Birter

Neberte mě špatně. Dead Ringers považuji za skutečně kvalitní film. O tom žádná. Navíc kamera a celkové "vyprávění" je výborně udělané. Avšak ve vyšším rámci mi přijde, že příběh postrádá zápletky, a ačkoliv je zábavně sledovat oba herecké výkony Jeremyho Ironse, koloběh scének, které pouze na konci utvoří pointu a pak vyvrcholí, netvoří úplně zábavné pokoukání podle mých představ. Pokud se na to díváme jako na psychologické drama (určitě to není thriller, ačkoliv mnoho lidí zřejmě zmatou morbidní motivy) tak je to v pořádku. Ale tempo filmu a nedostatek rozšířenějšího příběhu jsou velkými nedostatky v celkovém měřítku.

Opravdu jsme nečekal, že to bude tak skvělé, jak to nakonec bylo. O Benu Cumberbatchovi jsem nepochyboval, ale opravdu jsem nečekal prvotřídní limitovanou sérii se skvělou kamerou a prostředími, které by mě dokázaly více ponořit do příběhu. Jenom mi občas přišlo (mluvím teď o epizodách 3 a 4), že minorní a vedlejší postavy šasto zastiňovaly hlavní trojici Ben-Jen-Hugo, jejichž majorní důležitost, mnou domněle, představily první dvě (úžasné) epizody. Je težké soudit to objektivně když předloha říká něco jiného, ale buď se těm postavám mělo dostat prostoru více, a nebo méně. Já osobně bych se přikláněl k druhé možnosti, poněvadž hlavní trinity by si s těmi několika hlavními zápletkami vystačila bez problému. Koneckonců jejich příběh mě zajímal více. Ale jak říkám, je těžké tohle prohlásit s myšlenkou objektivity, když tu máme předlohu. A ta je vším. Nicméně to je jen miniaturní vada na kráse.

Seriál jsem sledoval od jeho první epizody v roce 2016, a ačkoliv jsem ho nepovažoval za největší zázrak, líbil se mi a bylo mi líto, že se mu nevěnuje tolik pozornosti v mainstreamu, poněvadž oplývá skutečně velkým potenciálem, který by dokázal trumfnout i Inception, s podobným námětem. Když bylo oznámeno, že druhá série i přes malou sledovanost bude, byl jsem příjemně překvapen, ale nyní mohu s plným vědomím prohlásit, že kdyby se Falling Water ukončilo už po první sérii bylo by to mnohem lepší. Po opětovném zhlédnutí se mi 1. série líbila obrovsky, a v tomto bodě bych neváhal dát Falling Water 5 hvězd. Avšak... tvůrci to ve druhé sérii s prominutím prosrali. Vynikající dialogy, klubíčkově zamotané záhady a nádherná spavá atmosféra byla zaměněna za tuctový béčkový seriál, jehož hodnota velmi klesla u cílovky, která sledovala první sérii. Proč to měnit když se na to stejně dívalo málo lidí, kterým se to líbilo? To nechápu. Prachy? Lenost? Dále mi přišlo, že čím celistvější seriál to byl a snažil se udělat v příběhu logiku, přijít s novými zápletkami a pojmenovávat zákonitosti, tím směšněji to znělo a tím více to ubíralo na jeho serióznosti.

Musím říct že tenhle se film mi z oné potenciální ''nové vlny'' psychologických hororů, zahrnujících Babadook a Hereditary, líbí nejvíce. Nedělá stejnou chybu jako většina hororů - neopakuje pořád do kolečka ty samé výjevy. The VVitch má tedy kromě výborné atmosféry, skvělých hereckých výkonů také přímočarý děj, který dokáže udržet divákovu pozornost i u tak áčkového filmu jako je tento. I samotné strašení je uděláno velmi dobře a poměrně netypicky. Je pochopitelné, že jisté prvky v tomto filmu se můžou jevit neseriózně jako finální dialog, u kterého si vzpomenete na S čerty nejsou žerty, ale myslím, že na to musíme dívat z perspektivy novověkých lidí. A jaký jiný horor by si oni dokázali představit. Další prvek filmu myslím tkví v tom, že The VVitch pochopíte lépe pokud jste věřící. No a tímto se do cílové skupiny The VVitch hrdě hlásím.

Námět filmu o 11 banálních dialozích, které spojují kafe a cigára, se pro někoho může zdát jako nezajímavý, ale pravdou je, že tento film dokáže historkami zaujmout na tolik, že se těšíte na další a že se uvolníte a díváte se. To kouzlo je v tom, že každá z nich působí na diváka trochu jinak, ačkoliv víceméně nemají pointu. Některé ve vás zanechají takový divný pocit (Strange To Meet You, No Problem), jiné vás přimějí pousmát se (Renée, Those Things'll Kill Ya), další jsou doopravdy vtipné (Cousins?, Delirium) a jindy vás prostě baví sledovat chytrý dialog (Somewhere In California). Každopádně si tento stylový film mou pozornost udržel, ačkoliv kdybych ho režíroval já, pokusil bych se nějaké větší propojení nebo filozofičtější myšlenky, ale můj film to není. EDIT: Měním názor. Ve své banalitě je to absolutně dokonalé. Na shledanou.

Z mého pohledu velmi vtipná komedie. Založení zápletek na trapasech je pochopitelně těžké udržet zajímavé celé série, ale myslím že The Worst Week of My Life to zvládl výborně. Seriál by zdaleka nebyl tím čím je bez Bena Millera, jehož vtip, grimasy a herecký výkon jsou úžasné a pro mě dělají z The Worst Week of My Life vynikající oddychový seriál, který zkrátka plní svůj účel.

Musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Na český film si do kina obvykle nevyjdu, ale Úsměvy smutných mužů jsou důkazem, že se mi i může líbit, i když jsem na něj zašel jen kvůli sympatickým hercům. Pro mě tento film dobře funguje jako klasické blázinecké drama, u kterého se člověk uvolní a pak je baven převážně příběhy postav a jejich výjvoji. David Švehlík a spol. navíc předvádějí úctyhodné výkony, takže i v tomto smyslu hodnotím Úsměvy smutných mužů pozitivně.

Celý tenhle film je vlastně takový jeden velký videoklip nějaké popové zpěvačky, jejíž image se zrovna soustředí na steam punk a emo. Vnímat Sucker Punch jako seriózní film je opravdu těžké, když tam máte přeplácaný Snyderův vizuál a prostředí se zápletkou působí neuvěřitelně. A nenuťte mě komentovat kvalitu dialogů plných klišé a některé herecké výkony. Na druhou stranu samotný nápad není ale vůbec špatný. Ba dokonce mi akční sekvence (kromě té první) nepřišly ale vůbec blbé. Byly stylové a do tohoto nudného béčkového klišé filmu přidávaly švih (Scott Glenn byl sám o sobě takový bonus). Co tedy stačilo? Změnit scénář. Kdyby si totiž Snyder dal na svém nápadu trochu víc záležet a nenatočil první blbost, která ho napadla, mohl být Sucker Punch nová kultovní klasika. Watchmeni jsou důkazem, že Snyder by na to měl. Tento film ale je špatný a není ode mě fér, že mu dávám hvězdu navíc, ale mě to ve druhé půlce překvapivě tak chytlo, že mi béčkovost a neuvěřitelnost tohoto filmu už moc nevadila.

Na začátku vypadá Hereditary jako normální psychologický horor, se zápletkou jasnou jako Slunce. Pak se ale příběh vydá jiným směrem než jsem předpokládal a více se soustředí na ''losing sanity'' zápletku, ále... hlavní atmosféra filmu se nijak nezmění a je to stále jen obyčejný psychologický horor. Má sice velkou spoustu kreativních a originálních prvků, ale na konci filmu se náhle zdá, že je to vlastně v kořenu takové, jak jste si mysleli na začátku. Kromě toho, že je to ke konci opravdu dlouhé (což myslím že je chyba režie) tak stejně jako u ostatních psychologických hororů platí, že pokud se strašně nebojíte, tak se místy nudíte. Z Hereditary může být klasika tohoto žánru, ale já se obávam, že na něj brzy zapomenu.

Tento film je nutností pro každého, komu vadí málo postav a málo prostorů ve filmech. Protože i přesto, že Phone Booth má délku normálního filmu, nepotřeboval jsem ani zdaleka výměnu ulice s telefonní budkou a proč bych měl chtít vyměnit hlas Kiefera Sutherlanda v jeho dialogu s Colinem Farrellem, mě ani nenapadlo. Zdařilý film, který sice místy působí typicky schumacherovsky, ale já nejsem ten komu by to extrémně vadilo.