zdenny

Film má vysoké hodnocení a i já jsem jej se zájmem (v původním znění) sledoval. Ano, určitým způsobem se jedná o jakousi psychosociální sondu jednoho rozmrzelého učitele v postkomunistickém Polsku. Jenže až tak moc si zase nemyslím, že se v tomto filmu nastavuje zrcadlo polské postsocialistické společnosti. Prostě se jednalo o skoro padesátiletého frustrovaného chlapa, od kterého odešla žena a jehož syn byl přinejmenším vůl. Takový polský juzek. To by přece sralo každého. Ten chlap byl víceméně taky takový blbec. Ale abych pravdu řekl, v dosti věcech jsem se s ním snoubil. Jenže, jak říkám, o nějakém hlubokém sociologickém rozboru polské postsocialistické společnosti nemůže být ani řeč. Někdo to prostě chtěl natočit, tak to natočil.

Film o přestárlém hledači baseballových talentů. Zde musím říct, že se to Clintovi moc nepovedlo, třebaže svou tvář mrzoutského šovinisty si ponechal. Tento film měl být totiž sportovní. Přesto v něm šlo o celoživotní nedořešené vztahové problémy otce a dcery. Skloubit se to samozřejmě dá. Měl jsem ale pocit, že ani jedna ze stránek nebyla dominantní, že se prostě jednalo jen o obyčejný vztahový film opepřený trošku tím sportem. I tak ale na osmdesát tři let dobrý.

Stejný režisér, jiná verze. A musím říct, že zde je francouzská verze daleko lepší než ta nynější – americká. Ta původní je víc psychologická a temná. Ta nynější víc okázalá a se známými herci. Takže si musím nutně položit otázku, zda je kvalitnější francouzské či americké publikum. A v tomto porovnání jasně vítězí to francouzské. Chápu, že se pro americké publikum dělají remaky, které se jejich vkusu přizpůsobují. Také by ale Američané nemuseli být tak líní a mohli by se podívat na původní film – sice s neamerickými (a tudíž pro ně neznámými) herci.

Z dnešního pohledu již celkem zastaralý film. V roce 1994 se mi tento film v kině celkem líbil. Jenže to jsem měl téměř o dvacet let méně. Nyní jsem si ale uvědomil, že film byl v dosti místech celkem amatérsky natočený. Přesto se stále ještě jednalo o to lepší období z van Dammovy filmové kariéry.

Opravdu dost povedené komedie o profesorovi ze střední školy, který pro své dobré srdce podstoupí účinkování v ultimátních zápasech proto, aby získal peníze pro svou školu. Film je nabitý legračními scénami a sem tam i situační komikou.

Další velice dobrý film anglické provenience. Po filmu „Vyhazovači“ přichází další z prakticky totožného prostředí. Tyto filmy jsou navíc přitažlivé tím, že si k tamním hercům musí divák najít cestu, vztah a sympatie, protože je nezná – vidí je poprvé. Film nám ukazuje a dokládá, jak těžké je pro člověka uniknout ze světa kriminálního podsvětí. Že když se tam člověk jednou ocitne, prakticky není cesty zpět. A to se netýká jen hlavního hrdiny, nýbrž i jeho přítele, který se po několika letech vrátil z vězení, našel si práci a chtěl začít spořádaně žít. Jenže, bohužel, ve většině případů vás vaše kriminální minulost doběhne a ukáže vám, že splacení vašeho dluhu neskončilo roky strávenými ve vězení.

I komedii pojal Lars von Trier naprosto jinak. Jak také jinak, že? Vlastně se spíš jednalo o satiru. Navíc celkové zpracování bylo zásadně jiné, než je u jiných režisérů obvyklé. Co se filmu týče, nejvíc mne zaujal pohled na metodiku řízení společnosti. A samozřejmě mi film dává z velké části za pravdu. A to tím faktem, že společnost může řídit prakticky každý. Když se totiž řekne „ředitel“, má hned každý ze zaměstnanců jasno. Ředitel je přece někdo, i kdyby to byl naprostý pitomec. Má neomezenou vládu nad společností, takže každé jeho slovo je zákon. A i kdyby to byl fakt unikátní pitomec, má přece poradce anebo, jako v tomto případě, někoho, kdo tahá za nitky místo něj. Tato filosofie – a hlavně praxe – prostě bohužel platí. V mnoha společnostech a i v mnoha vládách. Pozitivní na tom je, že pokud si to člověk neředitel uvědomí, nemusí mít pocit méněcennosti nebo provinění, že on ředitelem není. Negativní na tom je, že když si to člověk neředitel uvědomí, musí mít vztek, že řadu důležitých odvětví lidských činností vedou zcela nekompetentní lidé. A pro tuto velice zvnitřnělou myšlenku musím přehodnotit své původní hodnocení ze tří hvězd na čtyři. Protože Lars von Trier je prostě bůh – ředitel mezi režiséry. Ten správný ředitel.

Moc dobře jsem věděl, že se bude jednat o kvalitní materiál. Jenže mi v tomto filmu k blahé spokojenosti dost chybělo. Tedy některé věci. Postavu Tonyho Montany měl dle mého soudu hrát spíš Steven Bauer – tedy parťák Al Pacina. Ve vší úctě k Alovi. Al Pacino je bezpochyby velice charakterní a charismatický herec. Nejsem ale schopen strávit, že takový střízlík by byl schopen obrátit mafiánskou hierarchii vzhůru nohama. Samozřejmě má Al své neoddiskutovatelné kouzlo a aby někdo dokázal to, co Tony Montana, nemohl by mít jen svaly, nýbrž také něco v hlavě. Mně ale prostě do této role neseděl. Dále mi ve filmu chyběly praktické věci týkající se různých akcí a podvodů. Něco jako ve filmu „Casino“, kdy bylo vše ukázáno celkem dopodrobna. Tedy, jak se co dělá při mafiánských akcích. Místo toho nám byla nabídnuta paranoidní hra zatvrzelého Tony Montany. Ano, jsem přesvědčen, že není třeba si zločince idealizovat a romantizovat jako např. v případě „Kajínka“. Přece jen nám z jeho postavy bylo nabídnuto převážně jen to špatné. Jinak, co se týče autenticity, byl film natočen velmi kvalitně a perfektní byla také hudba. Moc si kvality hudby k filmům nevšímám, tato k filmu ale seděla perfektně. Celkový dojem není špatný a to především díky atmosféře filmu.

Jako vždy charismatický Denzel Washington v roli pilota, který se potýká s nadměrným pitím alkoholu. Záměrně nepíši to, co je napsáno v oficiálním textu, protože si myslím, že zde nejde o samotný nosný příběh – tedy o havárii dopravního letadla a následném vyšetřování. Zde jde především o to, jak člověku alkohol dokáže zničit život. Jak ale sám Denzel říká: „Já s alkoholem problém nemám, já mám alkohol rád…“. Někdy ale člověk zajde až příliš daleko. Myslím si, že člověk by neměl dopustit, aby si tahal alkohol i do zaměstnání. To je potom opravdu nezvratný konec. Co se týče závěru filmu, myslím si, že zde to mohl Denzel pojmout trochu politicky. SPOILER: Na otázku vyšetřovatele, zda zesnulá letuška během letu pila, mohl klidně říct, že neví, že do nitra nikomu nevidí, ale že je to možné. Že to prostě nemůže potvrdit ani vyvrátit. KONEC SPOILERU. Jenže závěr prostě musel být takový, aby přišlo (zřejmě nezvratné) morální ponaučení. Film obsahoval i jednu pasáž, o které se nebojím říct, že se vylíhla v hlavě některého z tvůrců krimikomedií. Tou byla pasáž, kterak dávali kluci dokupy namol zdecimovaného Denzela, aby ho mohli přivést k vyšetřování ve stavu, aby nikdo nepoznal, že v noci totálně vybrakoval bar v hotelovém pokoji.

Mám rád tyto horrory, které svou atmosférou připomínají klasické „osmdesátky“. Opravdu jsem chtěl dát čtyři hvězdy. Ale film, i přes svou přitažlivost, disponoval určitými nedodělky, za což mu takto vysoké hodnocení bohužel dát nemohu. Jde totiž o to, že parta lidí se vydá strávit víkend na odlehlou chatu v horách. Zde jsou napadeni virem, který způsobuje rozsáhlá kožní poranění. Něco podobného se odehrává i ve filmu „Pavučina snů“. Když mám tyto dva filmy porovnat, nejde dát tomuto stejné hodnocení.