Birter

Na tuto sérii jsem se těšil celý rok a upřímně jsem velice zklamán. Tak za prvé. Evan Peters a Denis O'Hare, uvedeni v hlavních postavách se objevili jen ve čtyřech dílech a skoro ani jednou to nebyly hlavní role. A Lady Gaga také vyfasovala jenom štěk. Za druhé. Pod American Horror Story si rozhodně nepředstavuji dokument, reality show a found footage. Kdyby bylo alespoň dobře provedené, tak bych nesýčkoval, ale děj byl neuvěřitelně předvídatelný, nucený, nudný, až příliš zakrvácený a v celku mi to přišlo dost podobné Murphyho úspěšnějšímu počinu American Crime Story, které se mi ani za mák nelíbilo. První část se mi jakž takž líbila, protože ve mě hořel plamínek naděje, ale druhá část byla doslova iritující. Na Roanoku mi hlavně vadí zvraty. To jsou doslova převraty, ale i ty jsou čekané a dělají více škody než užitku. Za třetí. Žádné úvodní titulky, Myslím že extra strašidelné úvodní titulky jsou pro American Horror Story klíčové a typické. Jejich neudělání rozhodně dobrotu neudělalo. Pokud mám ale něco pochválit tak je to hudba. Ta která tam nebyla vůbec často, ale která mi připomínala že se stále ještě dívám na svůj oblíbený seriál.

Ač jsem tento film viděl více než tucet-krát, vždycky ho budu milovat. Měl jsem ho rád jako malý, i když jsem nechápal ani polovinu, jen napjatě sledoval a líbí se mi i dnes když vidím uměleckou a poetickou hodnotu filmu. Vězně z Azkabanu jsem nikdy nepovažoval za můj oblíbený díl, ale rozhodně má všechny předpoklady. Více než kterýkoliv jiný ze série Harryho Pottera. Důkaze je nádherná atmosféra, bohaté scény a šedivější pojetí Alfonsa Cuaróna. Kniha je samozřejmě lepší a mnohem výraznější, avšak tento díl byl ve filmu zpracován doslova mistrovsky.

Murder House je úžasná série. Plná napětí, tajemstvích která vám nedají spát a postav se kterými soucítíte. Alespoň takovýto je Murder House do poloviny. Po epizodě Piggy Piggy jsou epizody buď o ničem nebo o ničem zajímavém. Konec mi též přijde trochu přitažený za vlasy, ale to jsem schopen odpustit. Líbí se mi že postavy jednají tak jak by skuteční lidé opravdu jednali. Je v tom realita. Ne jako v jiných nesmyslných hororech kde si říkáte ,,Co to sakra děláš?''. Nicméně nejlepší část této řady je nezaměnitelná temná podzimní atmosféra, pod kterou si vybavíte skvělou doprovodnou hudbu. Jsem rád že mě do strašidelného světa hororů uvedlo právě American Horror Story.

Komix jsem sice nečetl, ale Constantina si představuji úplně jinak, a to po všech stránkách. Stejnojmenný seriál mi přijde o hodně lepší. To co jsem viděl v tomto filmu bych popsal slovy nekonečná nuda, chabé zápletky a pochmurná atmosféra. Nejhorší je ale hlavní hrdina. Johna Constantina vidím jako charismatického kliďase ohánějícím se sarkasmem. Tak jak ho zahrál Matt Ryan. Keanu Reeves měl v každé scéně stejný výraz, depresi a do jeho psychologie jsme se vůbec nedostali. Jeho příběh vůbec není jasný, ani to proč je tak zamlklý. Právě proto bych si neřekl ,,Páni. To je John Constantine. Ten který rozumí světu zla a bojuje s ním. Super!'' Nic takového. Jen věčná nuda.

O historce s Candymanem už jsem slyšel, ale abych jsem se o ní dozvěděl více podíval jsem se na stejnojmenný film. Bavil jsem se od začátku do konce. Zbožňuji když po pravdě pátrá někdo jiný než policisté, v tomto případě zvědavé dámy z univerzity, které filmu dodávají skvělý šmrnc. Větší poklona ale patří hudbě, která je přímo dokonalá a prahnete po ní v každé scéně. Moc hororů jsem sice neviděl, ale ty, které ano mě nedokázaly vyděsit nebo ve mě vzbudit napětí. To se však Candymanovi povedlo na plné čáře, nemluvě o lekačkách. Tento příběh o mysteriózních vraždách a ještě záhadnějším vrahovi je z mého pohledu bezchybný.