Necrotongue

Finální epizoda byla krajně nevyrovnaná; ze tří čtvrtin šlo o chaoticky- nelogickou hovadinu a ta poslední, v ději rozptýlená čtvrtina byla na poměry seriálu vcelku sledovatelná. Ne, příliš jsem se nebavil, nemohu ale říct, že bych se nudil nebo přehnaně trápil. No, závěr ve mně zanechal v podstatě stejný dojem jako zbytek série. / Poučení: Romantická láska mezi sourozenci příliš neletí.

Sotva jsem předchozí díl otrojkoval, už mě francouzští tvůrci srazili zase až k podlaze. Pátá epizoda mě věru nebavila, otravovalo mě, jak je divákovi každý odhalený fakt předkládán polopatickým způsobem, jakoby Francouzi ani nepředpokládali, že by se mohl na seriál podívat i někdo s inteligencí alespoň lehce nad průměrem. Taky je možné, že cílili na americké publikum, v tom případě beru svou námitku zpět. No jo, jenže to by museli tuhle záležitost točit v američtině, že jo. Tak či tak, z mého úhlu pohledu se jednalo o další velmi slabý díl, v němž přibylo všemožného nezdravého množení. / Poučení: Ani doly někdy nepomohou.

Ha! Tak teď už mám fakt pocit, že mi z přemíry toho nelogického chaosu začíná řádně hrabat, a to je zřejmě důvodem, proč jsem čtvrté epizodě přihodil i třetí pěticípou. Nebo to bylo způsobeno prostě jen tím, že ve mně procházka v dole probudila patriotismus obyvatele ostravsko- karvinského uhelného revíru (a to jsem nikdy nefáral). Tak nebo tak, z ničeho nic mě začalo zajímat, jak se to celé vyvrbí. / Poučení: Lada Niva- vozidlo pro každý terén. A vzpomínka na Návštěvníky.

Tak teď fakt nevím, jestli byla třetí epizoda lepší než předchozí díl, nebo jsem si prostě jen začal zvykat, ale tentokrát jsem šel o pěticípou výš. Faktem pro mě každopádně zůstává, že nejde o příliš vydařený seriál, protože se logika nadále nestala součástí děje, skály a srázy si tu a tam měnily pozice, pseudovyšetřování stále vyznívá podivně a celkově mám pocit, že by se měl člověk držet od hor na distanc, protože si ještě pamatuji tohle. / Poučení: Optimisté mají jistou šanci na to, že zemřou veselí.

No, tak tohle už bylo vážně bizarní. Francouzští tvůrci se rozhodli navázat na zde představované sektářské postupy a rituálně obětovali logiku ve prospěch... No, ve prospěch čeho? Netuším a obávám se, že ani oni tak úplně netuší. Krimi (kde?) / Thriller (nepřítomen) / Mysteriózní (snaha tam byla, ale neuvěřil jsem) / a tady by zřejmě mělo stát Konspirační (ve smyslu konspiračních teorií) / a tady Psychedelický (protože mám pocit, že někdo ujíždí na houbičkách nebo kyselince). Nepříjemně divný zážitek, Netflixu se ale alespoň znovu podařilo prosadit ty pravé hodnoty. / Poučení: To může napadnout snad jen Francouze- šmouha uhelného prachu jako symbol čistoty...

Třetí epizoda páté série přišla konečně s pořádnou akcí, která se k tehdejší temné době hodila, takže bych měl být velmi spokojeným divákem, jenže to by musel mít člověk (nebo lidé), jenž napsal k tomuto dílu scénář, alespoň základní ponětí o nějaké taktice (o strategickém myšlení radši pomlčím). Taky by mě zajímalo, co přesně hodlali Římané na místě seriálového Yorku postavit. Současný York? Asi ano, soudě podle kilometrů kamenných stok vybudovaných pod jedním opevněným dvorkem. No, a těch uplakaných scén tu bylo na můj vkus a tehdejší dobu taky dost. / Poučení: "Všechno nečeká blízko, tak nelítej nízko..."

Podtitul by mohl znít: "Do čeho jsem to, já troup, zase vlezl?" Minule jsem v sobě potlačil nechuť k francouzské tvorbě a přetrpěl Furies, a teď to vypadá, že jsem si vybral seriál z naprosto odlišného prostředí ale s podobnými výpadky logiky. Z toho, co jsem zatím napsal, je asi jasné, že mě děj příliš nepřesvědčil a úhlavní duo- koloniální import / žena Glum mě taky dvakrát nezaujalo. No nevím, už po první epizodě je mi vcelku jasné, že jsem si vybral záležitost, do jejíž cílovky zjevně nepatřím. / Poučení: Pod vodou radši nemluv a nekřič.

Nejsem schopen určit, zda se tvůrcům v lotyšsko- rakouské spolupráci podařilo vytvořit snímek natolik umělecký, že ho pro mě byla škoda, nebo šlo jednoduše jen o víc jak hodinu zbytečně promrhaného materiálu, financí a času. Materiál a finance mě tolik netlačí, ale ten čas byl můj! Můj vlastní! Pro mě má čas dost velkou hodnotu, protože patřím k lidem, kteří by si ráno pro jistotu neměli dělat plány na večer; jasně, s touto myšlenkou to táhnu už jedenáctým rokem, ale faktem je, že se můj neurolog při mých pravidelných návštěvách ordinace vždycky podívá na datum, od něhož se setkáváme, okamžitě ztratí barvu v obličeji a projeví se u něj nekontrolovaný tik, který se s postupujícím časem zvětšuje. No, a právě proto si říkám, že fakt nemám zapotřebí ztrácet čas u tak neskutečně nudných záležitostí. / Poučení: Ne, Petuchsovse už ne.

I napodruhé přistoupili pyrenejští tvůrci ke žhavým, současným tématům naprosto vynikajícím způsobem, a nejednou mi tak důkladně procvičili bránici. Politickou korektnost, mužský šovinismus, feminismus, homofobii, gendry, sociální sítě a mnohé další záležitosti dokázali inkvizitoři i ve druhé sérii podat podobně (a tedy skvěle) jako v první řadě a já jsem se u této jejich vztahovky výborně bavil. Pravda, tentokrát jsem už věděl do čeho jdu, takže mě to, jak na mě seriál působil, nepřekvapilo a s dobrým výsledkem jsem počítal. Pokud se dočkám i třetí série, určitě si ji nenechám ujít. / Poučení: Svět je zvláštním místem plným zvláštních bytostí.

Finále druhé série možná na plnou palbu nebylo, ale vzhledem k mé již dříve přiznané subjektivitě se nelze divit i páté pěticípé. Já jsem si tedy Ibizu užil, přestože jsem se tentokrát nedočkal ruského oligarchy, protože mi ho plnohodnotně nahradila šetrná Esther, potápěč Pedro, skvělá hra na pravdu a výsledný dojem mi kazila jen má nervozita z blížících se závěrečných titulků, jelikož jsem si celou sestavu jaksi příliš oblíbil. / Poučení: Pokud se rozhodneš ukončit svůj život, proveď to rozhodným způsobem.