claudel

Antická, shakespearovská a jakákoli jiná tragédie par excellence. S filmy s Florence Pugh jsem měl začít od Lady Macbeth - pokud ve dvaceti zahrála tohle jako svoji první hlavní roli, tak si říkám, ta holka má před sebou zářnou budoucnost. Naprosto bezchybný výkon ve všech projevech zvláště temných vášní. Nádherná kamera, dlouhé záběry jsem si vychutnával jako dokonalé obrazy. Ze subjektivních důvodů nemohu dát pět kvůli jedné ze závěrečných scén, snesu hodně, ale mám své limity.

Miluju divadlo. Jenže mnohdy převést divadelní hru na filmové plátno znamená průser. Hru jsem neviděl, ale film se absolutně nepovedl, zatím největší letošní propadák. Jedna hvězdička za tango, originální text I will survive s textem Vandy Hybnerové a Michala Kerna - po Arvédovi ho vidím velmi nerad v něčem takovém, z toho mě až bolí u srdce filmového a divadelního fanouška.

Letos konečně povedené temné krimi s přesným Beniciem Del Toro v titulní roli. Tenhle počin se Netflixu vážně povedl, přitom nasadit stopáž 136 minut, aby diváka udržela v napětí je velký risk.

V české kinematografii nalezneme několik velmi povedených filmů na téma alkohol. Abstinent se mezi ně zcela jistě nezařadí a po opuštění platformy Netflix upadne v zapomnění. Jedna hvězdička za mého jmenovce Fridricha, druhá za můj oblíbený Květinový valčík, jenž zazní několikrát.

Čekal jsem něco jiného, měl jsem mylné a zavádějící informace o celém snímku, ale konečnému dojmu to nijak neublížilo. Velmi dojemný příběh na základně skutečných událostí ve mně vyvolal pozitivní emoce. Nedokážu jen pochopit, proč byla oceněna Sandra Bullock. Vrtá mi to hlavou ještě po skončení a nedovedu si to vysvětlit. Ano, jde o jinou roli, než ve všech těch komediích a thrillerech, kde se jen usmívá nebo něčeho děsí, ale že by to byl nějaký úchvatný výkon, to se mi nezdá. Minimálně soupeřky Meryl Streep a Carrey Mulligan mě okouzlily více. Tím však nechci snížit, co Sandra Bullock předvedla a jak se poprala s rolí zarputilé a odhodlané ženy, jež zachránila talentované člověka od neblahého osudu.

Tenhle žánr patří k těm několika málo, které nevyhledávám. Jenže Shailene Woodley vyhledávám všude a pořád, takže i když jsem ji musel vidět trpět, tak dostala spoustu prostoru. Přesvědčilo mě i jméno na režisérské stoličce, viděl jsem už pár jeho islandských počinů a zpravidla jsem byl spokojen. Ve výsledku tomu tak bylo i v tomto případě. Jedno překvapení a jedna top scéna - asi nikdo na světě si nevychutnal burákové máslo tak procítěně jako Shailene Woodley...

Po zhlédnutí jedničky musela logicky přijít záhy na řadu dvojka. U ní se však shoduji s většinou, že už to nebylo ono. Ostatně, když jsem četl Alenku před těmi x lety, k příběhu za zrcadlem jsem už ani nedostal, protože jsem nepřesvědčil sám sebe, že to má smysl. Vizuálně pořád působivé, všechny postavy a v některých případech známé hlasy se vrací, ansámbl ještě vhodně doplní Sacha Baron Cohen a téměř k nepoznání Rhys Ifans. Obsahově už to taková sláva není, celé to cestování časem, posouvání času a smutný Klouboučník.

Dlouhé, příliš dlouhé, předlouhé. Zkrácení o 45-60 minut by snímku nijak neuškodilo, některé scény jsme si mohli odpustit a příběh by dostal větší dynamiku a spád. Příběh je to smutný a děsivý, z některých scén mi nebylo dobře na duši. Herecké výkony v podání dvou dvorních Scorseseho herců jsou nezpochybnitelné, překvapila mě i neznámá Lily Gladstone. John Lithgow a Brendan Fraser mohli naopak dostat o něco více prostoru, určitě by jej naplno využili. Potlesk patří dramatickému hudebnímu podkresu.

Co lze Zátopkovi vytknout? Je to další z řady životopisných příběhů, kterými ve světě neprorazíme. Sterilní, to je adjektivum, které mi připadne nejpříhodnější. Nezpochybňuji Zátopkův přínos sportu a zviditelnění Československa ve světě, zejména jeho heroický výkon na olympiádě v Helsinkách. Na druhou stranu má být tento člověk, jenž asi v životě nic jiného nedělal, ničemu jinému se nevěnoval a nejspíše ho nic jiného nezajímalo. vzorem, modlou, kultem?! A máme o něm točit dvouhodinové filmy, v nichž jen běhá, běhá, omílá, že ho nic jiného nezajímá, dokonce ani budování rodiny? V porovnání s Chybami a Okupací jednoznačně prohrává a selhává. Oba filmy jej předčily tématem, zpracováním, progresivitou. Herecky samozřejmě nabídl úžasnou příležitost Václavu Neužilovi, jenž ji se svým perfekcionismem chytil za pačesy a k Thalii přidal další ceny. Masky a kamera jsou rovněž výtečné. Ale co dál? Do kdy budeme do zahraničí a na Oscary posílat takové filmy? Dokud si neuvědomíme, že takový film nikoho za našimi hranicemi nezajímá?

Tento film mě naprosto míjí a současně utvrzuje v tom, že moje preference jednoznačně náleží Formanově zámořské tvorbě. Možná mě už také nebaví sledovat filmy, kde jsou Češi vylíčení jako národ buranů a zlodějů, i kdyby to tisíckrát byla pravda pravdoucí.