UhLee

(9/10). Tohle byl přesně ten Guy Ritchie, kterého tak moc zbožňuju. Ten hravý střih, nepřeberné množství postav - každá má svůj malý příběh a představení. Je to hrozně originální, svěží a hlavně nadčasové. Je tady tolik scén, které se vám zaryjí pod kůži a budete na ně vzpomínat ještě dlouho. Snatch mi tak trochu připadá jako předchůdce Gentlemanů, protože v tom vidím určitou podobnou. Akorát, že tohle je o 20 let starší, ale na kráse to za ty roky rozhodně neztratilo. Guy Ritchie ukazuje, že je přád i po těch letech mistrem svého řemesla. Hlavně tedy gangsterek a geniálních dialogů. Na závěr bych zmínil mé oblíbené postavy - rozhodně cikánek Pitt, který tady reflektuje svou roli z Klubu Rváčů a může si opět ušpinit ruce. Je hrozně těžké vybrat někoho dalšího, protože byli všichni naprosto dokonalí a hned se mi vybaví další tři postavy. Vypíchnu třeba Kulko - Zuba, který ten film tak krásně propojil a scéna s okýnkem je prostě nezapomenutelná. Pod(f)uck je koncertem geniálních hlášek, protkaný výbornou hudbou a zakončený geniálním rukopisem.

(5/10). Nevím proč, ale tenhle rádoby ruský Captain America/Sherlock Holmes mě nedostal jako jeho Hollywoodský předchůdce. Ze začátku byl hrozně nepřístupný a pro diváka těžko uchopitelný. Má to svůj styl, který mu sluší. Postavy jsou krásně narýsované a zůstanou mi v paměti. Hlavně ten věčně se tlemící komisař. Zápletka byla dost hluboká a nečekal jsem schizofrenismus. Ale v šoku jsem nebyl. Co jsem nemohl rozdýchat, byla stopáž, která byla zbytečná. A jak tomu bývá zvykem, tak nechyběly potitulkové scény. Závěrem bych řekl, že Rusáci si nevystřihli ostudu. Mělo to svůj styl a šarm, ale čekal jsem od toho malinko více. Pokud bude druhý díl, tak se na něj podívám

(7/10). Sci-fi s podobným tématem je plno. Ale ne všechny mají v rukávu Matta Damona a ještě k tomu létající Bugatti. Film se mi po stránce řemesla hrozně líbil. Překrásné uhlazené vesmírné záběry.. To já můžu. V kontrastu se slumy na Zemi to krásně hraje barvami. Myšlenka není kdovíjak originální, ale má hloubku. Kontrast dvou lidských životů a vrstev je sice 100x omílané téma, ale tady to hezky sedlo. Nutno podotknout, že jsem ZATÍM neviděl opěvovaný film režiséra District 9, ale hodlám to napravit. Nevím jestli to bude úplně film na který bude Matt Damon hrdý a bude se k němu hlásit, ale mě to neurazilo a docela jsem se bavil.

4. seriál v Marvel Cinematic Universe - 1. série = (7,5/10). Všichni říkájí jak bylo What If..? ze začátku přehypované a nevím co ještě. V mých očích to byl právě nejméně očekávaný seriál z dílny Disneyho. Osobně moc nesleduju animované seriály, ale kvůli Marvelu jsem udělal výjimku. A jsem moc rád, že jsem ji udělal. K mému překvapení jsem tomu po pár epizodách fakt přišel na chuť. Dokonce si myslím, že některé epizody byly lepší než filmy. Třeba epizoda s Dr. Strangem nebo T’Challou alá Star Lordem byly srdceryvným proudem emocí. Na druhou stranu Ultronovo běsnění byly zase pocity naprosté bezmoci a strachu. Kdo by to byl řekl, ale What If..? Posunula Marvel zase o velký krok směrem k multiversu a cestování mezi nimi. Představila nám důležité postavy, pohrála si s alternativními světy a splácala to dohromady. Výsledek? Z devíti epizod jsem si jich 5 užil naplno a budu na ně dlouho vzpomínat. Ty další ve mě nezanechaly tak hlubokou stopu, abych o nich mluvil jako o povedených. Když se mě však někdo zeptá, jestli má dát šanci tomu animovanému seriálu od Marvelu, tak mu jej vřele doporučím. Nejlepší epizoda: What If... Doctor Strange Lost His Heart Instead of His Hands? (S01E04)

(5,5/10). Hru Tomb Raider jsem nikdy nehrál, ale vyskočilo to na mě na Netflixu, tak jsem tomu dal šanci. Hodnotil bych to jako průměrný akční film, který má slibný úvod. Postupem děje to ale sklouzne do předvídatelné plačky. Nevím jestli s tím mám problém jenom já, ale místy mě fakt iritovalo to neustálé hekání hlavní představitelky. Jako respekt, že většinu kaskadérských kousků dělala sama a dostala se do takové formy. Ale tohle už bylo i na mě moc. Osobně bych nestál o pokračování, protože mi ten film prakticky nic nepředal. Nezanechal ve mě větší stopu.

1. série - (9,5/10). Jižní Korea to opět dokázala. Podobně jako u Parazita nám představila dílo, při kterém divákovi tuhne krev v žilách a žasne nad naprosto překrásnou kompozicí, která dbá na každý detail. Hrozně se mi líbily jednotlivé rekvizity. Ať už se jednalo o barevné schodiště, masky VIP nebo počáteční fotografování. Tohle měl Squid Game vyšperkované k dokonalosti a myslel na nejmenší detaily. Co se týče plottwistů a mindfucků, tak jich samozřejmě pár proběhlo. Ovšem některé věci byly lehce předvídatelné. Ale to dokážu seriálu odpustit. Skoro všechny epizody si ode mě vysloužily 5*. Po devíti epizodách jsem se korejsky rozhodně nenaučil. Možná tak nějaké sprosté "ŠIBA". Korejština tam ale hrozně dobře seděla. Jak hlasatelka volala soutěžící k jednotlivým hrám, nebo intonace mezi herci - Změna tónu hlasu změnila úplně význam sdělení a hrozně jsem si to užíval. Zaslouží si to ten hype. Je oprávněný a Squid Game je jedinečný seriál. Dokáže vás zatlačit do židle, nebo zasáhnout přímo do srdce. Jsem toho názoru, že bych to ukončil první sérií a užíval si její preciznost a jedinečnost. Přijde mi škoda dojit tak unikátní značku. Nejlepší epizoda: Kganbu (E06)

(7/10). Pokud si chcete pustit večer s rodinou nějaký krásný film, tak Otcovství je ideální volba. Snímek pohladí na duši a dokáže i rozesmát. Prvních 15 minut filmu bylo nesmírně silných a prožíval jsem to společně s Kevinem Hartem. Přispívala k tomu i překrásná hudba. Poté snímek zkusí hrát občas i na tu vtipnou notu a daří se mu to ve většině případů. Sice je to snímek o zemřelé manželce, ale je třeba to těžké téma něčím odlehčit. Navíc s malou Maddy to jde samo. Ta holčička je naprosto úžasná a právě díky ní je tam ta dětská radost, kterou s ní divák sdílí. Většinou Netflix plodí pouze průměrné filmy, ale tohle byl super rodinný film, u kterého jsme se bavili celá rodina. A tak to má být.

(5/10). Vejška je docela odlišné pokračování oproti původnímu Gymplu. Tón celého filmu hrál na patřičně vážnější notu. Pozornost si pro sebe tentokrát krade hlavně Jan Kraus, který mě opět hrozně bavil. V prvním díle byl skvělý a tady dostal ještě víc prostoru. Eva Josefíková mě opět učarovala svýma očima a nedivím se ani Vorlovi. Také písničky od Vladimir 518 mi v paměti utkvěly o hodně hlouběji. Pro mě je Vejška na podobné úrovni jako Gympl, ale jako propad tam sleduju. Pro mě to však nebylo zklamání a dost jsem se bavil. Hlavně mi ten film utekl daleko rychleji než díl první. To bude asi tím, že má o půl hodiny méně.

(6/10). Vůbec se nedivím, že Gympl si postupem času získal silnou základnu fanoušků a stal se takovým až kultovním filmem. Jeho drzost a satiru, kterou Vorel zachycuje s neskutečnou grácií. Tomáš Vorel ml. spolu s Mádlem se do toho totálně ponořili a šlo vidět, že je to fakt baví. Byla to taková svěží komedie s úsměvnými situacemi. Zvláště Zuzana Bydžovská a její láska k lahvince. Snesl bych však svižnější tempo.

(7/10). Když letos v srpnu vyšlo pokračování pro mě do té doby neznámého horroru Smrt ve tmě, tak mě snímek zaujal. Snímek jsem shlédnul a byl jsem mile překvapený. Možná bych řekl i mírně nadšený. Poté jsem si vzal na paškál právě zmiňované pokračování, díky kterému jsem objevil první film. Musím říct, že nejsem rozhodně zklamaný. Nebyl to takový nářez jako jeho předchůdce, ale to se děje opravdu jenom zřídka, aby bylo pokračování lepším filmem ( Tiché Místo II). Smrt ve tmě 2 je uchopena trochu jinak než díl první. Zaměřuje se spíš na vztahy a klaustrofobické scény ve tmě jsou zde jen zřídka. Zápletka je rozhodně zajímavá a takové vyústění jsem upřímně nečekal. Nutno však podotknout, že slepec je zde už trochu nadčlověk a některá zranění by podle mě tak rychle nerozchodil. Ale to je jenom takový detail. Pokračování je jiné, ale pořád ucházející a nedělá prvnímu dílu ostudu.