zdenny

Zhlédnuta první série. Tato show ně naprosto dostala. Je velice přitažlivé a atraktivní sledovat, jak by si v přímém souboji počínali válečníci z různých epoch, kdyby byli postaveni proti sobě. Při vzájemných střetech se hodnotí nejproslulejší zbraně obou válečníků – zbraně na boj zblízka, na střední vzdálenost, střelné zbraně a speciální zbraně. Pomocí biochemika a lékaře se určuje rozsah zranění a celková ničivá síla zbraní. K tomuto účelu se používá gelová kopie lidského těla anebo např. mrtvá prasata. Všechny zaznamenané hodnoty a údaje se vloží do speciálního armádního programu (byl vytvořen americkou armádou pro simulaci bitvy dvou armád), který nasimuluje tisíc soubojů daných válečníků. Z počítače nám potom vyjde vítěz z počtem vyhraných soubojů a i s údajem, která zbraň rozhodla jaké množství duelů. Mně osobně nejvíce zajímají a baví starověcí a středověcí bojovníci. Mám pocit, že je v tom i cosi mystického. Většinou proti sobě byli postaveni vcelku rovnocenní protivníci a prakticky u skoro všech soubojů jsem odhadl, kdo bude vítězem. Mrzí mne jen duel mezi středověkým rytířem a karibským pirátem. Zdál se mi nerovný, protože pirát používal střelné zbraně, což byla pro rytíře jasná nevýhoda. Zde bych si proti rytíři představil raději spartského válečníka. Druhá série začala nultým dílem, ve kterém se vyhodnotil nejlepší z nejlepších z první série. Byly určeny dvě kategorie – z éry před a po černém střelném prachu. I zde jsem odhadl vítěze. Ve druhé sérii se vybírají bojovníci historicky méně výrazní. Podle mého soudu proto, aby seriál dál pokračoval. Co mě mrzelo, byla celkem mocná porážka Alexandra Velikého proti Attilovi Hunovi. Bohužel seriál hodnotí jen účinky zbraní, ne taktickou a strategickou vyspělost vojevůdců. Možná i o tomto se nějaký seriál natočí. Určitě bych se na něj rád podíval. Co jsem ještě zapomněl dodat, že na konci každého dílu je vyobrazen souboj poměřovaných válečníků. Z první série byl podle mého soudu nejlépe udělán duel mezi Samurajem a Vikingem.

Clint Eastwood je prakticky vždy zárukou dobrého filmu. Navíc, když film sám režíruje. Tento film sice nebyl taková pecka, bylo to ale příjemné krimi se slušnou zápletkou. Film pro milovníky krimi na bezstarostný večer.

Drama o tom, že jestliže učitel chce (a dělá svou práci s nadšením a vizí), může studenty motivovat k úvahám o tom, že jejich život nemusí končit jen v pouličním gangu. Jde o to umět najít ve studentovi to dobré, dodat mu sebedůvěru a přesvědčit jej, že může být stejně dobrý jako student z lépe situované rodiny.

Příjemný vánoční film, který pro mě byl určitě překvapením. Děj byl zasazen do honosného sídla anglické aristokratické rodiny, což z něj dělalo něco trochu jiného než (dnes již mohu říct) klasický americký vánoční romantický film. Určitým klišé samozřejmě neunikl (svou strukturou byl hodně podobný filmu „Princ a já“), přesto byl svůj, příjemný a trošku jiný.

Katastrofický film, který jistě nedosahuje kvalit např. „Skleněného pekla“, nicméně zde můžeme sledovat psychologii skupiny lidí v boji o holé životy ve velice extrémní situaci. Ano, mé hodnocení je možná příliš vysoké, a ano, je to kvůli účasti Sylvestera Stalloneho v hlavní roli – coby člověka, na kterého se musí ostatní chtě nechtě spolehnout.

V době svého vzniku (a vzhledem k mému tehdejšímu věku) bych tento film hodnotil silněji. Jenže, když se na to podívám dnes, nemůžu stoprocentně říct, že jde o taneční film. Akcí tohoto typu tam fakt moc není. Film není stoprocentně ani o tom, že dokážete vše, co si předsedáte. Na to byla hlavní hrdinka moc nesmělá a nerozhodná. Castingovou zkoušku jí zařídil její přítel. Takže se dá říct, že kdyby jej nebylo, roztomilá dívka by dodnes dělala svářečku. Jinak byl film nabitý nestárnoucími osmdesátkovými hity.

Skvělá Jiřina Jirásková se vrací na panství svého rodu, které ji po roce 1948 zkonfiskovali komunisté. Film nám předestírá protiklad nonšalance, vzdělání a morálních hodnot proti zvůli, komunistického zapálení pro věc a chuť zničit vše dobré, co komunisté svým revolučním chováním ukradli.

Když se před kamerou setkají naše dvě filmové Jiřiny, vždy z toho vzejde něco velkého. Nejde o rozpočet a materiální hodnotu filmu. Jde o vychutnání si filmové spolupráce našich legendárních hereček. Tento obyčejný film je o přátelství, důvěře a čistých úmyslech … a o herecké virtuozitě.

Dokud se nějaký film dotýká fotbalového Liverpoolu, musím jej prostě vidět. Není to sice ryze sportovní film, nicméně je to film o jedenáctiletém fanouškovi FC Liverpool, který udělá téměř vše pro to, aby se dostal z anglického kláštera pro sirotky do tureckého Istanbulu na životní zápas snů svého milovaného klubu. Tento rodinný film má jiskru, vtip, dojemné momenty a pro fotbalové fanoušky a milovníky FC Liverpool i pár záběrů ze zápasů tohoto slavného klubu.

Nejzákladnějším problémem a chybou tohoto filmu je, že má přídomek „rodinný“. Rodinu tvoří rodiče a děti. Zajímalo by mě, jak velké části dětského publika se tento film líbil. Prostě nevěřím tomu, že byl dětským publikem přijat. Jestli se pan režisér rozplývá nad tím, jak byl kdysi němý film nádherný a jestli mu vzdává tímto způsobem poctu a hold, je jeho věc. Věcí dětského publika ale je, zda se jim tento „rodinný“ film líbí čí nikoliv. Musím přijmout, že se tento víceméně snový film líbí dospělému publiku, jinak by přece neobdržel na csfd tak vysoké procento hodnocení. Hodnocení je věcí každého jednoho z nás. Přesto ale nedokážu pochopit, jak se tolika lidem může líbit film o ničem, film prakticky bez děje a film, jehož hlavní dětští představitelé jsou strašně nesympatičtí. Těšil jsem se, že se bude jednat o kouzelný příběh kluka, který objevil něco nevídaného. Těšil jsem se, že si tento příběh s rodinkou perfektně užijeme. Místo toho jsme lekali nudou a o závěr jsme už neměli zájem. Takový super zážitek nám dokázala předložit jedna z režisérských legend. Na filmu byla úchvatná pouze výtvarná stránka.