progression

Krásné procházky historickou Prahou doplňované originálními glosami a moudry, která by se měla tesat a na něž bychom neměli nikdy zapomínat. V současné době "nelehké" je to moc příjemné pohlazení po duši a dost často i po bránici.

Vynikající dokument - rozhovor dvou nesporných osobností, které toho ve svém životě dokázali opravdu moc a přitom si zachovali slušnost, skromnost, pokoru a morální a lidské vlastnosti, což je v současné době poměrně vzácné a do popředí se derou charakterové rysy spíše úplně protichůdné včetně jejich nositelů. Asi je u nás jen málokdo, kdo by neznal tvorbu Dicka Francise. Jaroslava Moserová přeložila (a výborně) všechny jeho romány i jeho životopis. Dlouhá léta byli výborní přátelé, což dokazuje i přátelská a uvolněná atmosféra rozhovoru. Rozhovor je doplňován historickými dobovými záběry.. Já sám jsem samozřejmě životopis Dicka Francise četl a jeho dostihovou i spisovatelskou kariéru znám, ale přesto jsem se od rozhovoru nemohl odtrhnout, aby mi nic neuteklo. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ten nezapomenutelný rozhovor dvou vyjímečných osobností trval i déle. V rozhovoru byla zdůrazněn i velký podíl Francisovy manželky na celou jeho spisovatelskou kariéru a jejich manželství muselo být rovněž úžasné, což rozhovor i archivní záběry jasně dokazují. Tak mne napadla i jedna čistě hypotetická myšlenka - kdyby se tenkrát před 20 lety stal zázrak a paní Moserová se stala českou prezidentkou (ve skutečnosti to při stávajícím rozložení a pravidlech volby bylo absolutně nemožné), třeba by se jí podařilo ty své vlastnosti a morální autoritu "naočkovat" co největšímu procentu národa, a i když zhoubná nemoc by jí její misi nedovolila dokončit, mohla být i vzorem pro následovníky či následovnice. Bohužel v současné společnosti hrají prim vlastnosti a charakterové rysy spíše úplně protichůdné, takže úspěšně "kráčíme mílovými kroky k lepším zítřkům" eh chtěl jsem napsat do pozice evropského "banánistánu" či jiného "stánu na B", a dostáváme se čím dál tím víc na slepou kolej (bez ohledu na celosvětovou koronavirovou pandemii), což je pro zemi, která díky svým chytrým ručičkám a hlavičkám mnoha šikovných lidí patřila spíše do popředí, docela dost velká škoda.

Vynikající koncert britského houslového virtuosa na plovoucím vltavském pódiu s osvětleným panoramatem Hradčan v pozadí neměl chybu a v současné nelehké koronavirové době opravdu pohladil po duši. Pro propagaci krás Prahy přispěl také měrou vrchovatou, když už ta "reklama úspěšného boje s koronavirem" začla u nás i navenek dost silně haprovat.

Tak to se Němcům opravdu povedlo. Zfilmovaný skutečný příběh, z doby, která by se měla neustále připomínat. "Železná opona" versus touha po svobodě. Obdobných pokusů o útěk z "totalitního vězení" se různými způsoby i s různými výsledky a na různých hranicích pokoušelo mnoho odvážlivců. Tento příběh byl zfilmován nezapomenutelnou formou. I když divák od počátku zná pointu, příběh s mnoha neočekávanými zvraty, odhalování jednotlivých charakterů, skvělou kamerou, výbornou hudbou a hereckými výkony hlavních představitelů, z nichž nikdo významně nevyčnívá nad ostatní, zarazí diváka od počátku pevně do křesla a nevysvobodí ho dříve než příběh vyvrcholí. Důležitý boj s časem i se stahující se smyčkou mocného protivníka je natočen opravdu strhující formou a bez hluchých momentů, takže mi nezbylo nic jiného než "vysolit" plný počet hvězdiček a myslím si, že jsou zasloužené.

Výborné sportovní drama podle skutečných událostí (OH Lake Placid 1980). Příběh týmu outsiderů, kteří byli schopni a ochotni obětovat leccos a podstoupit dlouhodobou přípravu pod vedením charismatického trenéra Herba Brookse, který dal přednost mladým hráčům se srdcem a motivací pro tým a tvrdou přípravu oproti tehdejším nastupujícím "hvězdám", kterým tyto vlastnosti povětšinou scházely. Brooks byl za tento výběr mnohokráte kritizován a svojí ideu si musel těžce vybojovat. Vynikající Kurt Russell v hlavní roli, realistické hokejové záběry i dobře se hodící hudba Marka Ishama daly vzniknout nezapomenutelnému příběhu, jehož rozuzlení připomíná pohádku, jenže ta "pohádka" se opravdu stala a vyvrcholila památným finálovým zápasem proti tehdy neporazitelné sborné. Skutečné dění (nejenom hokejové) na olympiádě jsem samozřejmě tehdy sledoval v přímých přenosech i záznamech a přesto, že jsem neznal co všechno museli američtí mladíčci předtím obětovat, jejich výkony byly obdivuhodné. A i my jsme tehdy museli spolknout dost drsnou pilulku, když nás porazili velice výrazným rozdílem. Škoda, že uvedení filmu se už Herb Brooks (těsně) nedočkal, myslím, že by se mu určitě líbil a každopádně by si zavzpomínal na největší úspěch své kariéry a mohl by i porovnat zda a jak se filmové ztvárnění lišilo od skutečnosti.

Komedie pro ty, kdo to nezažili aneb drama pro ty, kteří tím žijí. Velice věrohodně znázorněné zrcadlo našich českých povah, často úsměvné, ale dost často i pořádně trpké - každopádně hodně podnětů k zamyšlení a i když se divák velice často baví, tak to "mrazení" nezůstává o nic pozadu. Výborný výběr typů povah i jejich hereckých představitelů, kteří si své role náramně užívají. Zajímavé bylo, že se mi v průběhu asociovaly jiné dva filmy, které patří mezi mé srdcovky. V "Hoří má panenko" bylo možná to zrcadlo povah ještě brutálnější. Nic proti Havelkovi, moc se mu to povedlo, ale napadlo mne, co by z této předlohy vykouzlil Miloš Forman. A u místa dění celého filmu se mi vybavil film jiný - tady bylo těch zúčastněných o trochu více než dvanáct, nebyli to zdaleka jen muži a ta "rozhněvanost" (alespoň v některých případech) tam také byla :-)

U téhle černé komedie ze života mne překvapuje nízké hodnocení, protože filmové postavy mají co hrát a navíc mají dost možná i reálné předobrazy ze skutečného života, protože toho "bezpráví" je v současné společnosti bohužel habaděj a boj proti němu (vzhledem k zakonzervování podmínek pro ty momentálně "rovnější") je velice nesnadný. Iva Janžurová je ve své roli výborná (což u ní vůbec nepřekvapuje - její herecký rejstřík je neuvěřitelně bohatý), Martin Hofmann si svoji roli "záporáka" také náramně užívá a zajímavá je i postava Pavla Lišky. U mne jedna hvězdička navíc z nostalgie, protože většina scén byla filmována v Mokropsech na osadě "Jedličkárna". Před mnoha lety jsme tam jezdili v létě pravidelně na hodnotné volejbalové turnaje, které měly popularitu i kvalitu a všiml jsem si, že kurt tam stále stojí, i když dost možná už není tak často v permanenci jako tehdy (bohužel mnoho aktivit se nenápadně přemístilo dovnitř či na sociální sítě). Ta kvalita turnajů byla dost možná ovlivněna i ideální polohou kurtu - jedním směrem pár metrů do Berounky, druhým zase do hospody :-)

Výborný dokument, který mapuje život Jiřího Černého, možná největšího znalce hudby (všech možných forem a stylů) u nás, skvělého člověka a "neúnavného průvodce hudbou". Jeho pracovní vitalita i v pokročilejším věku je neuvěřitelná a jeho komentáře, glosy a zajímavosti z hudebního světa (ať už v písemné nebo slovní formě) jsou nezapomenutelné a myslím, že existuje velmi málo lidí (nejenom fanoušků hudby), kteří se s nimi nikdy nesetkali. Jeho velice výstižné postřehy podávané s noblesou a humorem spolu s vytříbeným jazykem se ale neomezují zdaleka jen na oblast hudby, ale zahrnují i oblasti další, protože je velice všestranný - prostě Osobnost. Já jsem v mladých letech velice rád četl jeho články v Mladém světě a Melodii a kromě večerního lovení v éteru "laxíku" i jiných hudebních stanic jsem samozřejmě poslouchal i "houpačku" než byla (po uvedení Vomáčkovy písně) zakázána. Teď přemýšlím, že si z nostalgie po letech znovu přečtu tehdejší hudební bestsellery "Zpěváci bez konzervatoře" či "Hvězdy tehdejších hitparád". Jedinou nevýhodou dokumentu je jeho délka, která samozřejmě nemůže ani zdaleka zahrnout všechny aktivity Jiřího Černého. Ke konci dokumentu zazní i informace, že se mu i po letech ozývají lidé s díky, že jim "pomáhal" objevovat hudbu a zazněl i názor, že to je vlastně pro něho ta pocta nejvyšší. A já sám si myslím, že těch "Jiřím Černým zasažených" je za ta léta docela dost včetně mne.

Hodně moc vydařený a obsažný dokument o legendárním kytaristovi docela podrobně mapuje celý jeho hudební i osobní život. Od jeho mládí a výchovu, přes nesmírně bohatou hudební kariéru i neustálý hudební vývoj a samozřejmě nezapomíná ani na jeho "boje s démony". Velké množství dobových nahrávek mapuje jeho hudební vývoj od Yardbirds, John Mayall and Blusbreakers, Cream, Blind Faith, Delaney and Bonnie, Derek and the Dominos až ke kariéře sólové. Dokument mapuje i setkání a přátelství s dalšími hudebními velikány té doby. To hudební setkání s Arethou Franklin muselo být velice povedené :-) Zajímavé rozhovory i osobní komentáře a závěr s B.B. Kingem je jen třešničkou na dortu. Přiznám se, že blues není moje "první hudební kolej", jenže když on byl u zrodu a víceméně prolíná do naprosté většiny hudebních stylů, ať už se jim říká jakkoliv. Takže podle mne celková hodnota tohoto dokumentu je hodně vysoká a hudebním fanouškům by neměl uniknout.

Moc zajímavý dokument, který zpětně mapuje události ze Semil, které byly víceméně neznámé (s výjimkou Semilských pamětníků). Oficiální média (RP) o nich tehdy z pochopitelných důvodů neinformovala a když už, tak s titulky (viz název dokumentu). Zajímavé rozhovory s tehdejšími účastníky, archivní záběry, které zajímavou formou přibližují divákům, o co tehdy v Semilech skutečně šlo. Organizátorům se později podařilo i přemluvit prof. Patočku k návštěvě Semil. V tehdejších Literárních listech vyšel Patočkův článek, který se od dosud oficiálně uváděného dost podstatně lišil. Jenže doba a národní euforie už se zase bohužel začala "překlápět zpátky" a Literární noviny do budoucnosti nečekalo nic dobrého. A jak posléze dopadl prof. Patočka je všeobecně známo. Každopádně moc zajímavý dokument pochopitelně subjektivní, těch žijících pamětníků už tolik není, ale o tom "zrůdném režimu" toho poví a ukáže docela dost.