Birter

Všchni víme, že Hercule Poirot je jenom jeden - David Suchet. Podle mě to ale rozhodně neznamená, že by měly adaptace děl s ním přestat. Protože pokud budou vypadat takhle, budu s nimi spokojený. Malkovichovo pojetí se zbytečně nenimrá v původním pojetí belgického detektiva, odpovídajcí knižnímu popisu a charakteru, což vytváří postavu v nikilov tolik líbivém nebo zajímavém světle, ale pomáhá tak Malkovichovi od jistého ztrapnění, které se nevyhnulo Branaghovi. Nejzajímavější postavou je určitě nově pojatý Alexander Bonaparte Cust v rukou skvělého Eamona Farrena. Myslím, že zrovna Vraždy podle abecedy je román, zasluhující opakované vyzdvižení a přišlo mi, že v populární formě temné realistické detektivky, která pro adaptace knih Agathy Christie není ničím novým (And Then There Were None, The Witness for the Prosecution a dokonce i pár posledním poirotovek se Suchetem), je příběh o abecedních vraždách více nepředvídatelný a přidává tajemno, které nám kniha nenabídla.

Když jsem na YouTube viděl trailer s názvem Brexit (2019), řek jsem si ''ha ha ha, fake trailer - Ben Cumberbatch má evidentně smysl pro humor''. No, a pak jsem se náhdou v rádiu dozvěděl, že to opravdu existuje a byl jsem rád, že je to po Vice další zábavně-naučné politické drama.

První půlka se mi i docela líbila. Byl to průměr a příběh Kingovy klasiky udržel režiséry od strojeného hororového scénáře, a ti si nechali jen vynucené lekačky, jako v každém soudobém hororu. Původní šmrncovní adaptaci z osmdesátých let se ale tento film nemohl ani rovnat. John Lithgow do role Juda Crandalla nepřinesl ono tajemno, protože...no Lithgow vypadá v čemkoli jako medvídek. Konec to ale celé pokazil a původní svižné finále bylo nahrazeno trapnou a zdlouhavou bitkou...

O Sex Education jsem doufal, že bude alespoň trochu stravitelné teen drama, abych si mohl užít trochu té mojí Gillian. A překvapivě se mi to docela dost líbilo. To že je to odvážné pojetí věcí, které se normálně neřeší je mi fukačo. Důležité pro mě bylo, že je to dobře natočené a postavy jsou sympatické a potěšila mě i, dnes populární, recyklace osmdesátých let. Ty dějové linky jsme všichni viděli už stokrát, ale i tak jsem si překvapivě i vtipné Sex Education užil. A to nesmyslné finále budu radši ignorovat.

První polovina námětem horor, druhá je komiksovým krvákem/akčňákem. Panos Cosmatos však tuto synopsi povýšil na arthouse a dokázal díky tomu vybudovat vynikající atmosféru nejen 80. tých let. Je to sice poměrně zdlouhavé, ale jinak je to docela zajímavý film (kostýmově jsem si vzpomněl třeba na Hellraisera). A Nicolase Cage snad nemusím komentovat.

My mi přišel jako film, který nezapadá do plejády těch tucet béčkových hororů každý rok, a proto jsem dal Jordanu Peeleovi šanci. A dobře jsem udělal. Protože ten chlap fakt ví jak udělat dobrou hororovou komedii. Je pravda, že někdy mi ten 'home invasion' formát nebo zapojení obyčených hororových scén do filmu, nekoštoval, nicméně když už nemělo Us co nabídnout, rozjelo se to ve větším měřítku. A myslím, že byla skvělá volba udělat z Us komedii, která když se snaží být děsivá je spíše úsměvná (a pro některé diváky očividně iritující), protože té jste s to uvěřit všechno neuvěřitelné a nepravděpodobné co se v ní stane. Což ve výsledku kočímu Peeleovi pomáhá vytvořit docela zábavný alegorický film, který podpírá zajímavá hudba inspirovaná Candymanem.

Téma je tak zajímavé, že je zkrátka nemožné, abych občas nezdvihl hlavu a nezpozoroval co se na obrazovce děje. Protože jinak byl tento film poměrně plytký. Neměl žádné pořádné představení, podpůrné záběry nebo využití hudby, ale už v první minutě na nás křičí Kiera Knightley (možná až moc cáklá) a my ani nemáme čas si uvědomit na co se vlastně díváme. Dále následuje nezajímavá romance, pár zajímavých dějových linek např. s Ottem Grossem, strašně krátké a usekané scény, špatně stravitelné skoky v čase a diverzita mezi Jungem (Fassbender mi jako úplný zázrak nepřišel) a Freudem (který se tedy Viggovi povedl), tedy nejzajímavější část filmu. Prostě mi u toho chyběla nějaká ta šťáva...

Patřím do minority diváků, kteří měli tu čest se setkat s případem Purcellových před 1. sérií. Nemám tedy porovnání, nicméně z mého současného pohledu se mi zdá, že Nic Pizzolato se pro třetí sérii nerozhodl napsat nějaký extra originální, zajímavý nebo sofistikovaný případ. Fanoušci jí zblajznou jako malinu, ale pro zmlsaného diváka jako jsem já působí True Detective jen jako další tuctová kriminálka na poli televizního realismu. Pizzolato asi až moc spoléhal na oscarového Maharshalu Aliho (a jeho ikonické I don't know), nápad se třemi časovými linkami (což nalijme si čistého vína, není nic převratného) zatímco se případ posouval šnečím tempem a nepředvedl ani moc zápletek a skoro nejvíce prostoru dostala tichá domácnost Haysových. I don't know...

So because I have the ability to understand facts that makes me a liberal? Pokud vezmeme v potaz letošní nominace na Oscara a fakt, že z nich vyhrála tzv pohádka o rasistovi, nevidím důvod proč by při kvalitě Vice nemohl vyhrát právě tento ironický biopic. O americké politice toho nevím ani co by se za nehet vešlo a po úžasném traileru na film s Christianem Balem, v hlavní roli, který své tělo opět vymodeloval k obrazu svému, jsem se moc těšil na tuto lekci dějepisu. Politika ve vzniku Vice asi nehraje zas takovou roli, jakože jsou Bush a Cheney u ledu už dost dlouho, ale toto satirické přiblížení života člověka, o němž bychom v rámci americké politiky měli všichni vědět více, mi přijde jako prospěšné pro jakéhokoliv diváka. Vice totiž není ani nudným vylíčením životních událostí Dicka Cheneyho, ale je to film, který má úžasný švih, černý humor, trošku meta-humoru s Jessem Plemonsem a dokáže takto, pro někoho nezáživné téma, udělat o mnoho zábavnější. Nebo alespoň mě to tak přišlo. A je asi také důležité zmínit, že musí být v rámci takového filmu velmi těžké nezůstat černobílý, s čímž má jistě mnoho republikánů i ne-republikánů problém. Ale taková studie komplexní historie americké politiky, podle mého názoru nebyla v popisu práce Adama McKaye. To že diváci se na film nedokáží podívat s nadhledem a oddělit zdramatizovanou postavu Dicka Cheneyho od obecných politických faktů, je... no jejich problém.

Pokud se vám tento film alespoň trošku líbil, určitě doporučuji i knihu, kde si to lze pořádně vychutnat do nejmenších detailů a možná vám to ukáže jiný úhel pokud se vám, z nějakého důvodu, nelíbil ten filmový (trochu béčko, já vím). Sám oceňuji hlavně výborně zahraného Juda Crandalla a více prostoru pro Victora Pascowa. Navíc nám také přinesl stejnojmenný hit od Ramones (...který málem vyhrál Razzie...excuse me?). A ano příběh je docela předvídatelný, což je v knize vyřešeno lépe, protože jste zaujatí Kingovým psaním, ale i tak mi tento film přijde jako docela dobrá kingovka. A záleží na tom jestli právě to můžete.