claudel

Ten nenáviděný a proklínaný Troška tentokrát nenatočil zas takovou hrůzu. Řekl bych, že standardní česká komedie s povedenými i nepovedenými humornými scénami. Nejpříhodnější strašidla pro mě představovala Sandeva a Dobrý, ten byl jediný až lehce děsivý.

U Osmi hrozných mě stále dokola napadá jeden zásadní problém, který ale u Tarantina problémem nebývá - délka. Díval jsem se asi napětkrát. Kdyby se vypustily žvásty v dostavníku a několik žvástů ve srubu, byla by z toho svižná westernová detektivka s pořádnými grády. Tímhle neskutečným natahováním se filmový zážitek proměnil ve věčné čekání na nějakou akci nebo dějový zvrat a já jako divák jsem byl už tak unaven tím věčným čekáním, že se nedostavilo ani uspokojení ani docenění autorovy snahy. Možná jeden z nejslabších Tarantinových snímků.

Almodovar nikdy nezklame, v roce 2016 nabízí skvostné drama s lehkým nádechem thrilleru. A tentokrát si nezvolil jen tak jednoduchou předlohu - povídku laureátky Nobelovy ceny za literaturu nemůže filmově zpracovat jen tak nějaký nazdárek. Tradičně se mu povedlo vybrat okouzlující obsazení, ve Španělsku je to asi zatraceně jednoduché, kouzlo a šarm má každá druhá Španělka, ale ještě musí k tomu umět i hrát. Příběh je výborně vystavěn, diváka udržuje v příjemném napětí, jak se bude dále vyvíjet a hlavně jak skončí. A tento typ konce není určen pro všechny. Závěrem bych vyzdvihnul barevnou nápaditost a hezkou hudbu.

Takové příběhy se točí a odehrávají zejména v Paříži. Film Love je poměrně těžké okomentovat. Nádherná hudba, něžné scény střídající se s vulgárními a explicitními, prostor dostanou pornoherci a příběh se občas vytrácí do ztracena jako by to bylo i autorovým cílem. "Co je na světě nejkrásnější?" Láska, pak sex a vlastně obojí dohromady, sex, když jste zamilovaní...

Po dlouhé době film, který mě okouzlil, mluvil mi z duše a současně mě donutil k zamyšlení v souvislosti s prací v dnešní době. Pro mě osobně jedna z nejlepších rolí Roberta de Niro a totéž platí pro Anne Hathaway, oběma to nesmírně sedlo a vytvořili fungující dvojici. Úsměvný i dojemný příběh, u nějž bych stopáž klidně protáhnul o další hodinu.

Dvojice Reno-Clavier v prvním díle se pro mě stala legendární a nezapomenutelnou, některé scény a hlášky si vybavuji ještě dnes. Druhý díl mám zastřený v mlze, ale vzpomínám si na poměrně velké nadšení. Třetí díl ve větší míře recykluje humor z dílu prvního, nedá se bohužel pořád stavět jen na zápachu z úst a bot, nezřízeném žraní, krkání a nadávkách. Navíc do třetího dílu byla instalována tak pětice naprosto nesympatických a především zbytečných postav, které diváka dokážou tak nanejvýš otrávit. Už je pět minut po dvanácté, proto by tvůrci měli zabrzdit a nevymýšlet další pokračování v různých obdobích francouzské historie.

Tak se nám zase jednou nepovedla štědrovečerní pohádka, přestože snaha patrná byla. Dvě hvězdičky za Jeřábka a vílí říši v čele s Táňou.

Kdybych nedávno neviděl Sedmero krkavců, asi bych se nudil méně. Tenhle pohádkový motiv Němcové a bratří Grimmů tak mám na hodně dlouho uzavřen a nechci o něm ani slyšet ani vidět. Jediné pozitivum - královna byla prvotřídně odporná a Constanze byla mladou verzí Ivy Pazderkové.

Po Rodinném filmu velké zklamání. O co panu režisérovi šlo? Nepochopil jsem vůbec jeho základní myšlenku - motiv. Svým způsobem bych film označil za perverzní a částečně nechutný. Nebýt Pechláta a Černého, tak by to byla úplná tragédie.

Naprosto průměrný dokument, který ale může zaujmout i diváka, který není nutně fanoušek Belmonda (můj případ), nicméně má kladný vztah k Francii a francouzské kinematografii, tak si rád připomene některé filmy a některá francouzská filmová esa typu Dupontel, Dujardin (současná generace), Rochefort, Becker (starší generace). Kdyby přátelství Belmondo-Delon bylo tak zásadní, jak je v dokumentu podváváno, myslím, že by se před kameru postavili společně...