giblma

I když se mé myšlenky párkrát zaběhly stranou, filmu se nedá vytknout absolutně nic. A když si hlavní trojka před finální střílečkou hledí do očí a do toho hraje Morricone, tak je to boží.

Příběh herce Hendrika Hofgena, který je ochotný úspěchu a divadlu (i mimo scénu hraje part, který ho zpočátku i baví, byť si uvědomuje a později ho děsí jeho směr ) podřídit vše, a to dokonce i morální zásady a svobodu. Hofgena ale nemůžu tak lehce odsoudit. Sice se zbavuje svých rasově nevyhovujících přátel, ale na stranu druhou mu není lhostejný jejich další osud. Možná, že umění skutečně přechovává vyšší hodnoty a nehledě na politický systém je zprostředkovává lidem. Možná skutečně nemůžeme všichni emigrovat, protože země by zůstala prázdná. Možná skutečně nemůžeme být každý hrdinou. Byť právě apatie je to, co nejen totalitním režimům tak nahrává.

Poprvé jsem Plechový bubínek viděla tři roky zpátky a tehdy ve mě zanechal hluboké stopy. Po druhém zhlédnutí jsem dospěla k názoru, že se jedná o film, který se může vidět maximálně jednou za deset let, jelikož scény jsou tak nezapomenutelné, že při jakémkoliv menším intervalu budete přesně znát chronologické postavení scén, což je občas trošku na škodu.

Filmu se nadá cokoliv vytkout. Ať už výprava, dějová linka, napětí... Snad jen stopáž 207 minut je až příliš velkorysá...

Jakkoliv jsem byla poučena, že jde o naprostou klasiku, samotný film mě příleš nezaujal. Ano, skvělý Paul, kamera, v podstatě nic co by se dalo regulérně vytknout, klasický představitel americké kinematografie. Na druhou stranu, stopáž byla moc dlouhá a kouzlo pár scén na mě vůbec nezapůsobilo (slečna myjící auto, zasypávání asfaltu). Navíc existje spousta filmů s totožnou myšlenkou, které mě zaujaly víc (Přelet, Pahorek).

A tehdy se zrodila láska, která tvrvá doteď a s každým dalším zhlédnutím se potvrzuje. SPOILER: Je škoda, že Herzog neuťal film v momentu po prvním útoku na Kašpara, ale možná by to na něj byl příliš prvoplánový konec.

Nejlepší western. Fakt.

všechny důležité filozofické a teologické otázky jsou obsaženy v této knize, proto je těžké ji zdárně zfilmovat, případně přidat něco navíc. Zelenkovi se to povedlo dokonale a já opět po dlouhé době začínám věřit v český film. (FFF 2008)

Překrásně smutná alegorie lidské xenofobie a netolerance. Skutečnost, že jakákoliv výstřednost (zde skrze blouda) je po zásluze potrestána a teprve až opět přestaneme vybočovat z řady, opět budeme vzati na milost společností (obzváť tou vychovanou v komunistickém hesle individualita je zlo), je neuvěřitelně deprimující. (LFŠ 2008)

Na ruskou Sibiř přijíždí mladý Fin píšící knihu o lovu. Jeho romantické vize zasněženého Ruska, aristokracie v kožešinách a v saních se trošku míjí se skutečností. Už jen jeho průvodci, kteří nedají bez láhve vodky ani ránu. Do toho přidejte mládě medvěda kradoucí zásoby alkoholu, nesmrtelnou krávu, muže zákona ztrácejícího boty a služební pistoli, časté fyzické úrazy a v neposlední řadě důsledky jazykové bariéry a dostanete skvělou komedii, jejiž sledování je o to lepší, následuje-li půl minuty před vtipnou sénou výbuch smíchu od spolusledovatele. V takových chvílích upřímně toužím po tom být chlap.