Ikigami

Chvíli jsem bojoval s námětem, který mi přišel drobet nesmyslný. V tom, jak má zdejší dystopie úspěšně fungovat, totiž nevidím úplně přesvědčivý kauzální mechanismus. Pak jsem to ale nechal plavat a nechal se strhnout působivým, dojemným zpracováním prvního příběhu, při jehož vyvrcholení jsem měl takřka slzy v očích. V následné hodině jsem čekal jeho rozvedení, něco na způsob zažehnutí revoluce proti systému pod symbolem Michishirube protest-songu, ale ono prd. Místo toho jsem dostal dvě povídky, z nichž především ta poslední (o slepé dívce) je výrazně slabší, v podstatě obyčejné citové vydírání. Jako celek hodně nevyvážené, ale minimálně ten úsek s hrdinou-hudebníkem je top. (26.08.2014)

Teprve když vám zbývá poslední den života, zjistíte, jak moc chcete žít a kolik máte nevyřešených účtů a přání. Famózní snímek, který ve mě zanechal mnohem více než Battle Royale s těměř stejným tématem. Hudební doprovod též úžasný, občas už trochu moc, ale nevadilo to, i bez něj by to fungovalo výborně. (11.11.2012)

Zákon o národní prosperitě - každý prvňáček podstoupí "očkování", kde mu do těla vpraví kapsli, která pak jednoho z tisíce v přesně stanovený čas ve věku mezi 18-24 lety zabije; tím je u obyvatel dosaženo strachu ze smrti a mnohem více si cení života, čímž vzrůstá i jejich produktivita a přínos pro společnost. No, docela pochybuju, že by to takhle mohlo fungovat. Překvapivě však ve filmu nejde o boj proti kontroverznímu zákonu, nesouhlas jen mírně bublá pod povrchem a objevuje se v náznacích, naopak sledujeme několik smutných, až poetických příběhů lidí (propojených postavou empatického úředníčka, který jim 24 hodin předem doručí ikigami - oznámení smrti), jak se vyrovnávají se svým nečekaně posledním dnem. (28.02.2013)

U takto vyhrocených premis dystopie trochu záleží na tom, jak je přijmete (není to žádný akční masakr jako Battle Royale, nestačí se jen vézt povrchně na vlně nekorektní likvidace nevinných). A to pro mě byla malinko slabší stránka, protože než jsem se zbavil vnitřních protestů proti kulhající logice a začal vychutnávat příběh, trvalo to zhruba hodinu. Zajímavé je, že na jednu stranu se jedná o karikaturu současné společnosti ad absurdum, a ubližování jedincům systémem je subjektivně odsuzováno. Ale na druhou stranu je idea "ten, komu život může být odňat, si ho pak dokáže patřičně vážit", na které je tato dystopie postavena, všemi jednotlivými osudy dost potvrzena. Emocionální, zajímavé a silné. (11.11.2012)

"Ste tu preto aby ste ma zachránili, ale preto aby ste ma zabili?". Každý prvák je pri nástupe do ZŠ očkovaný špeciálnou vakcínou. Hŕstka "vyvolených", každý tisíci občan, vo veku od 18 do 24 rokov zomrie pre svoju vlasť. Je to vlastne akýsi druh pocty národu. Dôvod je jednoduchý. Vážiť si hodnoty daru života. Ten čo prežil, splnil svoju úlohu. Podaktorí sa dokonca stávajú elitou národa. Akýmisi "poštármi", ktorí 24 hodín pred smrťou, nič netušiacemu občanovi, doručujú túto špeciálnu, nepríjemnú zásielku, zvanú ako "ikigami". Tento snímok je príbehom Fujumota, doručovateľa "ikigami", ktorý pri neustálom kontakte s odsúdenými, čoraz viac zvádza vnútorný boj, či práve tento rozporuplný spôsob štátu, udržať národ za každú cenu v mierovom duchu, disponuje morálnymi zásadami. Veľmi zvláštne drama hodné zamyslenia. "Šikmáči" majú na originalitu patent, o tom niet pochýb. Pointa snímku, ktorá zobrazuje rôzne uhly pohľadu na jeden a ten istý problém (zákon), pričom ho nikto nemôže a ani nedokáže ovplyvniť. Osobne musím priznať, že ma "Ikigami", napriek solídne zobrazeným, ťažkým osudom obyčajných ľudí, ktorí sa navyše dozvedajú o svojom konci života formou "pohľadnice", za srdce veľmi nechytil. No myslím, že "páčiť" sa bude mnohým divákom. (10.06.2014)