Necrotongue

Hmmm, tak tohle nebyl zrovna nejlepší kulturní zážitek. Každopádně jsem zjistil, že Švédové pijí o Vánocích jako Dánové a že jejich rodiny disponují (stejně jako všechny ostatní národy) až příliš přítulným strýčkem. Zpočátku to vypadalo, že by mohlo jít o zajímavou záležitost, následně se ale ukázalo, že si nelítostný zub času mocně zahlodal, takže na mě film už nemohl příliš kladně zapůsobit. A teď nemám na mysli obraz ani zvuk, vadil mi velmi naivně napsaný příběh, který už dnes opravdu neobstojí. Mě prostě převelice rušilo, jak se vždy stalo něco důležitého v ten pravý okamžik, aby do sebe ozubená kolečka nepříliš silného scénáře ideálně zapadla a posunula děj sice požadovaným ale mnohdy nelogickým způsobem. Některé scény tak vyzněly spíše legračně až bizarně a můj celkový dojem značně utrpěl. / Poučení: Detektivka by měla být alespoň trochu napínavá.

To je tak; přečtu si na Netflixu obsah snímku, který mě zaujme, film zhlédnu, několikrát intenzivně potřesu hlavou, aby se mi vše srovnalo, přečtu si oficiální obsah Netflixu ještě jednou na čsfd, ujistím se tak, že jsem se skutečně nezbláznil, a dvě pěticípé jsou rázem mým maximem. OK, teď jsem si přečetl obsah potřetí a mohu zodpovědně prohlásit, že byl zcela jistě napsán k jinému, mnohem zajímavějšímu snímku, který jsem ale nedokázal nikde dohledat. V Laponsku jsem na rozdíl od JASONA_X nikdy nebyl, ale plně s ním souhlasím v názoru, že ty nádherné záběry severské přírody stály opravdu za to. Příběh by mohl být fakt zajímavý, kdyby odpovídal výše zmíněnému obsahu, takhle šlo o severské drama s vyloženě plíživým tempem, s Laponci, kteří se bezpráví stavěli tváří v tvář stejně agresivně jako Mahátma Gándhí, a s pravou severskou depresí. No, a na mě, který jsem si od filmu sliboval zcela jiný zážitek, to bylo dost málo. / Poučení: Kdo na cizího soba ruku vztáhne, ten se zhruba po dvaceti letech se zlou potáže.

No, nevím, oficiální obsah mi přijde poněkud zavádějící, protože netuším, kde jeho pisatel přišel na bohatou stařenu. Z dialogů jsem totiž pochopil, že byla Edwina Black invalidní, nikdo ale nezmínil, že by měla být výrazně starší než její manžel. Ale k filmu samotnému; za mě šlo o vcelku vydařenou komorní záležitost, u níž jsem si nemohl nevzpomenout na naši Rybu ve čtyřech. Ryba byla ale přece jen výrazně mladší, herecké výkony v ní byly tedy vcelku pochopitelně lepší; herecké výkony v tomto snímku přece jen evokovaly spíše divadelní scénu. Ani bych se nedivil, kdyby šlo o film natočený na motivy právě divadelní hry, fakt to tak na mě působilo. To ale není stížnost, já jsem si to vcelku užil, přestože jsem vraha trefil na první dobrou, a to v příběhu nevystupoval zahradník! Pokud bych měl říct, co mě na snímku bavilo nejvíc, jednoznačně bych hlasoval pro stále sílící paranoiu. / Poučení: Pozor na to, co piješ. Platilo to kdysi, platí to stále.

Jimmy Carr je jedním z mála důkazů (přestože je zčásti Ir), že stará dobrá Anglie ještě není úplně mrtvá a že se ještě trochu cuká. Dostal jsem hodinový zážitek bez sebemenšího náznaku politické korektnosti, bavil jsem se naprosto skvěle a má bránice si prošla pořádným CrossFitem. Na tento speciál jsem se těšil od chvíle, kdy mě na něj Netflix upozornil, a okamžitě jsem do něj šel. Jimmy Carr se vrátil ve fantastické formě, předpokládám, že se mu podařilo širokospektrálně urazit snad všechny skupiny, které se s nadšením nechají urážet, aby pak vychrlily řadu nenávistných hashtagů, já jsem ale (kromě toho, jak jsem si to užíval) velmi pozorně poslouchal, takže mi neunikly ani ty zajímavé myšlenky, na něž také došlo. Vystoupení bych vřele doporučil všem matkám se smyslem pro humor, protože tentokrát si rozhodně přijdou na své (na rozdíl od těch otců, kterým smysl pro humor chybí). Paráda a jasná plná palba. / Poučení: Když už zariskuješ a navštívíš vystoupení postávajícího komika, nevyčnívej a omez své hlasové projevy. Jen malá rada.

No, současné české snímky ve mně sice jen málokdy budí nadšení, ale tato příšernost byla hodna režie Evy Toulové. Ano, tak špatné to bylo. Od první chvíle, kdy začala představitelka hlavní hrdinky a autorka knižní předlohy v jedné osobě deklamovat své texty jako členka amatérského divadla v zapadlé vesnici (čímž se opravdu nechci dotknout amatérských herců a hereček, kteří zkoušejí ve volném čase po práci, aby bavili své spoluobčany, a jsou často tak nadšení pro věc, že by jim mohli jejich profesionální kolegové závidět) nebo jako jeřábnice v někdejších Aktualitách, mi bylo v podstatě jasné, že půjde o těžký průšvih. Zvlášť, když ji někteří kolegové a kolegyně nenechali ve štychu a hráli podobně mizerně. Úroveň dialogů plně odpovídala přednesu, režisérovi / scénáristovi to zjevně vyhovovalo (aby taky ne), takže všechno klouzalo nezadržitelně hladce vstříc odpadu. A tam tento exkrement po právu náleží. / Poučení: Je Jana Bernášková stejně "talentovanou" spisovatelkou jako herečkou? To se naštěstí nikdy nedozvím.

Jak tohle okomentovat? No, šlo o romantickou komedii, takže pokud si někdo od snímku sliboval děj, který prověří divákovu inteligenci a přijde s překvapivým zvratem, buď netuší, co je to romantická komedie, nebo je bloud. Já jsem dostal přesně to, co jsem očekával: předvídatelnou, místy milou, často klišoidní záležitost, která mě nikterak neuchvátila, ale na druhou stranu ani neurazila. Úhlavní hrdinka mi byla sympatická, aniž bych tušil, že vlastně není herečkou (už jsem ale pochopil, proč se ve filmu zpívalo), úhlavní hrdina působil na druhou stranu patřičně zanedbaným až omšelým dojmem, a i když byl příběh v podstatě chabý a tak trochu nablblý, jaksi mi nevadilo strávit u něj hodinu a půl, což asi ospravedlňuje tu třetí pěticípou. / Poučení: Máš hlučné sousedy? Izoluj.

Dnes jsem viděl letošní speciál Neala Brennana, a protože mě zaujal, dopřál jsem si tento skok v čase, abych vyzkoušel, co dal dohromady před dvěma lety. No, nezbylo mi, než jít do plné palby, jelikož jsem utrpěl zvláštní zážitek. V první řadě to byla pořádná legrace, chvílemi přímo sranda (výroční přestřelka NRA vs US Army), při níž jsem dostal možnost důkladně procvičit bránici, místy šel ale humor kompletně stranou, atmosféra zhoustla, nálada potemněla a mně došlo, že Bill Burr není jediný postávající humorník s ne úplně fajn dětstvím a že komici budou asi mnohem poškozenější lidé, než jsem si myslel. Já jsem samozřejmě věděl, že jsou svým způsobem narušení, ale když tak poslouchám vzpomínky na dětství v podání Billa Burra, Taylor Tomlinson a nově i Neala Brennana, začínám si uvědomovat, že je stand up pro tyto komiky vlastně formou terapie a nebýt jejich traumatizujících zážitků, asi by nedokázali lidi takhle rozesmát. / Poučení: Keith bude asi pěkný bručoun.

Nejsem si tedy úplně jistý, jestli byl tento speciál přímo šíleně dobrý, za sebe ale mohu říct, že byl velmi povedený. Neala Brennana jsem až do dnešního setkání neznal, neměl jsem tedy tušení, do čeho jdu, ale musím konstatovat, že jsem byl velice příjemně překvapen. Neal Brennan byl nenásilně vtipný, celé jeho vystoupení probíhalo v naprostém klidu a pohodě a jeho myšlenkové pochody mě dokázaly mocně pobavit. Jasně, neřval jsem po celou dobu smíchy, ale moc jsem si to užíval a má bránice si přišla na své. / Poučení: "Ženský orgasmus je jako Uber." Tak tohle jsem až do dnešního dne nikdy neslyšel:-D

Aubrey Plaza patří do mé širší skupiny oblíbených hereček, její herecké výkony jsou mi sympatické, a v tomto směru jsem nebyl zklamán ani tentokrát. Určité zklamání mi způsobil nepříliš bohatý scénář, který v určitých momentech opouštěl žánr, aby se do něj po pauze zase vracel, ale největší problém jsem měl s celkovým vyzněním filmu. Netvrdím, že mi Emily nebyla sympatická, na druhou stranu jsem si ale stále uvědomoval, že zcela evidentně překročila hranici (zprvu jen obrazně) a nemohl jsem jí tedy s klidnou myslí držet palce. Emily neměla problém krást, loupit, ubližovat a myslím, že by se srovnala i s vraždou. Jasně, byla to žena, no a co? Měl bych jí fandit, protože měla dluhy a protože jí v přístupu k lepší práci bránil fakt, že byla odsouzena za násilný trestný čin? Ale no tak, zase dvojí metr? / Poučení: Šikmá plocha bývá i kluzká.

Dění ve čtvrté epizodě mi přišlo podstatně lepší než v předchozím dílu, přesto musím konstatovat, že je pro mě původní tah seriálu na branku už jen melancholickou vzpomínkou. Rozloučení s jednou z nejdůležitějších postav bylo nutné, z mého pohledu bylo ale zároveň i příliš rozvláčné. Teologickou diskusi při jiné příležitosti mohli tvůrci za mě vynechat úplně a mohli se spíše soustředit na to, aby o sobě dal temný středověk více vědět. Byl to asi takový standard páté série. / Poučení: Bůh toho moc nenamluví.