Vodnářka

Petr Čepek kvůli filmu odvolal všechny ostatní projekty a věnoval se i přes své zdravotní problémy pouze tomuto filmu. Kromě četných výstupů před kamerou musel strpět skoro každodenní odlévání masek a napodobenin jeho tváře.

Z důvodu možnosti využít na natáčení pouze jedno větší devítimístné auto měl štáb pouhých devět lidí. Každý člen měl proto několik „profesí“- herci například sami zastávali funkci maskérek, kostymérů i skriptek. I přesto se film bez větších problémů podařilo natočit.

Pro díl, ve kterém přijíždějí do Prahy ruské tanky, byly původně tanky opravdu propůjčeny a několik scén s nimi bylo skutečně natočeno. Kvůli změně režiséra však záběry nebyly použitelné a nakonec z nich byla sestříhána pouze kratší verze proložená hudbou.

Režisér Biser Arichtev se ujal natáčení až po několika epizodách. Způsob pojetí seriálu původního režiséra se produkci ani trochu nezamlouval, proto se ho po nějaké době rozhodli vyměnit. Většina jeho záběrů byla nakonec přetočena.

Ani zvuk nebyl na začátku příliš kvalitní, nový se dodělával až v 60. letech.

Tati celý život věřil, že film jednou natočí, přihlásil se proto i do kouzelnického kursu (i když tam prý nakonec své ambice na hlavní roli vzdal).

Tati psal scénář tohoto z velké části autobiografického filmu ještě před vznikem samotného pana Hulota.

Celý film má čtyři verze - krátký film, nebarevná dlouhá verze, barevná dlouhá verze a verze ručně dobarvovaná.

Režisér natočil tento film podle nápadů v jeho krátkém snímku Škola pošťáků (1947).

I když bylo od začátku celkem jasné, že film nebude možné převést do barevné podoby, Tati se snažil sladit barvy domů v městečku do šeda a hněda, aby tak vznikl kontrast s přijíždějícími "barevnými" kolotočáři.

Většina filmu byla natočena u přehrady Bevertalsperre v Severním Porýní - Vestfálsku.

Polská herečka Alicja Bachleda-Curuś, představující ve filmu Anke, byla kvůli přízvuku předabována Němkou Laurou Maire.

Voda, která ve filmu působí jako jedno velké jezero, je ve skutečnosti několik různých jezírek "sestříhaných dohromady".

Režisér Billy Wilder natáčel snímek v obrovském stresu Jeho předchozí film Eso v rukávu (1951) totiž propadl a studio Paramount tlačilo na Wildera, aby jeho nový snímek ztráty vynahradil. Stalag 17 u diváků uspěl, spolupráce autora se studiem však skončila.