Vodnářka

Přestože Jens pracuje v Kodani jako policista, má velkou slabost pro menší výtržníky. Když se do drobné krádeže zapletou i jeho nejlepší kamarádi, je jasné, že i je musí nějak z problému vysekat. To ovšem nebude tak jednoduché, v ukradené krabici totiž někdo schovával kilo heroinu. A když se Jens do případu vloží, stane se jakýmsi osamělým běžcem. Běžcem, který utíká sám Litevcům, Číňanům, srbskému drogovému dealerovi, jamajskému pěstiteli marihuany i polskému obchodníkovi s bílým masem.

Největším trápením téměř třicetileté Fanny je momentálně fakt, že je ještě pořád sama. Práce úřednice na letišti ji zrovna dvakrát neuspokojuje a cesty domů do staré špinavé ubytovny nejsou zrovna nejlepší příležitostí k seznamování. Když Fanny začíná úplně vzdávat své naděje, vynoří se typickým způsobem jakoby odnikud nový správce domu, Lothar Stricker. Zdá se být téměř ideálním mužem, je krásný, šarmantní a nejspíš i docela bohatý. A Fanny se ho rozhodne dostat za každou cenu...

Televizní divák si objednává výhodný toustovač s jednoduchým návodem. Už při prvním použití se ovšem do jeho mozku dostávají záhadné viry, které nutí mozek k dalším nákupům. Nakonec se jeho myšlenky stávají součástí světa řízeného a ovládaného samotným Horstem F.

Ve vítězném snímku soutěže Ridleyho Scotta Tell It Your Way sledujeme staršího muže s krabicí od bot v ruce. Při pohledu na dům, který očividně nějakou dobu hledal, se mu vybavuje silná vzpomínka, odehrávající se pár desítek let zpátky. Ten dům, tajná skrýš, židovská dívka, jejich rozhovor, němečtí vojáci a taky jediná věc, která mu po dívce zůstala - bílý porcelánový jednorožec.

Jiřina Prekopová je jedna z nejvýznamnějších českých psycholožek, která působila dlouhou dobu i na jedné z předních světových klinik ve Stuttgartu. Za svou kariéru již vydala mnoho knih publikovaných v několika světových jazycích. Věnuje se hlavně lidem s různými postiženími, zejména autistům, kteří ji také přivedli k praxi tzv. pevného objetí. Právě to a jeho síla jsou hlavními tématy celého dokumentu. Během 60 minut se dozvíme mnohé o jeho síle a účincích, zároveň nám ale Jiřina Prekopová předkládá mnoho otázek a podnětů k přemýšlení o vlastním životě.

Hlavní hrdinka, věčně nepříjemná a vystresovaná vrchní zdravotní sestra, se radši schovává dlouhé hodiny v práci, než aby doma řešila manželskou krizi. Snaží se ovládat a chovat se profesionálně, většinou si nakonec svoje problémy stejně vylije na otravné zdravotní sestře. Během péče o umírající pacientku, s níž tráví poslední chvíle i její manžel, se zaplétají do hry i potřeba lásky a city této chladné profesionálky. Snímek byl natočen v rámci projektu Reel Moments series časopisu Glamour, kam lidé posílají příběhy "o ženách a od žen" a které jsou následně převedeny do filmové podoby oslovenými významnými umělkyněmi.

Každý, kdo dnes navštíví Javoříčské jeskyně, prochází kolem velkého památníku připomínající vypálení obce a zastřelení 38 mužů na konci druhé světové války. Právě tato událost byla námětem k dokumentu prostějovského režiséra Theodora Mojžíše. Film za pomoci archivních dokumentů i výpovědí svědků vypráví příběh vesnice od téměř idylické doby před válkou až do osudné události z 5.5.1945. Odtajňuje navíc i dosud nezveřejněné poznatky jako problémy s financováním památníku a 'záhadné mizení' peněz získaných na obnovu vesnice.

Po komerčním neúspěchu Anderssonova druhého snímku "Giliap" se režisér téměř 25 let věnoval pouze reklamě a různým experimentům v krátké metráži. Vznikl tak mimo jiné i snímek Någonting har hänt, v němž se starší muž dozvídá, že je nakažen virem HIV. Následují jeho úvahy a vyprávění o této nemoci, jak se s ní lidé a hlavně společnost vypořádávali, jak probíhaly výzkumy a podobně. Nejedná se tedy o typický subjektivní příběh o jednom člověku, ale spíš subjektivní pohled jednoho člověka na nemoc AIDS celkově. Téměř neustálé využití velkých celků navíc podtrhuje osamělost a bezbrannost nakažených. A přestože některé scény, např. starší učitelka učící studenty jak správně nasadit kondom, nebo pokusy na lidech, kteří se nemohou bránit, mohou působit příliš absurdně, nebo moc tvrdě, celkově snímek přináší zajímavé zamyšlení, které bylo koncem osmdesátých let určitě potřeba.

Milý příběh ze studia Walta Disneyho o malém domku na malém kopečku nedaleko od města. Žije si svůj život se šťastnou rodinou a velkoryse toleruje všechny nezbednosti dětí, již v něm žijí. S příchodem 20. století a velkého pokroku se ovšem blízké město rozšiřuje a on začíná být obklopen chodníky, auty, životem, na který není zvyklý a mnohem většími domy, které rozhodně nejsou ani z části tak přátelské, jako by k nim chtěl být on. Je osamělý, chátrá a když ho potom naloží na obrovské auto, předpokládá, že nadešla jeho chvíle... Netuší ale, že občas se věci přece jenom mohou obrátit k lepšímu.

Hlavní hrdina Max má v plánu se brzy oženit, sluhové ale rozbijí zrcadlo a on sám, když se jim rozhodne dokázat, že ví, že na něj hrají jen hloupou hru, rozbije to nové. Jeho strach z let neštěstí, co ho mohou potkat, ho dovádí do mnohých absurdních situací, kdy se vše začíná hroutit. Jeho snoubenka náhle zruší zasnoubení a hrozí, že si bude chtít vzít Maxova nejlepšího přítele, a ani ostatní věci nevypadají líp.

Psychiatrická léčebna. V rohu jednoho prázdného holého pokoje se na lavičce krčí člověk vypadající jako přerostlé malé dítě. On svůj pokoj miluje, vidí jej jako krásnou zahradu plnou barev a života. Jediný jeho problém představují dveře pokoje, z těch má absolutní hrůzu a odmítá jimi projít ven. Doktoři zkoušejí, co můžou, nepomáhá ani trénink v podobě jakési umělé brány. Nezbývá tedy nic jiného, než ho dostat ven násilím.
Příběh, na jehož konci se skrývá milá a úsměvná pointa, získal ocenění Nejlepší animovaný krátký film roku 2009.