Birter

Co vám budu povídat, realismus ve filmu a telce, není úplně to co běžně vyhledávám (ačkoliv nyní už asi budu), ale stačilo mi, že v hlavní roli tohoto seriálu účinkuje Gillian Anderson a bylo mi jasné, že u Fallu nějaké ty hodinky ztratím. Na to, že je to psychologická kriminálka pro trpělivé diváky, a násilí určitě není to kvůli čemu se na ní kdokoliv dívá, jsem byl naprosto ochromen oběma hlavními představiteli. Dornan, kterého jsem neznal, se ukázal jako velmi talentovaný herec, a role Paula Spectora - zlosyna do morku kostí, byla v perfektním kontrastu s emancipovanou Stellou Gibson, a napětí mezi nimi by se dalo krájet. Neměl bych zapomínat ani na vedlejší postavy, které sice nemají takový spotlight jako Anderson a Dornan, ale jsou sympatické a zajímavé. The Fall v žádném případě nesklouzává k klišé nebo béčkovému narativu, takže ač by normální scénárista z tohoto námětu možná vytěžil více (jako např. Fuller u Hannibala), zde ve verzi Alana Cubitta se nemusíme bát, že se díváme na seriál nízké hodnoty. BTW: Chci spin-off a basta.

Občas jsem si některé epizody pauznul a říkám si: ,,Nenapsal jsem ten scénář já?'' A pokud ne já tak určitě podobně smýšlející tvůrce, protože v Aquariovi je tolik dějových linek měnících se ob epizodu (např. tam máte postavu, která se objeví v pilotu a fináli 1. série, a divák se má asi orientovat mezi tucetem dalších subzápletek, kdo ten týpek vlastně je), tolik postav a jisté reálie se skutečnými událostmi (teď nemyslím Mansona, ale třeba Bunchyho nebo Kennedyho), až mi to připomnělo můj vlastní amatérský pokus o detektivní povídku z prostředí Sovětského svazu - rok 1968. Shoduje se i hlavní hrdina, poněvadž už i já mám po pravdě po krk všech těch ''mám Kantův morální kodex'' batmanovských poldů, a drsný detektiv, házející jednu sarkastickou hlášku za druhou je tedy i má představa dobré hlavní postavy. Mansonovská dějová linka je sice dost zajímavá a Gethin Anthony jako Charlie Manson je skutečně vynikající, ale největším tahounem seriálu je i tak David Duchovny a pro mě by Aquarius (i když by už zajisté nebyl tak zajímavý) klidně fungoval jako CSI pro náročnější diváky. Chance Kelly, Claire Holt i Gray Damon mají totiž všichni dost charismatu, aby to klidně utáhli sami, a jsem proto dost zklamán, že tak dobrý seriál, ač jeho kvalita nedosahuje zas takových výšin, skončil pod sekerou známého zabijáka NBC.

Tak se mi zdá, že Affleck si tak nějak nacvičil svůj budoucí boj v případném Batman filmu, utkal by-li se s obávaným Edem Nygmou. Na začátku mě Gone Girl, ač dobře natočená, moc nebavila. Vypadalo to jako ženský román křížený s očividnou zápletkou, u které jsem měl obavy aby se moc nepodobala jiné hře, kterou nám Fincher představil v.devadesátém sedmém. Naštěstí se film vydal k jinému konci a ačkoliv jej nepovažuji žádný velký zázrak, tak si mou pozornost udržet dokázal.

Od roku 2016 se u mě z očekávání nového majstrštyku vyvinulo pozorování skoku hlubokého. V tomto případě do hlubin odpadní televize. Zatímco u Hotelu můžeme říct, že se jednalo o zumělečtění béčkového thrilleru (které jsem osobně miloval), u Roanoku mockumentary a found-footage experiment a u Cultu tragické nevyužití potenciálu, tak u AHS: Apocalypse nic nenasvědčuje tomu, že jsme se omylem neocitli ve fantazii skalního fanouška AHS (možná kromě titulků, které pro mě překvapivě, ukazují stále stejná jména). Směšné scénáře ke všem epizodám i jejich amatérská režie, opravdu simulují tento pocit. Tolik klišé, tolik, plot holes, teatrálnosti (hlavně v Post-Apo části), tolik nevyužitého potenciálu...Grrr. Nejsměšnější je ale fakt, že ačkoliv hlavní promo této série bylo, že se jedná o crossover Murder Housu s Covenem, tak paradoxně nepřipomíná v ničem ani jednu. Murder House bylo mysteriózní psycho-drama, a uznávám, že jsem byl v epizodě Return to Murder House zaplaven sentimentem, ale epizoda v žádném případě neodpovídala stylu 1. série a považuji ji spíše než za dobrou epizodu, za NEzneuctění 1. série. Coven na druhé straně byl jidášovská řežba, s kupou zápletek a zajímavých zákonitostí. Apocalypse všechen tenhle potenciál smetla ze stolu a dosadila si tam co se jí zrovna hodilo. Nejděsivější příklad je postava Kylea Spencera, která není ani zmíněná (!!!) jenom proto, že se nejednalo o oblíbence publika (a místo toho má Evan dvě další role, které hraje dobře, ale jsou to teda taky postavy...) a naopak oblíbenci jako Madison či Myrtle, se vrátily a místo jejich klasické vedlejší role v Covenu, jsou zde chodícími groteskami s nelogickým chováním. Moc mě zklamal i Cody Fern, který udělal z Antikrista teatrální postavu z hororu z 50. let a chvála patří maximálně Kathy Bates (jejíž postava je teda taky dílo), hostující Jessice Lange (která stejně jako Connie Britton vypadá jako by ji na set dotlačili násilím), no a nezapomínejme na otevírací sekvenci, která i po mnoho zhlédnutích, byla často nejlepší pasáží většiny epizod.

Absurdní díla je vždycky těžší kritizovat, protože v pozici diváka jste spíše hráč a vaším úkolem je pochopit smysl filmu (a pokud ne tak vás promění na libovolné zvíře...). Prohlásíte-li za tedy film nesmyslnou hovadinu je zde stále možnost, že bloudíte ve tmě a jednoduše jste nepochopili režisérovu (který je nejspíše génius, pro jehož práci nemám dostatečný cit) pointu. Např. v první třetině na mě Humr působil zdaleka jinak než na konci, a jakožto prostý divák mohu tedy říct pouze primitivní hodnocení: ,,Filmu bych málem dal 5 hvězd, avšak první polovina se mi líbila více než ta druhá. Absurdní komedie a zajímavé zápletky by myslím takto brilantně fungovaly i ve druhé části. Tečka.'' Výkřik do tmy.

SPOILER Antikrist s robotickou replikou své matky, se samopalem v ruce (doslova) vyvražďují čarodějnické školy a s pomocí dvou nerdů napojených na Ilumináty plánují konec světa, zatímco se hodné čarodějky vrací do carského Ruska aby otestovaly zda-li jedna jejich členek, nemá schopnost vrátit čas. Zní tohle jako něco čemu by příčetný člověk mohl dát více než dvě hvězdičky?

Split není seriózní psychologický film. A je podobný jako ostatní filmy M. Night Shyamalana, kde scénář není tak dobrý, ale režisérská stránka je výborná. Jako výborný příklad je film Unbreakable, bez kterého je tento film poněkud těžší strávit. Pokud totiž uznáte, že Split ko-existuje ve vesmíru Unbreakable, znamená, že už se nedíváte na hluboký psychologický thriller, který se snaží být autentický nebo až artový (Což tedy nevím proč by si kdokoliv myslel. Maximálně by mohl z neznalosti ártových filmů.), což by mnoho diváků jistě chtělo (koneckonců James McAvoy na to má tak nebo onak), ale díváte se na sci-fi jak psychologické, tak fyzické. A ačkoliv já jsem s Shyamalanovým vykreslením absurdního sci-fi do realismu, nebyl spokojený, zde mi to vadilo méně, protože se za 1. na tu zápletku nesoustředí tolik a za 2. film nabízí spoustu dobrých aspektů, z psycho-thrillerů, který vaší pozornost zaměstnají, a ve výsledku připraví, poměrně dobrý film.

Jsem si vědom, že v současné době jsou populární teenagerovské multikulturní-superkorektní seriály, které existují v různých žánrových příchutích. Byla tedy jen otázka času, než si Netflix vezme na paškál něco takového. Já zdaleka nejsem cílová skupina, ale na pilot jsem se podíval, jakožto velký fanda seriálu Sabrina - mladá čarodějnice (o komiksu vím kulový, a co si budem povídat tohle vzniklo stejnak jen kvůli úspěchu seriálu), se kterým to nemá víceméně společné nic. Jako komedie to fungovalo občas až dokonale, zde je to neuvěřitelné a hloupé fantasy, a není to ani rip-off, ani reload a ani remake seriálu z devadesátek. Tohle je je jednoduše vykradačka. To co se jim tam hodí nechají a celé to obalí ve feminismu (později zcela jistě příbuzným tématům) a satanismu. No fuj.

Film, který ani neoslní ani nezklame. Je to takový klasický horor, jenž se v podstatě ztratí v návalu těch, které se snaží posunout tento žánr dál. To Pumpkinhead nedělá, ale v této podobě funguje docela koukatelně, se svojí lehce pohádkovou zápletkou a dobrými triky. Jistě na něj ale brzy zapomenu.

1. série nebyla žádný zázrak, ale dívat se na to dalo. Charisma Billa Pullmana a solidní zápletka však druhou sérii nedokázaly zaštítit stejně, ať to bylo už tehdy docela málo. 2. série byla ukázkovým příkladem špatného filmového sequelu, který nepředvede nic nového, přivede to v horší kvalitě a protože už jsme to jednou viděli, nebude nás to bavit tolik. Tvůrci navíc asi nikdy neslyšeli o nastínění nebo zkracování počtu epizod nebo...ježišmarja to ne...třeba ve druhé sérii odhalit minulost a psychologii jediného aspektu, proč jsem u Sinnera vydržel - Harryho Ambrose. The Sinner je v mnohých částech opravdu zajímavý, ale musím konstatovat, že jako materiál pro několikadílný seriál je jen těžko stravitelný.