Necrotongue

Tak teď fakt nevím, jestli byla třetí epizoda lepší než předchozí díl, nebo jsem si prostě jen začal zvykat, ale tentokrát jsem šel o pěticípou výš. Faktem pro mě každopádně zůstává, že nejde o příliš vydařený seriál, protože se logika nadále nestala součástí děje, skály a srázy si tu a tam měnily pozice, pseudovyšetřování stále vyznívá podivně a celkově mám pocit, že by se měl člověk držet od hor na distanc, protože si ještě pamatuji tohle. / Poučení: Optimisté mají jistou šanci na to, že zemřou veselí.

No, tak tohle už bylo vážně bizarní. Francouzští tvůrci se rozhodli navázat na zde představované sektářské postupy a rituálně obětovali logiku ve prospěch... No, ve prospěch čeho? Netuším a obávám se, že ani oni tak úplně netuší. Krimi (kde?) / Thriller (nepřítomen) / Mysteriózní (snaha tam byla, ale neuvěřil jsem) / a tady by zřejmě mělo stát Konspirační (ve smyslu konspiračních teorií) / a tady Psychedelický (protože mám pocit, že někdo ujíždí na houbičkách nebo kyselince). Nepříjemně divný zážitek, Netflixu se ale alespoň znovu podařilo prosadit ty pravé hodnoty. / Poučení: To může napadnout snad jen Francouze- šmouha uhelného prachu jako symbol čistoty...

Třetí epizoda páté série přišla konečně s pořádnou akcí, která se k tehdejší temné době hodila, takže bych měl být velmi spokojeným divákem, jenže to by musel mít člověk (nebo lidé), jenž napsal k tomuto dílu scénář, alespoň základní ponětí o nějaké taktice (o strategickém myšlení radši pomlčím). Taky by mě zajímalo, co přesně hodlali Římané na místě seriálového Yorku postavit. Současný York? Asi ano, soudě podle kilometrů kamenných stok vybudovaných pod jedním opevněným dvorkem. No, a těch uplakaných scén tu bylo na můj vkus a tehdejší dobu taky dost. / Poučení: "Všechno nečeká blízko, tak nelítej nízko..."

Podtitul by mohl znít: "Do čeho jsem to, já troup, zase vlezl?" Minule jsem v sobě potlačil nechuť k francouzské tvorbě a přetrpěl Furies, a teď to vypadá, že jsem si vybral seriál z naprosto odlišného prostředí ale s podobnými výpadky logiky. Z toho, co jsem zatím napsal, je asi jasné, že mě děj příliš nepřesvědčil a úhlavní duo- koloniální import / žena Glum mě taky dvakrát nezaujalo. No nevím, už po první epizodě je mi vcelku jasné, že jsem si vybral záležitost, do jejíž cílovky zjevně nepatřím. / Poučení: Pod vodou radši nemluv a nekřič.

Nejsem schopen určit, zda se tvůrcům v lotyšsko- rakouské spolupráci podařilo vytvořit snímek natolik umělecký, že ho pro mě byla škoda, nebo šlo jednoduše jen o víc jak hodinu zbytečně promrhaného materiálu, financí a času. Materiál a finance mě tolik netlačí, ale ten čas byl můj! Můj vlastní! Pro mě má čas dost velkou hodnotu, protože patřím k lidem, kteří by si ráno pro jistotu neměli dělat plány na večer; jasně, s touto myšlenkou to táhnu už jedenáctým rokem, ale faktem je, že se můj neurolog při mých pravidelných návštěvách ordinace vždycky podívá na datum, od něhož se setkáváme, okamžitě ztratí barvu v obličeji a projeví se u něj nekontrolovaný tik, který se s postupujícím časem zvětšuje. No, a právě proto si říkám, že fakt nemám zapotřebí ztrácet čas u tak neskutečně nudných záležitostí. / Poučení: Ne, Petuchsovse už ne.

I napodruhé přistoupili pyrenejští tvůrci ke žhavým, současným tématům naprosto vynikajícím způsobem, a nejednou mi tak důkladně procvičili bránici. Politickou korektnost, mužský šovinismus, feminismus, homofobii, gendry, sociální sítě a mnohé další záležitosti dokázali inkvizitoři i ve druhé sérii podat podobně (a tedy skvěle) jako v první řadě a já jsem se u této jejich vztahovky výborně bavil. Pravda, tentokrát jsem už věděl do čeho jdu, takže mě to, jak na mě seriál působil, nepřekvapilo a s dobrým výsledkem jsem počítal. Pokud se dočkám i třetí série, určitě si ji nenechám ujít. / Poučení: Svět je zvláštním místem plným zvláštních bytostí.

Finále druhé série možná na plnou palbu nebylo, ale vzhledem k mé již dříve přiznané subjektivitě se nelze divit i páté pěticípé. Já jsem si tedy Ibizu užil, přestože jsem se tentokrát nedočkal ruského oligarchy, protože mi ho plnohodnotně nahradila šetrná Esther, potápěč Pedro, skvělá hra na pravdu a výsledný dojem mi kazila jen má nervozita z blížících se závěrečných titulků, jelikož jsem si celou sestavu jaksi příliš oblíbil. / Poučení: Pokud se rozhodneš ukončit svůj život, proveď to rozhodným způsobem.

Devátá epizoda nebyla vůbec špatná, ale inkvizitoři už mi mnohokrát ukázali, že to umí i mnohem lépe. Po celou dobu jsem se sice bavil, ale jsem zvyklý, že se jinak bavím skvěle, a k tomu mi přece jen něco málo chybělo. Asi mě Španělé už příliš rozmazlili, ale dovedl bych si představit, že by se hlavně v oblasti humoru ještě trochu přidalo. / Poučení: Lidi jsou fakt divní.

No, jestli mi v předchozím dílu chybělo více humoru, v osmé epizodě mi to pyrenejští tvůrci plně vynahradili. Je mi fakt líto, že se podobně laděných seriálů netočí víc, místo toho je tu všude plno podbízivých, otravných záležitostí, po nichž má člověk chuť vstoupit do nějaké organizace, která systematicky potlačuje sexuální menšiny. Jo, jo, Španělé holt ukazují, že to jde i jinak. / Poučení: Lidský jedinec je většinou sám sobě nejhorším nepřítelem.

Tak jo, tentokrát jsem přece jen jednu pěticípou uspořil, protože jsem nabyl dojmu, že se inkvizitoři nesnažili až tolik, jak jsem zvyklý. No jo, měl jsem prostě pocit, že jsem mohl dostat i větší dávku humoru a že s ním na mě tvůrci v sedmé epizodě tak trochu šetřili. Nechtěl bych, aby vznikl dojem, že jsem se nebavil, jen to nebylo tolik intenzivní. / Poučení: Pravda bývá krutá.