Deň pred krízou

Další z důkazů, že ty (nej)lepší scénáře píše život sám. Tohle skutečně není O. Stone a jeho „megalomansko-živelné“ Wall street, tohle je debutující J. C. Chandor a jeho komorní, mimimalistické, (až na vyjímky) emocí zbavené, drama „jedné noci“- s pracovním názvem „o nás bez nás“, s příjemným nadhledem a (osvěžujícím) patřičným odstupem podané, dobře napsanými dialogy a přesným hereckým obsazením. Srozumitelné, s přesnou mírou dávkování informací-nikoliv polopatické ani přehnaně odborné (z pohledu obyčejného diváka-prac. občana) a přitom dostatečně poutavé a úderné, aby si to bez problému udrželo vaši pozornost. Snad největší předností snímku je skutečnost, že (nikoho) nesoudí, pouze nastiňuje fakta a ponechává na samotném divákovi, aby si udělal ú(roz)sudek sám. Ostatně, co (kdo) je horší? Místní businessmani mající (také) rodiny, milenky...platící a splácející (jako každý z nás) složenky, hypotéky....jen jsou prostě jejich nároky „trošku někde jinde“ (pravda, účet 80tisíc $ ročně za bordely a (strip)bary (resp. „pracov. večeře“) asi každý obyč. prac. nemá) nebo Ti, kteří jim to umožňují resp. tolik ulehčují aneb jejich urputná snaha žít si (za každou cenu) „svůj sen“, tj. (zcela objektivně) nad svoje poměry (možnosti)? Margin call rozhodně není bez chyb. Je zjednodušující, tj. stravitelnější pro širší publikum (otázkou zůstává, je to chyba nebo holá nutnost?), vzpomínaný balíček je pouhou (sou)částí daleko většího problému, špičkou ledovce, ale pravda, nikoliv nedůležitý. Takže (i vzhledem k notně omezenému rozpočtu) se vlastně jedná o (malý) zázrak. 80% zajímavý komentář (pro mě): verbal (29.03.2013)

V domnění, že je potřeba změnit lokál, jsem zabrousila do odlišného filmového tématu, ale velmi brzy jsem pochopila, že něco je špatně - v tom podniku podávali jen longdrinky, speciálně "High Society", všichni si ho dávali, pro mě však byl nedostupný ... nu což, alespoň jsem nahlédla do světa, kde se míchají naše dějiny a i když personál bylo radostí pozorovat, vracet se tam nebudu, vypiju si doma dvojku červeného a budu se snažit rychle zapomenout, komu to vděčím za svůj současný srab. (21.05.2012)

Povinná jazda k dokonalému The Big Short mapuje priebeh jednej letnej stredajšej noci a nasledovného dňa roku 2008 v New Yorku, ktorá sa zapísala do finančnej histórie, no v konečnom dôsledku prakticky nič nezmenila, história sa opakuje. Vyše 100 minút sledujeme hŕstku vyvolených nezodpovedne holdovať s osudom sveta (viem, trochu zveličené), inými slovami sa pozeráme na to, ako investičná banka Goldman Sachs vďaka svojej bezškrupulóznosti a chamtivosti vyviazla z krízy najlepšie. Jedna kancelária, jedna konferenčná miestnosť, jedna strecha a za hrsť strhujúcich výkonov. Berúc do úvahy aký malý a komorný film je a tiež, že sa jedná o režisérsky debut (rejža predtým točil reklamy), je obsadenie hviezdami a kvalitnými hercami v skutku pôsobivé. Taktiež sa mi veľmi páčila dramatizácia a gradácia príbehu a stretávanie nových postáv, od pešiakov ku kráľom. Najlepšie ale je, že Margin Call inšpiroval Michaela Lewisa k napísaniu istej knihy, ktorá inšpirovala Adama McKaya k natočeniu filmu The Big Short x) --- (02/2017) (31.10.2019) (31.1.2020) (22.6.2021) (15.8.2022) (22.06.2021)

Precízny, vybrúsený scenár, napínavá atmosféra mrazivého komorného finančníckeho thrilleru, spleť osobností a postáv v príbehu, v ktorom behom najbližších hodín skupina mužov a žien, vysoko postavených zamestnancov firmy operujúcej na svetovej burze rozhodne o osude svetovej ekonomiky a o tom, kto prežije. Hviezdne obsadenie dáva priestor výstupu plejáde žralokov a drobných rýb, ktoré v priebehu prehlbujúceho sa problému zisťujú, že sa ocitli na súši, alebo si naopak vytvárajú únikové plány na vlastnú záchranu. Film má dva zásadné problémy, vďaka ktorým nakoniec nezískal Chandor Oscara: za prvé, už z titulu výberu témy sú niektoré údaje a fakty podané pomerne zložito a ľahko sa v nich dá stratiť (sám sa v tejto oblasti trochu orientujem, a samotný nastolený hlavný problém som plne pochopil až niekde v polovici filmu), lenže pri prílišnom zjednodušovaní by to zasa pôsobilo menej realisticky. Za druhé, nie je to až taký problém, ale takmer všetky postavy, s výnimkou Spaceyho, Tucciho, trochu Ironsa a možno Penna Bagleyho postrádajú akúkoľvek hĺbku, a sú to jednoducho iba postavičky s nálepkami v štýle "Hello, my name is Demi Moore". Objektívne však určite jeden z najzaujímavejších filmov roka. (21.12.2013)

Z hereckého hlediska je to paráda (a zdaleka nejen kvůli Spaceymu, jak jsem se původně bál). Postavy jsou dostatečně životné a překvapivě nepotřebují nějaké zvláštní rozvíjení osobních linek (naopak, kupříkladu Samův problém se psem je sice symbolický, ale v podstatě nadbytečný). Problém snímku vidím jinde, a to v jeho atmosféře. Čekal jsem nějaké napětí, něco strhujícího, ale ničeho podobného se mi ve výsledku takřka nedostalo. Všechno šlo postupně do háje a já přitom necítil nějaké mrazení z budoucích důsledků či třeba alespoň obavy o postavy (jejichž morální vystřízlivění vyšumělo též dost do ztracena). Možná to měl být záměr, ale podat takhle fatální události podobně nevzrušivým způsobem považuju za odfláknutí, a tvůrci si tak (znovu) jen můžou blahopřát, jak kvalitní casting se jim podařil, protože v podstatě jen díky němu film nezapadl do vyloženě šedého (pod)průměru. Mně ovšem tenhle jejich kalkul vůbec nevoní a s hodnocením se tak zastavím na lepších 3*, výš ani ťuk. (13.07.2016)