zdenny

Protože jsem se na film díval s manželkou a svými malými dcerami, líbil se mi. Uvědomil jsem si ale, že kdybych se na něj díval sám, nebyl by tak úplně super. Ikdyž je to pohodový film, nenáročný, ale s dosti sekvencema, které vypadaly jako odvar lépe udělaných sekvencí v lepších komediích. Např. tanec v klubu na písničku "Thriller" - byl dost prkenný a v jistých obměnách jsme tuto scénu viděli už v mnoha lepších filmech. Jinak to ale určitě nebyl zabitý čas. S rodinkou celkem příjemně strávený čas. Navíc nám film ukázal, že člověk má být trpělivý a ne chtít všechno hned, protože by za nějaký čas mohl zjistit, že toho hodně přehlédl a "přeskočil". Ještě dodám, že ve filmu zazněly kvalitní popové písně 80. let.

Film se sice tváří jako komedie, málokdo si ale uvědomuje, že v něm je ukryt ohromný morální apel. Takže hodnocení namísto toho, aby se zaměřovalo na film jako takový, bude směřováno spíš cestou filosofickou. Nasnadě jsou otázky typu: Máme právo zabíjet lidi pro jiný názor? Máme na to právo, když si myslíme, že tím změníme svět k lepšímu? Proč si to myslíme, když naše stanovisko je čistě subjektivní? Kam jsem schopni až zajít? Za chvíli by totiž lidé mohli zabíjet nejen kvůli odlišnému názoru, barvě pleti, ale také kvůli délce a barvě vlasů atd. atd. Nikdo nemá právo rozhodovat o druhých a soudit druhé (byť by jeho pohnutky byly jakékoli), neboť toto je ta nejlepší cesta k despocii, tyranii, totalitarismu ... A o tom tento film je. Hluboký k zamyšlení.

Vzhledem k tomu, že mám rád filmy z vězeňského prostředí (ať už jakéhokoli ražení), dávám i tomuto filmu slušné hodnocení. Pohodová podívaná, která sice komediálností nedosahuje např. "Trestnou lavici", ale i tak je to pohoda. Film, který si na nic nehraje s klasickým závěrem, který u takovýchto snímků prostě bývá. Celkem příjemně strávený večer.

Arnold je mým nejoblíbenějším hercem od doby, kdy jsem jej viděl v mém prvním filmu s ním, v Commandu. Měl jsem tehdy 12 let a tento film miluji doposud i přes některé jeho chyby (např. (ne)nabourané auto). Vojákovi speciálních armádních jednotek ve výslužbě unesou dceru lidé, jež se snaží v jakési banánové republice svrhnout prezidenta. Za navrácení dcery požadují prezidentovu likvidaci. Onen voják, Arnold, ale nevyjednává, bere do rukou vojenský arsenál, kterým by se slušně vyzbrojila celá četa a vydává se na ostrov svou dceru vysvobodit. Jednoduché téma, jednoduchý děj, jenže - Arnold udělá z takového filmu megaakci a megamasakr. Ve svých 12 letech jsem se skutečně domníval, že toto všechno by jediný člověk (Arnold) byl schopen zvládnout... Film je prostě jednou velkou reklamou na Arnolda. Nehodí se u toho přemýšlet, nýbrž jen vychutnávat. Film podtrhuje píseň při závěrečných titulcích: I Will Protect You.

Herecký koncert Toma Cruise s celkově výborným obsazením. Především závěrečná řeč a konflikt s Jackem Nicholsonem u soudu musela vzít za srdce milovníky dramatu. Hlavní postavy ve filmu byly kvalitně vyprofilované a dialogy taktéž. Teď jen k problému: Nedivím se Nicholsonově nechuti, když mu na jeho základnu přijde dělat pořádky mladý, nedávno dostudovaný, právník. Když žiješ celý život mezi vojáky - ve špíně, bahně, krvi a potu - prostě si utvoříš svůj svět, do kterého nechceš nikoho jiného (především tedy civilistu) pustit. Máš utvořená pravidla, která jsou prakticky celý tvůj život neměnná - a teď by ti chtěl nějaký mladý, arogantní právník ukazovat, jak se má správně žít a chovat. Proto nemají vojáci, policisté i "bachaři" (pracuji ve věznici) celého světa rádi, když se jim někdo zvenčí snaží řešit jejich problémy. Je to prostě jiný svět. Pravda je ale taková, že plukovník ve filmu pochybil morálně i koncepčně, třebaže se to snažil vysvětlit obranou bezpečnosti Spojených států.

Dva bývalí spolužáci, umělec v reklamce a politik, znásilní neznámou zvěrolékařku, která se jim pomstí tím, že je uspí a vykastruje. Druhá část filmu nás provází způsoby, jakými se všichni tři vypořádávají se vzniklou zkušeností. U T.Hanáka jde o drama, u Z.Stivínové o psychodrama a u M.Donutila o komedii. Z každého je ve filmu trochu, aby to dalo dokupy celkem povedený film. Nevím, zda se jedná o sondu do duše polistopadových lidí, ale jedná se o celkem svérázný film, který v paměti zůstane. Miroslav Donutil opět nezklamal a svou roli zvládl s bravurou.

Kdysi se mi to líbilo víc. Možná jsem si u televize i něco vypil. Ano, toto je film, u kterého je vhodné si trochu přihnout. Je to film o pití - o pití piva. Takže pro člověka, který se v tom vyzná, je toto správná komedie na večerní odlehčení. Jo, Oktoberfest - to je jedna z věcí, kterou bych chtěl absolvovat než zemřu.

Slovo "komedie" v názvu žánru se zřejmě objevilo nedopatřením. Těšil jsem se na pubescentní jízdu, místo ní mi byly naservírovány tři psychotické adolescentky, které neví, co si mají počít s načatým životem. Mají naplánováno, že o pomaturitních prázdninách odjedou stopem do Holandska, aby si vydělaly nějaké peníze. Tento plán se jim hatí již v počátku, kdy jedna z nich - ze strachu před svým přísně dominantním otcem - málem neopustí ani hranice města. Děvčata se neustále plácají dokola v české kotlině, přičemž až vlastně nyní (při zažívání nejrůznějších dobrodružství) se začínají navzájem poznávat. Na střední školu jsem chodil a mohu říct, že své spolužáky jsem poznal natolik, že vím, koho bych si na takovou cestu vybral. Namísto toho, abych viděl veselý životní pokus třech spolužaček, byl jsem nucen sledovat psychotické výlevy žen v přechodu při jejich vzájemných interakcích. Mládí je veselé. Nevím tedy, jak prožila svůj teenagerovský život paní režisérka, ale něco o ní tento pochmurný film vypovídá.

Pokud je tento film inspirován reálným příběhem, budiž. Proč by se nemohl natočit film o člověku, kterého jinak nikdo nezná. Jestli si ale pan režisér myslí, že lidé budou hlavní postavu litovat, tak já ne a mám několik důvodů. Nevím, proč by mi mělo být líto člověka, který celý svůj život ubližoval lidem ve svém okolí. Nevím, proč by jedna z nejhezčích žen na vsi měla přivést rukou k orgasmu místního idiota. Nevím, proč neuměl (nebo nechtěl) uvedený idiot jíst příborem, když motorku a auto řídil celkem v pohodě. K tomu další příklad: i když byl idiot, neuměl vymalovat kancelář, třebaže žil na vesnici a pokoušel se spravit dům matce. Byla to tak nechutná postava, kterou Trojan zahrál tak věrně, že se mi zhnusil i on. Nevím, proč bych měl zazlívat lidem, že nepodepsali petici vedoucí k Václavovu propuštění z vězení, když je na pouti ohrožoval pistolí (ikdyž záměrně nikoho netrefil). Jestli si tedy pan režisér myslí, že svým "dílem" chtěl naznačit nějaké memento, tak já říkám, že jen popsal život jednoho celkem zlého blázna, o kterého stejně skoro nikdo neměl zájem.

Film o paralelních životech a o jednom styčném bodu. Jediná událost změnila životy všech čtyř zúčastněných, přičemž jakkoli se hlavní hrdina snaží minulost obelstít, vždy to někdo odnese. Film by mohl mít i tisíc minut a Ashton Kutcher mohl mít nespočet pokusů, až by to snad jednou ideálně vyšlo... Poselství tohoto filmu je ale jednoduché: "Nehraj si na Boha". Což si myslím, že je nejdůležitější sdělení. Samozřejmě i právo vracet se do minulosti s cílem ji změnit je vykoupeno velkými problémy, ať už neuronálními, tak mravními. Nakonec tedy Ashton Kutcher udělal to, co zřejmě udělat musel. To znamená, že obětoval životní lásku pro své dobré svědomí. Daň to byla velká, ale v rámci daného filmu prakticky pochopitelná a jediná možná. PS: Zamrazilo mě ve scéně, kdy se A. Kutcher probouzí a zjišťuje, že nemá ruce. Ten záběr byl fakt velice nepříjemný.