Réžia:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Xaver SchwarzenbergerHudba:
Peer RabenHrajú:
Brad Davis, Franco Nero, Jeanne Moreau, Laurent Malet, Günther Kaufmann, Natja Brunckhorst, Robert van Ackeren, Wolf Gremm, Karl-Heinz von Hassel (viac)Obsahy(1)
Francúzsky námorník Querelle prichádza do Brestu a začne často navštevovať verejný dom s pochybnou povesťou. Zistí, že jeho brat Robert je milenec majiteľky, Lysiane. Querelle dostane ponuku hrať kocky s Nonom, Lysianím manželom: ak vyhrá, môže sa milovať s Lysiane, ak perhrá, bude sa musieť milovať s Nonom. Querelle zámerne prehráva... (Zion)
(viac)Recenzie (27)
Fasbbinder je neuvěřitelně sugestivní režisér a chtělo by se říci i šikovný manipulátor. Jeho poslední snímek je už od samotné předlohy zvrácený až deviantní (a tím pochopitelně v dnešní době nemyslím homosexuální orientaci díla), přesto však působí téměř hřejivým až smyslným dojmem. Může za to režisérova práce se světlem a filtry, kdy převažující barvou snímku se stává žluto-oranžová - jistě ne náhodou barva druhé čakry - barva emocí, sexuální energie a tvořivých sil. Může za to divadelní stylizace se skvělou, účelnou a působivou scénou Rolfa Zehetbauera, může za to skvěle vystavěná a dost často i pozastavená mizanscéna a hypnoticky se opakující motivy jakéhosi mužského chorálu. Nikdy by mě ani nenapadlo, že budu vůbec schopen společně s Genetem a Fassbinderem uvažovat o tom, že násilné ukončení nějakého lidského života a chvíle milostného vytržení by mohly být srovnatelné pocity. Tyhle věci jsou přeci v běžném životě na opačných pólech jedné osy. Ale Fassbinder, jeho vizuálně promyšlené zpracování a Genetův intelektuálně provokativní text, vás vmanévrují do pozice, kdy o tom nejen přemýšlíte, ale ono vám to snad ani nevadí. Tak tohle se mi snad ještě u žádného filmu nestalo. Když k tomu připočtu vynikající výkony většiny herců a především pak Brada Davise, kterého si považuji už za Midnight express, vychází mi z toho jeden z nepůsobivějších filmů, co jsem za poslední dobu viděl. Co na tom, že náš hlavní hrdina je vlastně antihrdinou, a že pro většinového diváka je tenhle film příliš náročný a nonkonformní, než aby se jím vůbec zabýval. Vzdávám hold panu Fassbinderovi a je mi moc líto, že jeho Opus Magnum je zároveň jeho labutí písní. ()
Ako sa mi v literatúre nepozdávala Genetova fascinácia zlom, vyžívanie sa v ubližovaní a taký ten pohŕdavo rozmrdaný výraz povzneseného zlodeja a vraha, rovnako ma odpudzuje adorovanie týchto obrazov vo filme ako vystrihnutého z niektorého z mníchovských Schwulen barov. Hoci by aj malo ísť len o fantázie citmi nabudeného dôstojníka k námorníkovi a nie o skutočný príbeh, ako sa niekedy románová predloha interpretuje. Divadelná štylizácia je fajn, oranžové podsvietenie a tieňovanie postáv tiež. Podobne nápisy, ktoré lodný poručík (Franco Nero) vyrýva po verejných záchodkoch a obdobné zároveň vzrušujúco obdivuje, patria k jedným z mála zaujímavých miest tohto diela v znamení nazberaného pľuvanca, nasmerovaného medzi ritné pologule spolusúložníka. Chápem fascináciu dielom Jeana Geneta, no nezdieľam ju, je mi vzdialená. Ani nie tak samotnou homosexualitou, ale obdivom k násilným riešeniam a erotikou skazenosti. Na spôsob takéhoto uvažovania: "Keď zlo nemôžeme zmenšiť, buďme v ňom majstri.". (Zatiaľ) najhorší Fassbinder. ()
Vítejte v zakázaném světě, ve světě sexu a násilí. Žádný psychoanalitik ani genetik vám o něm nemůže povědět více než Jean Genet, a on ani sám o sobě ne, musí mít k tomu prostředníka - a tím nemůže být nikdo jiný než Rainer Fassbinder. Jen ten dokáže z divadla, z jakýchsi fošen, které prý znamenají svět, vydupat něco tak truchlivě intenzivního... Český filosof Jan Stern to ve své knize „Média, psychoanalýza a jiní perverze“ glosuje následovně: Sex a násilí – jen tyto dvě věci na světě vzrušují. Každé jiné vzrušení než ze sexu a násilí je jen vzrušením z masky, za níž se sexus a násilí skryly". Dalším zajímavým odkazem by mohla být známá píseň Johna Lennona "Sexy Sadie", kde oba problémy jso uvedeny hned v jejím názvu. A ještě k názvu: Querelle je francouzské slovo (angl. quarrel) jehož hlavním významem je rozpor, hádka, nesoulad. Do jaké míry chápal Fassbinder toto slovo v kontextu angl. slova queer (buzerant) asi už nelze doložit. Mně zvukomalebně evokuje jméno Karel ve vokativu. ()
Fassbinderova adaptace Genetova románu je pojata jako těžký art, divadelní hra v barevných kulisách s (zřejmě úmyslně) monotónně odříkanými dialogy a správně mačo představiteli - ostatně gay provokatér režíruje dílo gaye provokatéra. Ze začátku je zábava to sledovat, protože meta humor brakové stylizace a umíněnost postav tvrdit, že v žádném případě nejsou gay a různě to obhajovat nebo filozofovat o tom, ve kterém momentě jste opravdový gay, případně házením homofobních urážek jako důkazem vaší mužnosti a heterosexuality může připomínat některé pokrytecké osoby, se kterými jste se v politice, soukromém životě nebo třeba v komentářích na ČSFD setkali ;). Říkat, že byl film ve své době zřejmě odvážný, je vzhledem k datu vydání novely trapné, nicméně provokuje i dnešní diváky. Tempo je i přes hrátky s identitou ale pomalé, negraduje, film působí ke konci nedopilovaně a závěr je velmi umělecký, škoda nevyužité příležitosti. ()
Fascinujúca a neotrelá polodivadelná štylizácia s neustále žltým gradom. Mystická hudba trochu pripomína Herzogových Popol Vuh. Takisto homosexuálna erotika (v artovej estetike) nie je práve téma do ktorej by som mal nejako častejšie náhľad, aj v tomto smere išlo o netradičný zážitok - skutočne takmer ani jedna mužská postava v tomto meste nebola heterosexuálna. :) ALE - Ten príbeh je však natoľko nezáživný, nudný, pateticky napísaný a mizerne zrežírovaný (herci hrajú skutočne toporne, najmä Brad Davis), že som mal problém dopozerať. Možno keby som čítal predlohu, vnímal by som to inak. ()
Galéria (45)
Fotka © Gaumont
Zaujímavosti (5)
- Querelle je jedním ze dvou čistě homosexuálních filmů, které Reiner Werner Fassbinder natočil. (5150)
- Brad Davis dělal na place před každým záběrem kliky, aby napumpoval svaly. (5150)
- Franco Nero zakázal svému synovi, aby se na Querelle někdy podíval. Hrozně se styděl za to, že hrál homosexuála. (5150)
Reklama