Birter

Seriál The Following pro mě znamená veliké zklamání. První dvě epizody mě nadchly nad nemalá očekávání a ukázaly seriál ve světle psycho-krimi dramatu, s odkazy na romantismus, zvraty, tajemným kultem a zdánlivě dokonalým padouchem Joem Carrollem. Můj pesimistický odhad, ale bohužel zanedlouho potvrdil, že The Following je béčko. A nejen béčko. Ale pořádné. Myslím, že jeho hlavní problém je v tom, že se soustředí na ty nejmíň zajímavé věci na příběhu. Proč si nepromluvit o motivech Joa, knihách dvou nemesis, zapojením lidí do kultu, hierarchii kultu, ideologii kultu... no a prostě kultu jako takovém? Kdepak. Ač by někteří scénáristé dokázali z poloviny potenciálu The Following vytřískat stejně dlouhý seriál hodný cen Emmy (např. tvůrce souběžně vysílaného The Fall), tak Kevin Williamson si takovou krimošku pod slovem thriller nepředstaví. Ten tam chce mít nucenou akci a násilí v každém díle a takovéto natahování příběhu je tedy nejen děsně nezajímavé, ale kromě béčkových postav a zápletek, je to to jediné co nám může nabídnout nabídnout, a sám se ptám, jak jsem to s těmi nesympatickými nebo nezajímavými postavami vydržel až do finále 1. série. Dokonce i James Purefoy, který se na nás v první půlce psychoušky usmíval a občas zaútočil britským přízvukem, se v půli druhé ukázal jako nositel nezajímavě napsané postavy, ačkoliv stejně jako protagonista Kevin Bacon má zjevně na víc. Škoda.

''A paní učitelko, k čemu mi matematika bude v životě?'' No, Darren Aronofsky při psaní scénáře k tomuto filmu možná věděl. Je také docela dost možné, že se Aronofsky pokusil natočit stejně intenzivní film jako je Lynchův Eraserhead, ale jak někdo psal na IMDb, zápletka filmu je vlastně mnohem zajímavější. Jinak je to ale docela solidní mysteriózní film.

Čím to jen je, že seriál, který je v mnoha ohledech zastaralý a plný zápletek, jenž jsou dnes považovány za klišé, (nejen) mě dokázal zaujmout na hony více, než mnoho moderních televizních kousků? V první řadě je třeba vychválit kostýmy a speciální efekty, které nás díky nadčasovým scénářům dokázaly přenést do atmosféry devadesátých let, očima konspiračních teoretiků a věřících na UFO. A ač sám na emzáky či Ilumináty nevěřím, a ani nejsem nějaký extra fanoušek sci-fi, mysteriózní Akta X si mě získala absolutně (a logicky se mi také líbily i epizody související s čarodějnicvím nebo nadpřirozenem, jehož jsem fanda více). Musím ale prohlásit, že celou výbornou práci tvůrců, bych asi jen těžko ocenil, nebýt nejlepšího aspektu seriálu a dost možná nejlepší svého druhu. Není to ani Mulder, ani Scullyová, ale je to Mulder a Scullyová. Tato kombinace je v mnohých epizodách až dokonalá a v těch regulérních slouží jako držitel pozornosti. Sarkastický Mulder a Scullyová, se svým ''Seriously, Mulder?'' výrazem, tedy o to více přidaly na mém prožívání hlavní linky, čemuž tedy pomohl i tajemný Cigarette Smoking Man. Je tedy pravda, že v cca 7. sérii to začíná být trochu rutina, ale naštěstí byl seriál trochu pozměněn a po ne moc vydařené 9. sérii si dal pohov. John Doggett ani Monica Reyesová jako noví členové Akt X mi nijak nevadili, pouze nebyli tolik zajímaví jako hlavní duo (Johna jsem měl vlastně i rád a Monica se stala zajímavější v revivalu). No a jakožto divák nové generace tohoto seriálu, jsem si okamžitě zamiloval i revival, který podle mého nijak nepoklesl, právě naopak. Rovněž se vrátil i k dalšímu užasnému prvku Akt X, což jsou sebeparodické epizody. Celá Akta X, jsou ale pecka i dnes.

Co si budem. Adaptovat takovou dobrotu jako je Kingovo To, musí být pořádná fuška. A znalec ví, že z oné jedenáctset stránek dlouhé bichle, se stejně do této adaptace dostaly jen útržky. Sám si myslím, že je to celkem povedené. Kdybych to neznal, tak by na mě možná vybafla ta délka, ale víceméně si myslím, že jde o způsob jakým diváci tento film vnímají. Pod pojmem horor si totiž představí Freddyho, Jasona, Candymana a spol. a předpokládají, že ve stejném stylu bude i To. To je však zároveň i dobrodružné drama, o několika kamarádech, a cílem této adaptace, tedy není vyloženě vás vyděsit. Tim Curry holt svým legendárním výkonem udělal kolem Toho trochu mlhu. Samotní scénaristé se snaží být poměrně dost kreativní, a v adaptaci se proto vyskutuje mnoho věcí, které v knize nejsou. Není to žádný velký problém, ale občas jsme výměnou za ně, přišli i o dost ikonické momenty jako např. o dům na Neibolt Street. Víceméně mi přijde, že kniha je o dost temnější a realističtější (z vynikajících dialogů jsme také získali jen útržky) a tón celé adaptace je takový více kid-friendly, ale že by snad knihu trumfla jsem samozřejmě neočekával. Lepší to ale být klidně mohlo, to je taky fakt.

Obecenstvo tohoto filmu se obecně dělí na ty, které surrealismus, a tedy ani tento film, nebere, ty pro které je to zajímavý film a ty kterým připadá Eraserhead naprosto fascinující. A já ač bigotní lynchofil, se sám řadím do skupiny druhé. Mazací hlava asi dobře popisuje Lynchův duševní stav (nemyšleno nijak ofenzivně), a to zejména v oblasti fantazie. Je čistou Lynchovou vizí, z dob kdy ještě nevěděl, že mu půjdou psycho-thrillery, a je to film, který je dobrý si pustit spíše jako náhradu za po-půlnoční sen než jako popcornovku na páteční večer. Lynch v něm vytváří nový působivý svět s pochmurnou atmosférou a snovou logikou, a ač si dle mého vkusu vyplýtval náboje hned na začátku u večeřové scény, podle mě nejlepší z filmu, plné lynchovského konverzačního humoru, tak bylo pro mě jeho zhlédnutí velmi zajímavým zážitkem. Že bych byl ale nějak extra pro myšlenku, že by Lynch udělal více Mazacích hlav, to se taky říct nedá.

Spin-offy jsou zpravidla nejen horší než originál, ale dokonce mnohem horší. Byl jsem proto příjemně překvapen, že Gunmeni jsou onou výjimkou potvrzující pravidlo (ne že by tedy mou srdcovku trumfli, to ne). Tvůrci se totiž vydali přesně kudy měli. Na Aktách X byli nejen nezávislí, ale dokázali se od mé srdcovky odpoutat i po stránce stylu seriálu, humoru, zápletek a postav, což byl formát, který jsem si okamžitě zamiloval. Klobouk dolů před tvůrci, protože v oné jediné existující sérii, dokázali přijít z velmi originálními, kreativními a vtipnými scénáři, které navíc neměli tak konzistentní formát jako Akta X, kde se prostě každou epizodu, vyšetřoval nový případ a tečka. Pár epizod bylo sice slabších, ale i tak mě mrzí, že se Lone Gunmeni neudrželi v telce déle.

Pokud si přečtete synopsi tak můžete dojít k závěru, že Bringing Out the Dead je syrové drama, kde Nicolas Cage sám vypadá jakoby se vrátil z mrtvých a kde se nechová jako magor (to tak). Takové z vás bych musel vyvést z omylu, protože pokud už něco z toho tento film je, tak v obrovském kontrastu s jeho naprosto šílenými prvky. Nevím jestli bych to označil vyloženě za černou komedii, protože mnoho zápletek s Rose a Mary jsou skutečně vážné, ale filmu rozhodně nechybí nadsázka, čemuž napovídá i stylový soundtrack. Za mě má Bringing Out the Dead vynikající švih, který nám noční New York a smažky v něm ukáže v mnohem zajímavějším světle, než bychom čekali.

Vyjma dobré výpravy a nezvyklého uměleckého prostředí (za což dávám o jednu hvězdu více) nemá Velvet Buzzsaw čím zaujmout, a je jen béčkovým slashroidním thrillerem, který ale nic nepodníká ani v ohledu děšení diváka nebo přidání nějakého tajemnství.

Z tvorby Yorga Lanthimose je tento film, moje naprostá Favoritka. Jsem na jeho kariéru v Hollywoodu velmi zvědav, ačkoliv tolik bizarní a úchylnou záležitost jako je Špičák, si asi už nebude moci dovolit. Tento film bych popsal jako absurdní drama prozkoumávající alternativní realitu, ve které Velký bratr z Orwellovy ''1984'' pověsil politiku na hřebík, emigroval do Řecka, oholil si knír a založil rodinu. Je na něm geniální naprosto vše, od šíleného scénáře, režii, stylizaci až po výpravu sazenou do, nám z filmového pohledu, neznámého soudobého Řecka. A to vše tvoří strhující a ďábelsky vtipné mistrovské dílo.

Nemám rád filmy, které mají jednoduše nastavený příběh, líné psaní a většina zápletek jsou spíše jednotlivé scénky než celistvý film. Znám spoustu takových filmů, které jsou považovány za vrchol kvality a přitom mi přijdou jen mdlé a nemají většinou ani jiné atributy, které by film podpořily. A z nějakého důvodu se mi nejednou stalo, že mi Donnie Darko přesně tyto filmy připomněl, což by mohlo mylně nastínit jaký tento film doopravdy je. Donnie Darko - nikoliv nicotný pokus o mysteriózní sci-fi thriller, ale velmi (velmi) chytrý a nadčasový film, s mnoha vrstvami, který je vlastně mnohem celistvější, než jak se mi zdálo. Dá taky fušku jen se zamyslet o čem tento film vlastně je (viděl jsem sice jen režisérskou verzi, která má být prý pochopitelná, ale i tak jsem dost tápal), přičemž já takovéto filmy vyloženě vyhledávám. Film výborně podpírají všechny ostatní aspekty jako je hudba, atmosféra, zasazení příběhu do osmdesátých let, soundtrack, ale také herci.