giblma

Špatné načasování. Během uplynulých tří měsíců jsem viděla tolik italského neorealismu, že už mě to ani nebaví..

Takoví geriatričtí Dannyho parťáci.

Rosa je ženská jak z křemene - řeční jak o dušu, je zásadová a tvrdá nejen k ostatním socialistům, ale hlavně k sobě. Typická hrdinka, kterou si hned oblíbíte. Obzvlášť, pokud máte rádi zápaďácké levičáky stejně jako já. Hvězdička za toho Poláka co hraje Poláka v Plechovém bubínku.

Páni, scéna střídá scénu a nezdá se, že by většina z nich byla úplně podstatná. Postavy se objevují a mizí bez zjevnější logiiky. A hlavní hrdina je ještě vynalézavější než MacGyver. Ale třeba byla chyba ve mě.

Romantika podle mého gusta.

Dobovými scénami doplněné oficiální nacistické filmové materiály a z nich sestříhaný dokument stojí na „Lustigovském“ motivu idyly, která je náhle uťata nečekaným momentem hrůzy. Maminky s kočárky a šťastnými dětmi se prvoplánově střídají se záběry zubožených těl koncentračních táborů. Vše dokresluje nepříliš vtipný ironický hlas vypravěče a neustále se připomínající myšlenka propagandy, která se snaží těžkopádně zesměšnit druhou propagandu.

Nevím, jestli je to hrůzností dabingu, cirkusáckému prostředí (které mě neirituje snad jen v Nebi nad Berlínem), "roztomilostí" hlavních hrdinů, benevolenci filmové maminky nebo prostě neuvěřitelným optimismem, ale teď to bude chtít hodně Bergmanů a Trierů, aby se můj psychický stav vrátil zase do normálu. A co mělo sakra být to říhání!?

Srovnání s Boratem není úplně mimo: záškodník v převleku policisty konfrontuje reálné návštěvníky Octoberfestu a tím upozorňuje na nešvary oslav piva - vysoké koncentrace opilců, povolnost podnapilých žen (matka nechávající si od cizího muže hladit lýtko zatímco vedle dřepí potomci, to je jedna z nejabsurdnějších scén vůbec), četnost znásilnění. A v neposlední řadě na přehnaný respekt lidí z uniforem nebo třeba jen na to, jak je každý ochotný se předvádět, je-li v blízkosti kamera. Hodně drsná satira a já si dám dneska večer raději víno.

Nejlepší Jasný. Hodně pomalé tempo. Sympa konec. Ale nečíst žádnou literaturu, páč je plná spoilerů.

I když asi pět, možná i deset minut na mě kouzlo z plátna působilo, nemůžu se zbavit dojmu, že Godard nepodřizuje formu myšlenkám filmu, ale prostě chce jen diváky co nejvíc nasrat. (MFDF Jihlava 2010)