Necrotongue

Třetí série si u mě ještě udržela čtvrtou pěticípou, ale kdybych napsal, že jsem byl s tím, co mi tvůrci předložili, spokojen, lhal bych. Druhá polovina řady už na mě působila jen jako uměle natahovaná záležitost; kvalita se postupně vytrácela ve prospěch kvantity (a tedy další série / sérií?). Místy se tu už vařilo z vody, chvílemi tvůrci popírali své vlastní nápady z předchozích epizod, takže jsem měl tu a tam pocit, že se seriál zakusoval do vlastního zadku. Za mě zklamání a slabší čtyři kousky. / Poučení: Všeho moc škodí. 4*-

Mohl bych napsat, že mě finále třetí série zklamalo, ale lhal bych, protože to zklamání cítím už od Herogasmu. To zase proběhlo všemožných akcí a dialogů, byla vzpomenuta minimálně dvě uskupení, která jsou definována abecedními kapitálkami, a všechno to bylo v podstatě k ... zaháčkování na čtvrtou řadu. Chtěl jsem tu původně rozebrat pro mě naprosto nepochopitelný rozdíl v Soldier Boyově závěrečné akci v porovnání s jeho výkonem na Herogasmu, ale byl by to spoiler na spoileru pro ty nešťastníky, kteří si čtou komentáře / recenze před tím, než to sami zhlédnou. / Poučení: Tak šup, šup, ke kádinkám, a kdo jako první vyrobí novičok, dostává pochvalu a nepodmíněný trest odnětí svobody.

Lehce upadající dobrá nálada se mi při sledování páté epizody zase zlepšila, což jsem hbitě ocenil pátou pěticípou. Z předchozích dvou dílů jsem měl dojem, jakoby tvůrci ztráceli původní tah na branku, ale teď jsem cítil, že jsou zpět na správné vlně. Bavil jsem se opět skvěle, přestože Esther epizodu tentokrát netáhla, myslím, že pozornost na sebe strhl spíše Santi. / Poučení: Nepodceňuj svého protivníka.

Z páté epizody jsem měl velice podobný pocit jako z předchozího dílu, proto jsem ho i stejným způsobem ohodnotil. Ústřední čtveřice mě nadále velmi baví, trojice jejich ženských protějšků nezaostává, dokonce má občas navrch, jen Santiho dcera Álex už by mohla změnit bydliště, jelikož už asi nemá co nabídnout. Chtělo by to opět přidat na humoru. / Poučení: Na světě je mnoho nebezpečných povolání.

Tři předchozí díly mě přece jen rozesmály víc, takže jsem na hodnocení čtvrté epizody mírně ušetřil. Na to, že jde o seriál o chlapech, musím uznat, že se tvůrcům podařilo přijít s kvalitními ženskými postavami. Daniela i Luz se fakt vyvedly, ale Esther hraje jednoznačně vyšší ligu. Jedna pěticípá šla sice dolů, ale bavil jsem se moc dobře. / Poučení: Vždy zvracej čelem k Ibize.

Třetí epizodu bych ohodnotil čtyřmi pěticípými, ale pátou jsem musel přidat za Esther, to byla prostě povinnost. Tento humor z Pyrenejského poloostrova mi zatím převelice sedí a mně nezbývá, než doufat, že tvůrcům jejich zápal a invence vydrží i v průběhu dalších dílů, protože bych se zrovna v tomto případě jen velmi nerad dočkal zklamání, to by mě fakt mrzelo. / Poučení: Vždy si pečlivě prostuduj příbalový leták.

I kdybych chtěl, nedokázal bych se nesmát. A já jsem rozhodně nechtěl. Jak vidno z počtu pěticípých, inkvizitoři u mě zabodovali i s druhou epizodou. Nemusel jsem se nad tím, co jsem viděl, dlouze zamýšlet, abych si pro sebe vyhodnotil, že si nejhorší momenty prožil Raúl, to byl fakt bizár. Jsou holt situace v životě lidském, které bych opravdu nechtěl zažít. / Poučení: Opatrně s lubrikantem.

Zkusil jsem španělský komediální seriál, abych se odreagoval od španělského, silně brutálního seriálu, a hned na první dobrou je mi jasné, že jsem si udělal radost. Čtveřice samečků je skvělá, zatím mi sice ještě nedošlo, proč jsou zrovna oni alfy, protože jejich tři samičky a jedna dcera tahají evidentně za delší konec provazu, ale to není vůbec důležité. Podstatné je, že jsem se skvěle bavil a ani ta raketa nepůsobila lacině a dokázala mě rozesmát. Závěr rozhovoru s učitelkou mě rozsekal :-D P. S. Když to tak píšu, musím přihodit i ten pátý kousek. / Poučení: Děti jsou tvorové, kteří dostávají dospělé opakovaně do prekérních situací.

Ve chvíli, kdy Holub s Klisničkou přepadli benzínku, přičemž zapomněli na jediný ale o to podstatnější detail, jsem fakt nevěděl z které do které. Postupně jsem si ale na mozkový trust Mickey / Jules zvykal a zvykal, až jsem si nakonec zvykl. Nejsem si úplně jistý, kde přesně jsem měl v této záležitosti najít žánry Drama a Thriller, protože z mého úhlu pohledu šlo o ne zrovna dvakrát náročnou, divnou komedii, na níž si mohli dát tvůrci mnohem víc záležet, pokud ale srovnám snímek s tím, jaké zhůvěřilosti vznikají na našem písečku, nechtělo se mi jít pod tři slabší pěticípé. Dvojice záporáku byla spíš legrační, díry v logice nepřehlédnutelné, ale i tak mě to jakýmsi zvláštním způsobem bavilo. A vztah mezi oběma hlavními postavami byl prostě záviděníhodný. Když jsem viděl, jak dokáží skvěle potlačit negativní emoce k tomu druhému... Tohle bych chtěl umět (tím myslím za všech okolností). / Poučení: Důchod na Floridě je snem každého pravého Američana. 3*-

Na počátku bych si určitě netipnul, že u mě první řada seriálu dosáhne na čtvrtou pěticípou, protože to vypadalo všelijak a já jsem si nedokázal představit, že bych mohl tak pevně zavřít víčka před tím obrovským množstvím nelogičností, kterým byla série provrtaná jako kvalitní ementál. Postupně se ale ukázalo, že mě příběh vcelku bavil, a mám silné obavy, že si mé zvrácené já inkvizitoři získali svým setrvale kladným vztahem k explicitnímu násilí. Mohli se tedy v tomto směru vykašlat na scény se ženami, ty mě fakt odpuzují (scény, ne ženy), ale jinak jsem měl fakt pocit, že to probíhá doopravdy. Na pokračování se rád podívám. / Poučení: S velkými kšefty přicházejí velké problémy.