J*A*S*M

Chvíli jsem bojoval s námětem, který mi přišel drobet nesmyslný. V tom, jak má zdejší dystopie úspěšně fungovat, totiž nevidím úplně přesvědčivý kauzální mechanismus. Pak jsem to ale nechal plavat a nechal se strhnout působivým, dojemným zpracováním prvního příběhu, při jehož vyvrcholení jsem měl takřka slzy v očích. V následné hodině jsem čekal jeho rozvedení, něco na způsob zažehnutí revoluce proti systému pod symbolem Michishirube protest-songu, ale ono prd. Místo toho jsem dostal dvě povídky, z nichž především ta poslední (o slepé dívce) je výrazně slabší, v podstatě obyčejné citové vydírání. Jako celek hodně nevyvážené, ale minimálně ten úsek s hrdinou-hudebníkem je top.

Jako guilty pleasure celkem fajn zábava, ale slovo "inteligentní" bych se v souvislosti s tímto filmem opravdu bál použít. The Arrival má solidní seriózní sci-fi námět, ale zpracování je vyloženě béčkové, dialogy katastrofa, místy vyloženě WTF. Až příště budu někoho chtít nenápadně zabít, nechám na něj skrz podlahu spadnout vanu. To je skvělej nápad. A celé to podtrhuje totálně mimózní Charlie Sheen, který tu ani nevypadá jako Charlie Sheen. Vlastně ani moc nevím, jak to teď hodnotit, dvoječka by šla, čtverka taky. Asi ale nechám za tři.

Debut Davida Junga Posednutí Michaela Kinga je další přírůstek do zvětšující se rodiny mockumentary filmů o posednutí, což už není zrovna nejoblíbenější Subžánr Jakuba Smutného. Po všech těch Duchařinách Jamese Wana (Příběhy Rodiny Warrenů), Hororech Scotta Derricksona (Vymítání Emily Roseové) a Aktivitách Orrena Peliho je už zkrátka Komunita Hororových Fanoušků Trendem Moderních Duchařin drobet přesycená. Celkově je ale Posednutí Michaela Kinga, Otce Ellie Kingové a Manžela Samanthy Kingové, Ukázkou Solidního Strašení a také Připomínkou Známého Nešvaru nadbytečného Užívání Neshodného Přívlastku ve Formě Nicneříkajících Jmen v Názvech Hororových Filmů. Démon Ferdy Mravence je cool.

Velmi pomalé, soustředěné, psychologické drama o jednom ekoteroristickém útoku a o následcích, s nimiž se se jeho strůjci budou muset vyrovnat. Rozhodně nečekejte nějaký festival zábavy, spíše vás to bude stát hodně trpělivosti. S hlavními postavami nesouzním a nejsou mi sympatické, nicméně ten film jako celek je naštěstí chytřejší než ony, takže jim nijak zaslepeně jednostranně nefandí. Takže radši takhle, než takhle.

Po větší část stopáže mi byl film nečekaně sympatický, a to z toho důvodu, že se nejednalo o tak samoúčelné a laciné citové vydírání, jakého jsem se obával. A když se to pak ke konci zlomilo a najelo se přesně na ty citově-vyděračské koleje, jež to do té doby spíše umně křižovalo, stejně jsem podlehnul. Ten film to vyhrál hlavně tím, že oba hlavní představitelé své roli zvládli zahrát značně sympaticky. Vlastně jsem se celkem těšil, jak na něj budu sarkasticky zlý, ale nemůžu.

Solidní mindfuck. Před projekcí jsem o tom nic nevěděl (tedy jen žánrové označení komedie/drama, což je značně zavádějící), takže mě tvůrci měli přesně tam, kde chtěli, přesně v čas, kdy chtěli. Rozhodně originální a povšimnutí hodný kousek, který překvapí. 80 %

Natočené je to kvalitně a atmosféricky, ale od onoho "zlomu" jsem filmu nevěřil ani nos mezi očima.

Očekával jsem průměrnou horror-light jednohubku, ale nakonec (vlastně vcelku brzo) se z Para Elisa vyklubalo docela parádní psychopatické exploitation na španělský způsob. Originality sice zas až tolik nepobralo (inspirace například Misery nelze popřít), ale nebudu lhát, že minimálně v jednom momentu mě film vývojem děje i překvapil. Sympatické hlavní hrdince jsem pak vážně nezáviděl. Škoda jen narychlo useklého konce, mohlo to klidně ještě 15 minut pokračovat.

Ono na tom filmu lze pochválit leccos - technicky a vizuálně lze rozhodně oproti předešlému televizně působícímu The Pact hovořit o upgradu, herecky je to solidní a jednotlivé scény občas úspěšně budují strašidelnou atmosféru. Nicméně nedat filmu jednu hlavní postavu, roztáhnout děj do poměrně dlouhého časového období a současně se nesnažit o nic víc než o obyčejnou strašidelnou žánrovku, je podle mne série tragických rozhodnutí, jejímž důsledkem je, že film funguje jen velmi problematicky, či spíše vůbec. A že jsem u něj napoprvé usnul. Úplný závěr je pak z říše WTF. V tom špatném slova smyslu.

Home invasion mám rád, ale za poslední rok se jich urodilo opravdu až příliš na to, abych dokázal být nějak výrazně potěšený dalším (i když tentokrát je to spíš "campus invasion"), který se nesnaží vůbec o nic zvláštního. Řemeslně je Random kvalitně odvedenou prací. Jediné, co mě ale nějakým způsobem opravdu zaujalo, bylo barevné ladění filmu, kdy některé noční scény získaly celkem zajímavou atmosféru. Jinak nic. Tvůrci by si měli hlavně uvědomit, že pokud má být skrývačka / naháněčka na jakkoli velkém prostoru napínavá, měly by se dodržovat základní pravidla časoprostoru, tedy záporáci by se neměli nepravděpodobně rychle objevovat na nepravděpodobných místech. To se tady děje furt. Vlastně i k té třetí průměrné hvězdičce se musím přemlouvat.