Necrotongue

No, nevím, oficiální obsah mi přijde poněkud zavádějící, protože netuším, kde jeho pisatel přišel na bohatou stařenu. Z dialogů jsem totiž pochopil, že byla Edwina Black invalidní, nikdo ale nezmínil, že by měla být výrazně starší než její manžel. Ale k filmu samotnému; za mě šlo o vcelku vydařenou komorní záležitost, u níž jsem si nemohl nevzpomenout na naši Rybu ve čtyřech. Ryba byla ale přece jen výrazně mladší, herecké výkony v ní byly tedy vcelku pochopitelně lepší; herecké výkony v tomto snímku přece jen evokovaly spíše divadelní scénu. Ani bych se nedivil, kdyby šlo o film natočený na motivy právě divadelní hry, fakt to tak na mě působilo. To ale není stížnost, já jsem si to vcelku užil, přestože jsem vraha trefil na první dobrou, a to v příběhu nevystupoval zahradník! Pokud bych měl říct, co mě na snímku bavilo nejvíc, jednoznačně bych hlasoval pro stále sílící paranoiu. / Poučení: Pozor na to, co piješ. Platilo to kdysi, platí to stále.

Jimmy Carr je jedním z mála důkazů (přestože je zčásti Ir), že stará dobrá Anglie ještě není úplně mrtvá a že se ještě trochu cuká. Dostal jsem hodinový zážitek bez sebemenšího náznaku politické korektnosti, bavil jsem se naprosto skvěle a má bránice si prošla pořádným CrossFitem. Na tento speciál jsem se těšil od chvíle, kdy mě na něj Netflix upozornil, a okamžitě jsem do něj šel. Jimmy Carr se vrátil ve fantastické formě, předpokládám, že se mu podařilo širokospektrálně urazit snad všechny skupiny, které se s nadšením nechají urážet, aby pak vychrlily řadu nenávistných hashtagů, já jsem ale (kromě toho, jak jsem si to užíval) velmi pozorně poslouchal, takže mi neunikly ani ty zajímavé myšlenky, na něž také došlo. Vystoupení bych vřele doporučil všem matkám se smyslem pro humor, protože tentokrát si rozhodně přijdou na své (na rozdíl od těch otců, kterým smysl pro humor chybí). Paráda a jasná plná palba. / Poučení: Když už zariskuješ a navštívíš vystoupení postávajícího komika, nevyčnívej a omez své hlasové projevy. Jen malá rada.

No, současné české snímky ve mně sice jen málokdy budí nadšení, ale tato příšernost byla hodna režie Evy Toulové. Ano, tak špatné to bylo. Od první chvíle, kdy začala představitelka hlavní hrdinky a autorka knižní předlohy v jedné osobě deklamovat své texty jako členka amatérského divadla v zapadlé vesnici (čímž se opravdu nechci dotknout amatérských herců a hereček, kteří zkoušejí ve volném čase po práci, aby bavili své spoluobčany, a jsou často tak nadšení pro věc, že by jim mohli jejich profesionální kolegové závidět) nebo jako jeřábnice v někdejších Aktualitách, mi bylo v podstatě jasné, že půjde o těžký průšvih. Zvlášť, když ji někteří kolegové a kolegyně nenechali ve štychu a hráli podobně mizerně. Úroveň dialogů plně odpovídala přednesu, režisérovi / scénáristovi to zjevně vyhovovalo (aby taky ne), takže všechno klouzalo nezadržitelně hladce vstříc odpadu. A tam tento exkrement po právu náleží. / Poučení: Je Jana Bernášková stejně "talentovanou" spisovatelkou jako herečkou? To se naštěstí nikdy nedozvím.

Jak tohle okomentovat? No, šlo o romantickou komedii, takže pokud si někdo od snímku sliboval děj, který prověří divákovu inteligenci a přijde s překvapivým zvratem, buď netuší, co je to romantická komedie, nebo je bloud. Já jsem dostal přesně to, co jsem očekával: předvídatelnou, místy milou, často klišoidní záležitost, která mě nikterak neuchvátila, ale na druhou stranu ani neurazila. Úhlavní hrdinka mi byla sympatická, aniž bych tušil, že vlastně není herečkou (už jsem ale pochopil, proč se ve filmu zpívalo), úhlavní hrdina působil na druhou stranu patřičně zanedbaným až omšelým dojmem, a i když byl příběh v podstatě chabý a tak trochu nablblý, jaksi mi nevadilo strávit u něj hodinu a půl, což asi ospravedlňuje tu třetí pěticípou. / Poučení: Máš hlučné sousedy? Izoluj.

Dnes jsem viděl letošní speciál Neala Brennana, a protože mě zaujal, dopřál jsem si tento skok v čase, abych vyzkoušel, co dal dohromady před dvěma lety. No, nezbylo mi, než jít do plné palby, jelikož jsem utrpěl zvláštní zážitek. V první řadě to byla pořádná legrace, chvílemi přímo sranda (výroční přestřelka NRA vs US Army), při níž jsem dostal možnost důkladně procvičit bránici, místy šel ale humor kompletně stranou, atmosféra zhoustla, nálada potemněla a mně došlo, že Bill Burr není jediný postávající humorník s ne úplně fajn dětstvím a že komici budou asi mnohem poškozenější lidé, než jsem si myslel. Já jsem samozřejmě věděl, že jsou svým způsobem narušení, ale když tak poslouchám vzpomínky na dětství v podání Billa Burra, Taylor Tomlinson a nově i Neala Brennana, začínám si uvědomovat, že je stand up pro tyto komiky vlastně formou terapie a nebýt jejich traumatizujících zážitků, asi by nedokázali lidi takhle rozesmát. / Poučení: Keith bude asi pěkný bručoun.

Nejsem si tedy úplně jistý, jestli byl tento speciál přímo šíleně dobrý, za sebe ale mohu říct, že byl velmi povedený. Neala Brennana jsem až do dnešního setkání neznal, neměl jsem tedy tušení, do čeho jdu, ale musím konstatovat, že jsem byl velice příjemně překvapen. Neal Brennan byl nenásilně vtipný, celé jeho vystoupení probíhalo v naprostém klidu a pohodě a jeho myšlenkové pochody mě dokázaly mocně pobavit. Jasně, neřval jsem po celou dobu smíchy, ale moc jsem si to užíval a má bránice si přišla na své. / Poučení: "Ženský orgasmus je jako Uber." Tak tohle jsem až do dnešního dne nikdy neslyšel:-D

Aubrey Plaza patří do mé širší skupiny oblíbených hereček, její herecké výkony jsou mi sympatické, a v tomto směru jsem nebyl zklamán ani tentokrát. Určité zklamání mi způsobil nepříliš bohatý scénář, který v určitých momentech opouštěl žánr, aby se do něj po pauze zase vracel, ale největší problém jsem měl s celkovým vyzněním filmu. Netvrdím, že mi Emily nebyla sympatická, na druhou stranu jsem si ale stále uvědomoval, že zcela evidentně překročila hranici (zprvu jen obrazně) a nemohl jsem jí tedy s klidnou myslí držet palce. Emily neměla problém krást, loupit, ubližovat a myslím, že by se srovnala i s vraždou. Jasně, byla to žena, no a co? Měl bych jí fandit, protože měla dluhy a protože jí v přístupu k lepší práci bránil fakt, že byla odsouzena za násilný trestný čin? Ale no tak, zase dvojí metr? / Poučení: Šikmá plocha bývá i kluzká.

Dění ve čtvrté epizodě mi přišlo podstatně lepší než v předchozím dílu, přesto musím konstatovat, že je pro mě původní tah seriálu na branku už jen melancholickou vzpomínkou. Rozloučení s jednou z nejdůležitějších postav bylo nutné, z mého pohledu bylo ale zároveň i příliš rozvláčné. Teologickou diskusi při jiné příležitosti mohli tvůrci za mě vynechat úplně a mohli se spíše soustředit na to, aby o sobě dal temný středověk více vědět. Byl to asi takový standard páté série. / Poučení: Bůh toho moc nenamluví.

Hmmm, zajímavý zážitek. Příběh to byl bezesporu zajímavý, trochu jako zachraňování vojáka z Ryanovic rodiny za Velké války, jen mi tu tak nějak chyběla právě ta Velká válka. Tu a tam to sice hlučně bouchlo, tu či onde zapráskalo několik výstřelů, ale jinak to na mě působilo poněkud podivně. Kulomety se tu jen přenášely, většina Němců se nevešla do žádného ze záběrů a časté ticho mi přišlo opravdu zvláštní. Taky jsem příliš nepobral scénu s Francouzkou a nalezencem, na druhou stranu mě ale zaujal nouzák Albatrosu, ale hlavním kladem filmu byl ten fakt, že naprosto jasně poukázal na nesmyslnost válečného běsnění (hlavně v 1. světové válce- kde jsou dnes ty kolonie, o které tehdy hlavně šlo?). / Poučení: Neexistuje. Současné dění je toho důkazem.

Pokud jde o mě, byl hlavním problémem seriálu ten fakt, že byl francouzský. Svým negativním vztahem ke galsko- kohoutí filmografii (čest výjimkám) jsem se nikdy netajil a Antracit ve mně tyto pocity nedokázal přehlušit. Vnímal jsem ho jako takovou rozdivočelou, neučesanou záležitost přeplněnou podivnými existencemi v městečku, v němž byla láska k rodině na prvním místě a díry v logice více než časté. Přesto nebudu na seriál plivat, protože obsahoval i nějaké ty vtipné či zajímavé momenty, a to, že mě nenaplnil nadšením, neznamená, že by někoho jiného nemohl bavit. / Poučení: Na průzkum starého dolu jedině v doprovodu vlastní sestry.