Disk

Talentovaného pana Ripleyho jsem neviděl mnoho let a překvapilo mě, jak je ten film absolutně dokonalý a nemá na sobě odér doby vzniku. Anthony Minghella natočil v pořadí už druhou adaptaci slavného románu Patricie Highsmith, která za verzí s mladým Alainem Delonem nijak nezaostává, ba dá se naopak říci, že čas Talentovanému panu Ripleymu jenom prospívá. Minghella se soustředí především na vývoj Tomovy postavy, díky čemuž se k němu proměňuje divácký vztah od sympatií (pěkný a kultivovaný mladík) až po vzájemnou antipatii (chladnokrevný vrah). S tím souvisí naprosto precizní herecký výkon Matta Damona, který si s divákem rafinovaně pohrává. Navíc mu pomáhá jeho tehdejší mládí a pěkný obličej (o nádherném těle nemluvě) a vy tak sledujete herecký koncert. Talentovaný pan Ripley je výjimečnou filmovou studií o lidské posedlosti mít všechno a všechny pod kontrolou. Mrazivě vtahující od začátku do konce.

Celé je to klasická devadesátková právničina se vším všudy, co k tomu patří (John Grisham bez Johna Grishama), ale ani po více než 25 letech neztrácí Prvotní strach na působivosti a napětí. Hlavně díky ústřednímu hereckému trojlístku Gere - Linney - Norton. Všichni tři podávají skvělé herecké výkony a je radost sledovat jejich konverzační chemii. Prvotní strach patří k žánrovým klasikám a tehdy mladý a neznámý Edward Norton se - aspoň načas - stal uznávaným a vyhledávaným hercem, což ještě umocnil ve snímku Miloše Formana Lid vs Larry Flint, kde vytvořil prakticky stejnou postavu, jakou v Prvotním strachu hraje Richard Gere. Pointa Prvotního strachu je z dnešního pohledu možná očekávatelná, ale v každém případě je povedená. Skvělý film.

Ono těch pět hvězdiček může být pro někoho příliš, ale za sebe jsem hodně spokojený, protože mi tento tchaj-wanský žánrový mišmaš přišel neuvěřitelně zábavný. Mladý policista se podivuhodnou náhodou stane manželem mrtvého mladíka, jehož duše nicméně stále putuje po tomto světě. Žánr střídá žánr zvrat střídá zvrat, je to napínavé, zábavné, dojemné a v neposlední řadě ústřední pár hrají velmi hezcí herci, což je pro mě osobně velké plus. Občas tyhle pro Evropana žánrové experimenty jsou příjemným diváckým zpestřením.

Silný, působivý a velmi znepokojující dokument nejen o slavném berlínském klubu, který před sto lety sehrál roli útočiště pro tehdejší německou queer komunitu. Po formální stránce jde o klasický dokument s mluvícími hlavami a hranými scénami, ale obsahově jde o něco natolik silného, že jsem se při sledování neubránil emocím. Aneb jak jste obětními beránky nejen pro nacisty, ale i pro další německé vlády po skončení druhé světové války, kdy nadále platil ostudný paragraf 175. Vyprávění jednoho z posledních žijících pamětníků je neuvěřitelně silným zážitkem a je jenom dobře, že jsou taková svědectví zaznamenána, protože je stále co objevovat. Hrané scény v kombinaci s archivními záběry vytvářejí silnou koláž, která v tomto případě divácký zážitek jen umocňuje. Dokument Eldorado: Co náckové nesnesou by měli vidět všichni, aby si každý uvědomil, jak nacistická ideologie dokáže všechno zničit.

Nadšen určitě zase moc nejsem, ale nejsem ani zklamán. Čekat další Desatero přikázání je samozřejmě hloupost, ale Ridley Scott natočil hodně dobrý film se vším, co k tomu patří. Bohužel emočně je Exodus: Bohové a králové dost nevyrovnaný, i když naštěstí postrádá plakátový barvotisk, jak bylo běžné u podobných látek, které se natáčely v 50. letech minulého století. Ovšem klíčové scény (egyptské rány, smrt prvorozených, přechod přes Rudé moře) jsou bez debat výborné. Herci odvádějí svůj standard, ale o nějakých výjimečných výkonech nemůžu úplně hovořit. V každém případě není Ridleyho Exodus žádnou prohrou.

Netušil jsem, že mi může k srdci přirůst seriál o jedné zadlužené švýcarské farmě a rodině, jejíž členové a členky jsou všechno, jenom ne tou rodinou, kde všichni drží pohromadě. Nové výšiny aka Neumatt působí na první pohled jako seriál, který běžně sledujete někdy odpoledne na Primě, ale tady se hraje vyšší liga. Nové výšiny nejedou na první signální a k jednotlivým postavám je velmi těžké vytvořit si bližší vztah, nicméně casting je neskutečně trefný a jednotlivé herecké výkony hodně přesné. Stejně tak i technická stránka se švýcarskou precizností. Proniknout do této farmy není nijak snadné, ale pokud dáte Novým výšinám šanci, můžete se dočkat nevšedního diváckého zážitku. A ten se aspoň v mém případě dostavil.

Poláci mě svou filmografií pokaždé překvapí. Snímek Hyacint mě úplně dostal především naprosto autentickou atmosférou 80. let minulého století a skvělou kamerou. Ta úžasným způsobem pracuje se světlem a stínem a díky tomu se tísnivost celého filmu přenáší i na diváka. Hyacint byl název operace polské Státní bezpečnosti proti lidem z queer komunity, kteří si nejen v komunistickém Polsku nemohli být jisti svým životem. Vše začíná vraždou jednoho gaye, která ale pro mladého policistu Roberta není uspokojivě vyřešena, tudíž se rozhodne zjistit pravdu na vlastní pěst. Hyacint je silné drama, které se vám zaryje pod kůži a nedá vám vydechnout až do konce. V porovnání s českými filmy o této éře rozhodně.

Mexický historický snímek Párty pro 41 o ženatém kongresmanovi, který se zamiluje do svého kolegy. Zápletka je samozřejmě ohraná, i když je v tomto případě inspirovaná skutečnou událostí. Ale ten snímek má fantastickou kameru a výpravu, na kterou bylo radost pohledět. O fantastickém kontrastu světla a stínu ani nemluvě. A celé to podtrhuje hudba z Bizetovy Carmen. I když vám samozřejmě musí být jasné, jak to asi skončí, Párty pro 41 je nádherným diváckým zážitkem, který vám nějakou dobu bude rezonovat v paměti.

Skvělé komorní drama o člověku, který se celých třicet let skrýval před Frankovým fašistickým režimem. Hodně silná sonda do duše člověka, který prakticky třetinu života nemohl opustit vlastní dům. Některé příběhy píše sám život.

Z Legendy o Aangovi mám radost. Skutečně skvělý fantasy seriál. Není to vůbec směšné, naopak je to hodně působivé. Obrovský rozpočet je na tom vidět a každý díl jsem si bezprostředně užíval. Být mi takových dvanáct let, jsem totálně happy.