At the Devil's Door

Zčásti nepřehledný snímek na téma Satan v nás. Hannah se seznámí s mladíkem, který jí nabídne možnost si vydělat peníze. Jde jen o takovou hru, kterou si zahraje s jeho strýcem, a potom prodá svoji duši. Jenže co peklo schvátí, již nenavrátí. Když Hannah zjistí, že ji ovládají temné síly za jistým účelem, rozhodne se plány pekelníka překazit. Na scénu pak nastupují dvě sestry - makléřka a výtvarnice. Satan nelení a v duchu snímku Rosemary má děťátko začne jednat. Nevyvážený počin má několik scén s napětím, jednu výraznou, ale očekávanou lekačku a oblíbené klišé, kdy se napadená oběť zmítá ve vzduchu a střídavě je vržena proti zdi a na zem. Průměrná oddechovka, když není nic jiného po ruce. (29.03.2019)

Kdyby vám někdo tvrdil, že satanistické duchařiny už dneska nemají co říct, tak mu řekněte že kecá a pošlete ho do háje. Důkazem je tenhle skvostný temnohustoatmosférický kousek, pomalý, těžkomyslný, neradostný, s nádherně zlověstnou hudbou... vlastně spíš jen zvuky. Strašidelný sice moc není, ale jeho relaxační účinek na mou psýchu je blahodárný. Nikterak složitý děj skýtá několik drobných a milých překvapení a například to, co se mi v jednu chvíli jevilo jako roztříštěná časová posloupnost jednotlivých scén, se ukáže být důmyslnou scénáristovou hříčkou. A moc se mi líbil konec, který mi dal vzpomenout na legendární Rosemary's Baby. O nic slabší než McCarthyho prvotina, silné čtyři. (08.02.2015)

Predošlý McCarthyho počin The Pack mám rád. Bola to evidentne low-budget, ale za to poctivá žánrovka. Napriek tomu, že v At the Devil's Door využíva úplne totožné postupy (pomalé tempo, zo začiatku nie úplne jasná story, minimum ľakačiek, navyše aj tie majú podobnú strihovú skladbu), rovnaký efekt sa nedostavuje. Na to si AtDD zobral na paškál až priveľké sústo (príbeh s obmenou hlavnej postavy, ktorý sa tiahne dlhým časovým obdobím) a až primálo toho ponúka na oplátku. Zlovestnú, nepríjemnú atmosféru sa McCarthymu síce stále darí budovať perfektne, ale to mu vydrží tak prvú pol hodinu, následne divák zisťuje, že neponúka nič viac. McCarthy len napína, napína a napína až donapína. Hororových prvkov je okrem tej atmosféry pramálo, tie dve ľakačky veľmi nefungujú a postava démona je úplne nevyužitá. Veľmi pomalé tempo začne s pribúdajúcimi minútami otravovať, keďže sa vo väčšej časti filmu nič podstatné nedeje a samotný záver už je doslovne z rady scenáristických zúfalosti. Ešteže aspoň po technickej stránke je badať krok v pred, keď po vyslovene televíznom The Pact, má At the Devil's Door o niečo filmovejší look. Ten jeho minimalistický prístup k látke s pomalým tempom a dôrazom na atmosféru ma síce stále baví, ale tento krát si to už vyslovene žiadalo pritlačiť aspoň v niečom viac na pílu, takže vo výsledku dosť sklamanie. CELKOVO: 2,5* (5/10) (14.08.2014)

The Pact sice nepřekonán, ale i tak je tahle novinka slušnou strašící zábavou. McCarthy zde potvrzuje, že i na první pohled obyčejné náměty se v jeho rukách mění na povedené žánrovky. Žádné explicitní záběry, snad ani žádná krev. Jen klasické hororové cvičení (delší záběry, neustálé napínání) o několika interiérech, co o půlnoční projekci dokáže nejen nahnat příjemné mrazení, ale v několika chvílích i hezky postrašit. Navíc, šatní skříň už dlouho nebyla tak děsivá. Snad jen v The Conjuring. Závěr je však už docela průser. (60%) (10.08.2014)

Šedivé po všetkých stránkach. Na to aké to bolo nudné, nezáživné a atmosfericky priemerné mal snímok zbytočne zamotaný dej a k tomu ešte aj hlúpy koniec. Nechcem byť zlý, našlo sa tu aj pár silnejších scén, ale o nič svetoborné nešlo. Keď sa mi pri horore zatvárajú oči je to zlé znamenie, a to je presne tento prípad. 40/100 (20.11.2014)