progression

Nenápadný, ale velice působivý nezávislý film z pera Seana Bakera. Barvité vyprávění o všedním životě "floridské spodiny" originálně vyprávěné převážně z pohledu dětských představitelů. Velice příjemné pokoukání, i když ke konci mi trošku připadalo, že ta stopáž měla být o něco kratší. Každopádně hvězdička navíc za neodolatelně bezprostřední hlavní dětskou představitelku a především za skvělou hereckou příležitost (a parádně využitou jak on moc dobře umí) pro Willema Dafoa. Jen ten "zlatej paňáca" trošku chyběl ...

Výborný dokument o určitě největší legendě filmové hudby Ennio Morriconem, která nás bohužel v pondělí 6.7. opustila a odebrala se skládat další hudební majstrštyky do "hudebně-filmového nebe". Dokument samozřejmě ani zdaleka nemůže obsáhnout jeho obdivuhodnou kariéru - to by musela být stopáž mnohonásobně delší, ale obsahuje mnoho zajímavého a někdy i méně známého z jeho dlouhého a neobyčejně plodného života. To, že se se Sergiem Leonem znali z dětských let jsem znal, ale dokument obsahoval dost dalších už pozapomenutých informací jak z úplných počátků jeho kariéry, tak i informace o jeho hudebních (skladatelských) dílech z oblasti nefilmové i dirigentské. Legendární filmové melodie z "Tenkrát na západě" jsou opravdu nezapomenutelné, ale mně asi nejvíce v hlavě rezonuje ta ústřední melodie z filmu "Tenkrát v Americe".

Moc zajímavý dokument o (v současnosti) neoprávněně pozapomenutém legendárním českém houslistovi Janu Kubelíkovi - houslovém virtuosovi, který dobyl svět. Česká houslová škola patřila a stále patří mezi vyhlášené (nejenom kvůli "Ševčíkově škole houslové hry") a skvělých houslistů jsme měli a máme požehnaně. Jan Kubelík patřil počátkem minulého století k největším mezinárodním hudebním hvězdám, což dokument názorně dokazuje. Nedá mi to nezmínit ještě jednoho skvělého českého houslistu o století zpátky. Jan Slavík, který je bohužel už víceméně pozapomenutý, možná mohl být tím úplně nejslavnějším, jenže okolnosti byly proti. Pocházel z chudých poměrů, takže prosazení se bylo mnohem obtížnější a než stačil "dobýt svět" zemřel předčasně v 27 letech. Jeho houslové kvality oceňoval (a obával se jich) i samotný Nicolo Paganini. Dost o Slavíkově smutném osudu zajímavou formou zobrazuje Krškův film "Housle a sen". Druhá část dokumentu o rodině Kubelíků se zaměřuje hlavně na Janova syna Rafaela, který by asi měl hodně nesnadnou pozici, kdyby pokračoval v houslové tradici Kubelíků, ale jeho (hudební) volba přinesla světu jednoho z nejvýznamnějších dirigentů hudební historie.

Tak tohle bylo opravdu příjemné překvapení ! Filmy s touhle tématikou moc často nevyhledávám, takže jsem až tak moc nečekal, ale všechno bylo jinak. I když ten popis k filmu je trestuhodný Spoiler jako prase, protože velice originální odvíjení filmového příběhu bohužel poněkud degraduje. Zpočátku nenápadně vystavěný příběh originálně mixuje vícero témat, ale tak nějak nenápadně, nijak netlačí na pilu, ale s postupným odkrýváním jednotlivých témat i pohnutek filmových postav o to více (ale velice vkusně) tlačí na divákovy emoce i představy. Výborné a zapamatovatelné herecké výkony, krásná kamera, a i když minimalistický, tak velice působivý klavírní doprovod. A přesto, že filmový příběh je zdánlivě odvíjen velice pomalu, ani na chvíli se nenudíte a o to více máte dojmů a otázek k přemýšlení po velice vydařeném závěru filmu. Opravdu moc podařený film. A to nejsem na sladké :-)

Je pravda, že filmů o nevyléčitelných chorobách se v posledních letech urodilo, je to evidentně téma vděčné pro zfilmování. V současné době negativních zpráv ale mám někdy také trošku dojem, že se točí (medializují) témata podle hrozného hesla ("Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí ...). Ale je pravdou, že jsou příběhy pojaté i přes vážnost tématu vkusně a hledají se v tom zmaru lecjaká pozitiva. Pak jsou samozřejmě díla kategorie opačné blízká k bulváru, ale tenhle film naštěstí patří do té první kategorie. To, že Hillary Swank byla ve své roli naprosto spontánní a přesvědčivá, mne ani nepřekvapilo (její herecký rejstřík je hodně různorodý), ale překvapila mne Emmy Rossum, která jí byla velice důstojnou hereckou partnerkou (i když zpočátku to tak nevypadalo). V průběhu děje se mi samozřejmě vybavovaly asociace na "příbuzné filmy" jako Nedotknutelní, Teorie všeho, Než jsem tě poznala, ale třeba i Hvězdy nám nepřály, Půlnoční láska a především Griffin a Phoenixová. A za uvedenými filmy i v nich předvedenými hereckými výkony tohle dílko nijak moc nepokulhává.

Hodně zajímavý i poučný film z méně často uváděné filmové provenience, což ale neznamená nižší kvalitu ba právě naopak. I když jsem se zpočátku trošku obával, že příběh zasazený do jiné kultury mne neosloví, nakonec jsem se ani na chvíli nenudil. Podíl na tom měly i výborné herecké výkony (i když pro mne vesměs neznámých herců). Zajímavý scénář, a to, že závěr zůstal (dle úmyslu tvůrců) otevřený, nakonec nijak nevadilo. Divák si může domýšlet a těch podnětů k zamyšlení bylo ve filmu dostatek. Je např. zřejmé, že podobné příběhy se mohou odehrávat v různých kulturách, s jinými představiteli, ale rozuzlení závisí v lidských a morálních vlastnostech zúčastněných na straně jedné a na "pravidlech hry" a jejich dodržování či vymáhání v závislosti na kulturách, režimech či společenstvích na straně druhé. A ta "spravedlivost" bohužel dostává ve skutečnosti velice často na pr.el, není-liž pravda ?

Dost povedené zpracování nejenom o bezohlednosti světa financí okořeněné výbornými hereckými výkony. Také o tom, že finančním krizím dost často předcházejí krize morální. Není až tak moc překvapivé, že po "odeznění krize" jsou ti mocní a vlivní zase bohatší, odnesou to ti početní pěšáci a jede se dál. Filmový popis počátku krize z roku 2008 byl zajímavý a poučný a teď se necháme překvapit jak to bude s nadcházející krizí v roce 2020, tentokráte dokonce v přímém přenosu.

Tenhle údajně kultovní spaghetti western mi hodně dlouho unikal, ale jak jsem se teď přesvědčil, o nic jsem nepřišel. Krve sice bylo habaděj, ale kulometné scény mi nějak ve westernech nesedí, zápasy poloobnažených žen v bahně se asi také hodí úplně do jiného typu filmů a s tím závěrem mne film také docela vyvedl z míry. Akorát pořád nevím, jestli to měla být parodie či sci-fi :-? No Sergio Corbucci má k Sergio Leonovi asi tak blízko jako já k Delonovi ... Ale abych jenom nerejpal, Franco Nero tu byl výborný a budoucí kariéru si nastartoval velice úspěšně. A ta finta s asiatkou na odlákání pozornosti byla také docela povedená.

Výborný sportovní dokument o dramatické cestě ženského basketbalového týmu až do finále MS 2010. Velice povedeně sestříhaný dokument obsahující jak klíčové scény ze zápasů, spoustu emocí, originální záběry z hřiště i zákulisí. Ale tou přidanou hodnotou je věrohodné zachycená atmosféra a soudržnost týmu skvěle vedeného neúnavnou bojovnicí a kapitánkou s velkým "K" Hanou Horákovou, která neúnavně svým příkladem strhávala všechny spoluhráčky k výkonům přes hranice jejich možností i teoretických předpokladů. A celou atmosféru v týmu (včetně trenérů a celého realizačního týmu), neutuchající bojovnost, obětavost, nezbytné "srdíčko" i únavu po dramatických zápasech, ve kterých holky nechaly úplně všechno i spoustu souvisejících emocí znázornil tento dokument strhující a nesmírně poutavou formou. Ta emoční podobnost i soudržnost týmu s velkým "T" nepřipomínala Nagano zdaleka jen náhodou.

Hodně povedená procházka po pamětihodnostech Plzně. A pokud je průvodcem Miroslav Horníček jsou toulky Plzní doprovázeny jeho laskavým a inteligentním humorem, poutavými historkami z mládí i nedaleké současnosti i vtipně glosovanými zajímavostmi od plzeńského rodáka a pamětníka, což v součtu dává neopakovatelný zážitek i mnohá zajímavá poučení.