Vodnářka

Pracovní název dílu: 160 Minuten.

Snímek lze v dnešní době promítat jen s předchozím úvodem a pouze k výukovým účelům.

Jednoho z členů výběrové komise si zahrál opravdový starosta Čelákovic Josef Pátek.

Jako předloha sloužil režiséru Altmanovi stejnojmenný román Michaela Tolkina. Sám Tolkin napsal k filmu také scénář.

Snímek získal Zlatou malinu v kategorii nejhorší titulní píseň, konkrétně se jednalo "Each Man Kills the Thing He Loves“, přepracovanou báseň Oscara Wildea.

Snímek je věnován El Hedi Ben Salemovi, jednomu z Fassbinderových milenců, o jehož sebevraždě se režisér dozvěděl v době natáčení filmu.

Na titulní písni snímku se podílel i sám Mickey Rooney, představitel Dooleyho.

Snímek je adaptací stejnojmenné populární hry Charlese Busche napsané pro divadlo off-Broadway.

Po čtyřech letech v trezoru se v roce 1988 mohl začít snímek promítat pouze ve vybraných filmových klubech a to jen s povinným úvodem, který vysvětloval, že snímek nepopisuje realitu života v Československu.

Původně měl snímek režírovat George Cukor.

Ernst Lubitsch film režírovat vůbec nechtěl. Ustoupil pouze tlakům studia MGM, jež mu za to slíbilo produkování jeho snímku Obchod za rohem (1940).

Nabídku vystupovat původně přijala i sama Björk, za její nepřítomnost byl ale ve výsledku režisér dost vděčný, dle svých slov se prý 'trochu' opil a v tomto stavu by se před ní ukazovat opravdu nechtěl.

Celá akce se pořádala také z důvodu ukončení vysílání hudebního pořadu, který mapoval islandskou hudební scénu a který byl zrušen v důsledku ekonomické krize v roce 2009.

Režisér se při představování snímku v Karlových Varech vrátil do tohoto města po 15 letech, předtím zde byl však jen jako host.

První snímek Yossiho Madmoniho, k němuž si nenapsal vlastní scénář.

V roce své premiéry získal snímek hned tři hlavní ocenění - Zlatého lva z Benátek, 'Golden Gate Award' ze San Francisca a 'Velkou cenu' filmového festivalu v Acapulcu (Mexiko).

Vedení KSSS se snažilo po festivalu v Cannes zabránit další distribuci filmu do Francie a dalších západních zemí, distributorům se ovšem ve stejném roce podařilo zcela legálně získat na snímek práva.

Snímek získal v Cannes cenu Mezinárodní federace filmových kritiků (FIPRESCI).

Festival v Cannes projevil o film zájem už v roce 1967, kdy byla v rámci 50. výročí Říjnové revoluce jednou ze sekcí festivalu „Retrospektiva sovětského filmu“. Přestože film byl už dávno hotov, oficiální vyjádření SSSR znělo, že na filmu probíhají ještě drobnější úpravy. Až v roce 1969 bylo schváleno, že snímek smí být zařazen mimo hlavní soutěž.

Snímek byl poprvé uveden na tzv. 'Maiden Day' 21. dubna 2009, kdy se hrál v digitálních kinosálech 41 zemí.