Necrotongue

Po celou dobu šlo o další záležitost plnou kvalitního pyrenejského humoru, takže jsem se hodil do klidu, spokojeně se pochechtával a bylo mi jasné, že si druhou epizodu užívám mnohem víc než předchozí díl, a to jsem ještě netušil, co si na mě španělští tvůrci připravili v posledních minutách. Závěr mě dokonale rozsekal, bránice dostala svůj vlastní CrossFit a o páté pěticípé nebylo pochyb. / Poučení: Snaž se nedělat unáhlená rozhodnutí, přestože se cítíš být pod tlakem.

Start druhé série nebyl vůbec špatný, to mě ale nepřekvapilo, potom, co inkvizitoři předvedli v předchozí řadě jsem s úspěchem počítal. Pátou pěticípou jsem ušetřil jen z toho důvodu, že už vím, že umí být tvůrci seriálu ještě vtipnější. To ale neznamená, že jsem se výborně nebavil; bavil, jen věřím, že má bránice dostane mnohem víc zabrat. / Poučení: Je nevhodné nazvat body pozitivní ženu velrybou? Velryby jsou přece úžasní živočichové...

Konečně jsem se dočkal seriálu o vztazích, na který se dokážu dívat, aniž bych si toužil prorazit ušní bubínky a vypíchnout oči. Proč? Protože scénář není slzopudnou prudou útočící výhradně na muže a jejich nedostatek empatie (která z nás byla po celá léta záměrně extrahována- netýká se mladších ročníků, ale vzpomeňte si vy starší, co jste asi slyšeli doma, ve škole a kdekoli jinde jako první, když se vám chtělo brečet), ženy tady taky dostávají svůj díl, a protože byla celá záležitost tak hezky vybalancovaná a hlavně krajně zábavná, šel jsem po první sérii do plné palby, protože jsem si přišel na své já i má bránice. / Poučení: Začínám být alergický na slovo toxický. Kdykoliv nejde člověk s proudem a vyjádří názor, který nekoresponduje s názorem většiny, tohle nebo podobná slova se vynoří jako exkrement v bazénu.

Finále první série mě v žádném ohledu nezklamalo, tvůrci drželi kurz děje pevně v rukou, nenechali se vyšachovat svým vlastním scénářem (jak se to, bohužel, vcelku často stává), dokázali před druhou řadou svým způsobem uzavřít všechny dějové linie, ale tím nejdůležitějším faktem zůstává, že mě opět dokázali mocně pobavit. / Poučení: Pokud chceš vyhrát hru na schovávanou, buď připraven i na případné celoživotní trauma.

Tvůrcům se hned v úvodu páté série podařilo velmi pěkně navázat na chabý závěr předchozí řady vcelku nezáživným dějem a celou řadou podivností. A abych měl na co nadávat obsadili do role křesťanského kněze BLM jedince. Anglie v 9.- 10. století- jak se tam ten ve tmě neviditelný chlap vůbec ocitl? Kdo ho vysvětil? Církve podle mého názoru nepatří mezi ty nejpokrokovější organizace, takže pokud by toho nešťastníka jeho vor skutečně dopravil v použitelném stavu přes Středozemní moře, myslím, že by se dlouhého postupu do vnitrozemí nedožil, natož aby udělal kariéru mezi duchovenstvem. To zas bude srágol, už to vidím... P. S. Ale odkazy na ptačí chřipku a Sarumanovy skuruty nebyly špatné. / Poučení: Znám pravidlo o nezatínání chrupu do ruky, která jednoho zásobuje potravou, občas by ale tvůrci mohli zkusit hlavounům z Netflixu diplomaticky poradit, aby si zkusili vyndat hlavu z prdele. Omluvte mou klačtinu, ale tenhle seriál jsem míval rád.

V předchozím dílu se mi zdálo být množství použitého humoru přece jen nižší, v deváté epizodě se už inkvizitoři dostali do správných kolejí a já jsem jim mohl za to, jak dobře jsem se bavil, poděkovat pátou pěticípou. Já tedy nejsem obhájcem starých časů, nechtěl bych provádět nějaké časoskoky do minulosti, ale je pravdou, že mi současná doba sdílená tak úplně nevyhovuje. / Poučení: Nejistota umí člověka vyburcovat.

Ne, že by to nebyla legrace, jen mám po předchozích zkušenostech s toto partou jasno v tom, že mě mohli rozesmát ještě víc. Raúlovo detektivování mě sice bavilo, ale chvílemi jsem měl pocit, že se tady kromě této činnosti skoro nic nedělo. Luis byl ovšem dokonalý a vždycky, když si zoufale povzdechne nad Estheřinou zradou, jsem vysmátý jak lečo. Promiň, Luisi... / Poučení: Neboj se jít proti proudu.

Zlepšila mi sedmá epizoda náladu? Odpovím si sám. "Ano." No, a rázem nebylo co řešit a mohl jsem jít do pěti kousků. Nemůžu se zbavit dojmu, že první polovinu série táhly hlavně ženy, zatímco v té druhé mi hýbou bránicí hlavně chlapi. Španělští tvůrci každopádně dali opět dohromady výborný děj a skvělé dialogy, a to se mi prostě a jednoduše nemohlo nelíbit. / Poučení: Nevzdávej se toho, co miluješ, příliš lacino.

Třetí série si u mě ještě udržela čtvrtou pěticípou, ale kdybych napsal, že jsem byl s tím, co mi tvůrci předložili, spokojen, lhal bych. Druhá polovina řady už na mě působila jen jako uměle natahovaná záležitost; kvalita se postupně vytrácela ve prospěch kvantity (a tedy další série / sérií?). Místy se tu už vařilo z vody, chvílemi tvůrci popírali své vlastní nápady z předchozích epizod, takže jsem měl tu a tam pocit, že se seriál zakusoval do vlastního zadku. Za mě zklamání a slabší čtyři kousky. / Poučení: Všeho moc škodí. 4*-

Mohl bych napsat, že mě finále třetí série zklamalo, ale lhal bych, protože to zklamání cítím už od Herogasmu. To zase proběhlo všemožných akcí a dialogů, byla vzpomenuta minimálně dvě uskupení, která jsou definována abecedními kapitálkami, a všechno to bylo v podstatě k ... zaháčkování na čtvrtou řadu. Chtěl jsem tu původně rozebrat pro mě naprosto nepochopitelný rozdíl v Soldier Boyově závěrečné akci v porovnání s jeho výkonem na Herogasmu, ale byl by to spoiler na spoileru pro ty nešťastníky, kteří si čtou komentáře / recenze před tím, než to sami zhlédnou. / Poučení: Tak šup, šup, ke kádinkám, a kdo jako první vyrobí novičok, dostává pochvalu a nepodmíněný trest odnětí svobody.