chybí vysvětlení motivace pro onu odlišnost Bernarda - v knize je vzrůstem o několik centimetrů menší než ostatní alfa-plus, z čehož má komplex méněcennosti (a kvůli čemu nejspíš koluje ona historka o alkoholu vstříknutém do zkumavky před "narozením" - pokud samozřejmě není pravdivá), ale zde je jen sám od sebe odlišný, což by vzhledem k pečlivé genetické výbavě i podmiňované výchově v takto pokročilé společnosti nemělo být možné. - Mě seriál ale jako celek zaujal, Huxleyho myšlenky si určitě zasloužily realizovat do moderní formy a tohle je povedená (volně pojatá) adaptace.

Vždyť to ani nedává smysl, ani se do toho nejde ponořit... Jako by si tvůrci filmu vzali k srdci to, co prohlašuje Pedro Pascal několikrát během filmu: "More, more, more!". A tady je to strašně moc. (A jestli si vzpomínám, tak to celkem trefně vystihla Gal Gadot při vybírání outfitu svého milence: "This is too much in a bad way"). Po dlouhé době film, co se mi fakt nelíbil.

Už se mi dlouho nestalo, že bych se při pilotu nějakého (dle kritik kvalitního) seriálu opravdu nudil. Pokud seriál nastiňuje události v prvním díle pravdivě, uplynulo cca 8 let od nějakého převratu, kde se společnost (ale jen Spojených států?) uvrhla do jakési vlády perverzní sekty (předpokládám) mužů, kteří ovládají (sexuální) životy všech v zemi. Tohle prostě neberu, není to ani trochu uvěřitelné. Dystopie mám rád, často podněcují k out-of-the-box myšlení, ale v současné společnosti není nic, co by spělo kamkoliv ke globálnímu sektářství. Orwellovo 1984 fungovalo díky všudypřítomnému sledování a strachu, obzvlášť v době začátku studené války, kdy se celý svět bál, co uděláme s atomovkou (byť dlouhodobě by taková společnost udržitelná nejspíš nebyla, neliší se to příliš od obyčejných tyranií známých z historie). Huxleyho Konec civilizace je naopak založen na systému odměňování a podmíněné výchovy - kdyby fylogeneze fungovala tak jednoznačně, jako v knize, tak by něco takového mohlo fungovat a prostá myšlenka "nikdo nemá důvod ke vzpouře, protože je šťastný" opodstatňuje existenci takového světa. Drsné právo silnějšího v Pánovi much je omezeno na jediný ostrov a nedostatek jiných autorit než bandy kluků, co se řídí nedospělým vnímáním světa (děti jsou absolutní sobci, protože nemají ještě vyspělé vnímání, že nejsou středobodem vesmíru). Ale tady... Sám si připadám hloupě, když první, co mě napadá, je, že tohle je nějaká podivná sado/masochistická fantazie nějaký bláznivý ženský v iluzi, že svět se točí kvůli sexu, nejlíp v podobě nějakých BDSM hrátek organizovaných zvrhlými dominujícími muži (s posluhovačnými starými ošklivými bábami). Nejspíš kvůli téhle nesmyslnosti takové společnosti tomu vůbec nevěřím existenci a z prvního dílu zůstane akorát kopa zírajících pohledů, vnitřních komentářů hlavní hrdinky, chození pro pomeranče nebo vejce a hlavně nuda. (Jestli se někdy přiměju k dokončení aspoň první série, tak se teprve odvážím hodnotit.)

Není to špatné, ale celé to působí (především v prvních deseti dílech), že sám tvůrce se nemůže rozhodnout, co za seriál to bude. Je zde mnoho vtipů a narážek pro dospělé (či aspoň starší adolescenty), které by v televizi před desátou neprošly, ale zároveň je zde hromada "vtipů", které neocení nikdo starší dvanácti let... Ve druhé části je to o něco lepší, infantilní humor polevil, ale zase je znát, že zde byla vize na pět dílů, kterou museli natáhnout na deset. Zatímco v první části člověk nemá pocit, že by se účelově zdržovalo (snad proto, že se některé postavy teprve představují), ve druhé je natahování a vedlejší zápletky, které nemají žádný význam pro posun děje kupředu, do očí bijící. Přestože je to místy skvělé (např. scéna kdy Bean mluví se stráží u vstupu do pekla), po etalonu animace pro dospělé jako Futurama nebo rodinné animace jako Simpsonovi je pro mne seriál spíše rozčarováním (pun intended).

Srovnání s Dexterem nejde uniknout. Vlastně jsem po prvních dvou dílech musel začít re-watch, jak moc to působilo zvláštně - takhle toho friendly-neighborhood psychopata neznám a přepnout si v hlavě, že "tohle by Dexter nikdy neudělal", mi docela trvalo. Joe je vlastně takový Rudy/Brian, Dexter bez Harryho pravidel, čistě sobecký a ničím nevázaný. A nadržený. Upřímně, to je ta věc, co seriálu sráží kvalitu. Občas má člověk pocit nostalgie, že zase kouká na seriál o psychopatickém vrahovi a baví ho to, a místy je to teenage drama o (rádoby) dětech zbohatlíků v New Yorku. Zatím v polovině první série to kvalitou na Dextera nemá, ale děj místy baví, někdy je to slabší a občas vyloženě trapas.

Člověk se dozví něco populárně zajímavého o různých tématech, ale ne vždy moc do hloubky a některé epizody jsou spíše bulvární povahy. Též volba "expertů" je místy zarážející, proč jsou Hillary Clinton a Cory Booker experty na genderovou resp. rasovou nerovnost moc nechápu, určitě by sehnali plnou místnost kvalifikovanějších lidí. Obecně však seriál zaujme. Zrovna jsem dokoukal díl z 8. listopadu o nové pandemii a současnou krizi s koronavirem předpověděli přesně - jak s původem z asijského masného trhu, tak s podobností k SARS.

Úplný konec to trochu zachránil, protože aspoň něčím navnadil a hlavně propojil pár do té doby zdánlivě úplně náhodně rozmístěných bodů (s nadějí, že se jich později spojí ještě pár). Jinak by to bylo za ještě hůř. Můj první problém se seriálem je v tom, že po pilotu není vůbec jasné, kdo jsou viděné postavy, ba pomalu ani jak se jmenují. Lindelof se vyhnul hloupým expozičním dialogům, ale když jsem nečetl předlohu, fakt netuším, o co gou. Viděl jsem sice film, ale spíš kvůli tomu mám víc otázek, než odpovědí - člověk pozná např. ten létající stroj od Nite Owla, ale o to víc mu nedává smysl, co v něm dělají policajti. Druhá výtka je na černočernou tmu. Před pár lety jsem si zanadával na některé seriály a filmy, kde každá třetí scéna byla točená v barevné paletě černá až tmavě šedá, ale pak tenhle styl přešel (aspoň jsem doufal) a první takovýhle kousek od té doby jsem viděl až dnes. Ani na maximální jas nevidím občas vůbec nic, pokud nezhasnu všechna světla a nezatemním okna. Třetí problém je zjevný pokus o zasazení obyčejných lidí do superhrdinského seriálu - superhrdinka v černém má problém zmlátit obyčejného rednecka, ale policejní šéf přežije pád letadla bez připoutání? Prostě fyzikální zákony zde smysl nedávají. Ve filmu od Snydera to se všemi vizuály aspoň hrálo k sobě ("hrdina" skočí z deseti metrů, urazí pěstí kus zdi atd, takže nečekáme, že mu hod přes celou místnost udělá víc než škrábanec či kapku kečupu pod nosem), ale tady jako by se nemohli rozhodnout. Dvě hvězdy jsou za posun prostředí do současnosti (už zas tak nehrozí jaderná válka, ale rasismus a diskriminace jsou bohužel pořád odvážnější), a za zmíněný konec, který do jisté míry utnul ten pocit, že je to vše jen série nesouvisejících obrazů vytržených z kontextu. EDIT: Dostal jsem se ke zbytku epizod a další epizody (minimálně do páté) jsou koukatelné, mezi 3 a 4*.