giblma

Moc hřejivé.

Star Wars pro dospělé.

"Co na to říká tvůj analytik?" "Danny leží v kómatu. Špatně snáší LSD..."

Zapomenutá hacienta skrytá mezi kopci Sunset Boulevardu. V ní v přepychu stovek fotografií starší žena, snící o návratu starých dobrých časů; muž, který se všeho vzdal jen kvůli ní; a taky jeden mladík, který se chystá na naivitě prvně jmenované něco vydělat. _______ Už jenom kvůli tomu množství filmových odkazů!

Přestože jsem ten den nic nenaspala a při závěru byla zmatená jak u Lynche, nemohu jinak. Jakkoliv chandlerovky nemám moc ráda, tady se člověk ani na okamžik nenudí, Humprey je týpek jak sviň, Lauren Bacall neuvěřtelně krásná a jejich slovní přestřelky jsou kouzelné.

Někdy je člověku líto, že neprožil nejlepší léta svého života "back in the 1980".

Nehorázný sranec. Norah bych nejraději půlku filmu vzala cihlou přes hlavu. Její filozofování v různých koutech amerického zapadákova je neuvěřitelně nudné. Co je ale ještě nudnější a klišovitější, jsou osudy lidí, se kterýma se hrdinka během cesty setká. Přidejme snahu o artový dojem filmu dlouhými záběry bez dialogů a 90 minut královské nudy je na světě. Wim Wenders umí poeticko-filozofickou americkou road movie líp.

Za neprozrazení fígle s krabicí.

Jeden z nich je feťák, žijící se svou přítelkyní a dcerkou v bytě zavaleném odpadem. Druhý z nich málokdy souloží tak, aby netekla krev, udružuje poměr s plešatou matkou toho posledního, zatímco za zamčenými dveřmi je ve svěrací kazajce přikurtovaný k posteli už bůhvíjak dlouho otec. Třetí je gay, dříve terorizován a nyní terorizující rodiče. No a ten čtvrtý vše cynicky pozoruje z povzdálí a zkouší, jak až daleko může zajít. Tolik a ještě víc dobře natočené negace, hnusu, agrese a punku se do stopáže Ex Drummera vejde.

Trošku se mi nabízí paralela se Zlomenými květinami. Tady ale hlavní hrdina dosáhne katarze až v okamžiku setkání, které je dostatečně odklišované a vůbec si zaslouží mé ohodnocení.