Hráč

„Tady bych žít nemohl, mám alergii na štěstí“ Údajně až osmiminutový (hodinky jsem nesledoval) úvodní záběr v sobě shrnuje, co je třeba znát pro snazší orientaci během následujících dvou hodin. Shrnuje v sobě Hollywood, který nám Robert Altman představuje „full frontal“. Pravdy infikované lží, totiž faktem, že je nám sdělována skrze filmové médium, se dobírá za pomoci mnohovrstvého příběhu, jenž využívá pomrkávání na diváka stejně často jako nečekaných, až podlých kliček. Zpočátku mě film moc nebavil, přistupoval jsem k něm spíše coby k relaxační hře „poznej hvězdu“ (Robertsová s Willisem jsou stejně nejlepší), ale když začínalo být čím dál zřejmější, jak dobře promyšlenou partii s námi režisér rozehrává, řekl jsem si, že ho nenechám vyhrát tak snadno. Nemá valného významu rozplývat se zde nad jednotlivostmi (nájezd na Hitchcockovu fotku během thrillerově laděné scény, pan M…), když film zasází tu nejtvrdší podpásovku teprve jako celek. Vždyť i množství známých tváří svolných k účasti v něčem tak nepříjemně upřímném vypovídá cosi o hollywoodském pokrytectví. Bráno z opačné strany, Altman mohl spoléhat, že film s tak vysokým „stars ratingem“ nikdy nebude naprostou mizérií. Je to prostě film plný paradoxů, jehož obsah bych ani po zaangažování veškerých mluvnických schopností nedokázal shrnout do 25 slov a méně. Pátou hvězdičku si schovávám pro druhé zhlédnutí, kdy doufám objevím i toho Jacka Lemmona. :-) 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, lupuscanis (02.10.2010)

Zajímavý snímek o zákulisí Hollywoodu se spoustou (vtipných) narážek, které však snad ani nejdou všechny pochytit ihned, buď kvůli velké rychlosti dialogů, nebo divákově (mé) neznalosti zmiňovaných filmů (i když co naplat, mě osobně stejně nejvíc rozsekala scéna s Willisem a Roberts). Jenže to není všechno, jde také o chytrou a napínavou kriminálku, která ani zdaleka nekončí tak, jak by publikum mohlo očekávat (no v podstatě ani závěr nemá). Prozatím hodnotím slabšími 4* a film si znovu pustím až po nějakém čase v naději, že chytnu zase o něco více hlášek. (13.04.2013)

Dokonalej obrázek společnosti, která žije na základě totálně pokřivených hodnot, ovšem hodnot, který bohužel vládnou v celým světě, ale málokomu je „dopřáno“, aby z nich opravdu těžil – sláva a prachy, který dohromady tvoří moc. Dokud ji člověk má, jde všechno jak na drátkách, ale ve chvíli, kdy se pod ním začne podlamovat větev, udělá cokoli, aby si ji udržel. Je fakt sranda sledovat, jak se to neskutečný množství lidí piňoží, aby dosáhla úspěchu – aspoň se dotknout hvězdy a říct jí, jak ji obdivujete – vždyť, kdo ví, třeba si vás zapamatuje a dostanete roličku. No prostě „Továrna na sny“ – my ass! Za tu sebekritiku a skvělýho Robbinse nejde netleskat, i když přímo unešená nejsem. Altman je prostě vždycky takovej specifickej... (16.02.2012)

Kedysi sa mi niekto sťažoval, že diváci v kine (slovenskom) boli z tohto diela absolútne zmätení. Ak by som naňho išiel aj ja v dobe jeho uvedenia, nechápal by som zrejme tiež vôbec nič. Niektoré filmy vyžadujú určitú solídnu znalosť kinematografie a aj vyzretosť osobnosti, aby takúto hračku jedného z najlepších hráčov hollywoodu pochopili. Popri chytrom scenári sa môžete zabávať aj naokolo visiacimi plagátmi známych filmov a hľadať ich významy v spojitosti s Hráčom. (26.05.2012)

Slušná Altmanova generálka před Short Cuts. Méně náročného nebo jednoduššího diváka jistě zaujme a uspokojí už jen ta plejáda známých hereckých hvězd a nahlédnutí do zákulisí hollywoodských filmových studií. Náročnější divák bude zase nejspíš spokojený se zajímavou zápletkou o zločinu, jeho následcích a se zručně vypilovaným scénářem se spoustou zajímavých scén a dialogů. Mně osobně zákulisí hollywoodského showbyznysu nezajímá, herecké primadony neobdivuju, Tim Robbins na mě působí jako krajně nesympatický srábek a groteskně odlehčený, parodicky happyendový závěr filmu mě vůbec nenadchl, radši bych totiž tuhle látku viděl zpracovanou víc vážněji, temněji, aspoň třeba po coenovsku. Ale nic naplat - celkově se mi ten film stejně líbil, bavil mě, zaujal mě a určitě se mi do pozítří nevykouří z hlavy, jako 90% mého běžného filmového repertoáru, kterým si proplachuju mozek. Nejlepší scéna: výslech Robbinse na policejní stanici s téměř psychedelickým závěrem. (16.01.2020)