giblma

Byli první. První, kdo na plátně rozřízli oko, nechali z dlaní vylézat mravence, nechali muže táhnout klavír s mršinami. Ale tyto notoricky známé scény jsou vykoupeny minutami absolutní nudné vaty.

Psychedelický koktejl alegorií a symbolů, výtvarné žrádlo. A surealismus přesně v takové podobě, jak ho mám nejraději. (Seminář britského filmu 2007)

Děd: Fotogenický bahnivý válečný venkov. Děvčátko se sirkami a jedna z nejpůsobivějších výtvarných scén vůbec. 100+1 způsob, jak využít necky. _____ Syn: Pošmourný komunismus. Přeborník v rychlojedení. Kila krupicových kaší. lančmítů a nechtějte vědět čeho všeho ještě. Balaton a netypická love story. _____ Vnuk: Preparace, lidské embryo á la přívěsek na klíče. Vyžrané kočky. Despotický otec: "Co jsi v životě dokázal?! Po mně pojmenovali techniku zvracení." Ještě víc vyžrané kočky. Rýpnutí do umělecké komunity. ____Hlavně to neberte tak vážně.

Kdo by to byl řekl, že zde umírající Dustin Hofman hrál jen pouhé dva roky před Půlnočním kovbojem mladíčka v Absolventovi. (ZF UH)

Kniha Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho je nenapodobitelný (a samozřejmě taky zdánlivě nezfilmovatelný) skvost. Jeho volné pojetí je sympatické, stejně jako druhá linie filmařských strastí ohledně velikostí podpadků a věrohodnosti bojových scén - i když mě osobně nebaví zas až tak hrozně moc jako přímo pasáže z knihy. Zkrátka chytrá a vtipná oddychovka, jak stvořená na sobotní odpoledne.

Tak zdá se, že kopie už je konečně pořádně otitulkovaná a já mohu definitivně zvýšit na pět hvěz. Je to totiž dokonalé. Děj má spád a nedovolí divákovi ani moment nudy. Profláklé citerové téma je skvělé a hezky to odlehčuje. Pán za kamerou udělal nejen krásné obrázky, ale také dosadil pár vtipných scén. A prostředí rozbombardované, do sektorů rozdělené Vídně je působivé samo od sebe. (P100 2007)

Skvělé spojení výtvarně dobře pojatých surrealistických scén (ukažte někomu jediný obrázek z tohoto filmu a snímek bude indentifikován) a hudby z nejlepšího období Beatles. Je to ale zbytečně dlouhé. Krásno přestane bavit i toho největšího estéta asi do hodiny a scény mezi písněmi by mohly být mnohem rychlejší co se týče posunu děje. Každopádně v omámeném stavu to funguje perfektně a ani ta stopáž pak nevadí.

Kdo dokáže natočit geniální film za pomoci jedniného místa, bez kapky krve a ještě vás mezi nervydrásajícími scénami rozesmát? Hitchcock.

Ona tolikrát omílaná otázka o smyslu bytí chrousta a hledání Boha je v tomto filmu odlehčena. Temné okamžiky (bandu mnichů s důtkama v rukou bych potkat nechtěla, stejně jako pána v černé kápi) střídají mnohdy vyloženě komické. Jiný film by žánrová roztříštěnost pohřbila, tady to slouží k dobru věci. Přidejme zde mladé a krásné Bergmanovy vlajkové herce, Sydowa a Anderssonovou, a nelze hodnotit jinak. (ZF UH 2007)

Srdcovka. Nejen kvůli prostředí mého milovaného Hradiště, nejen díky folklóru, nejen díky tomu, že Žert je má oblíbená Kunderova kniha (i když tady samozřejmě vypreparovaná). Film má totiž atmosféru. Taky myšlenky, které zde nevyznívají do prázdna. A hlavně scény, kdy vzpomínající Ludvík je sice uvězněn v přítomnosti, ale vzpomínky a osoby na něj reagují z minulosti.