PavelU

Pravda se dá interpretovat různě, jak konec ukázal. Právem to nelze obsáhnout, ve skutečném životě je totiž nutná logika věci a zdravý rozum. To prostě definice spravedlnosti neumožňuje, navíc to bylo ostatními vytrženo z kontextu, neznali bližší podrobnosti jejich vztahu. Přinejmenším podezřele se mohla jedna scéna jevit, ale nic nemorálního na ní nebylo. Skončilo to dobře. Děly se tam dost nepěkné věci, přeci jen jiný kraj, jiný mrav. Snímek plynul nenuceně. Opět tu bylo zaměstnání hlavní postavy odsunuto na vedlejší kolej, děj se soustředil na soukromí policistky a tu nezletilou holku. Lesbický motiv je pouhá minoritní záležitost, dávající o sobě vědět jen jako stigma z minulosti, ale přeci jen působící i jako časovaná bomba. Společnost má totiž s homosexualitou problém všude. Prostředí ladilo s atmosférou, v Asii mají vždy co zabírat, nepotřebují k tomu vůbec šeď velkoměst. Tudíž velmi podařená a zajímavá podívaná.

Hlavní dvojice se nejdříve nemůže ani vystát, každá jsou úplně jiná. Pak se blíže poznají, ta krásná blondýnka zjistí, že je ta krátkovlasá lesbička a změní to situaci. Většina filmu je pak o jen tom, jak se baví o vztazích, jaké to je prožívat vášeň, jaký je rozdíl mezi homosexualitou a heterosexualitou. Jejich vztah se zároveň vyvine, přestože několik náznaků chtíče tam je dávno před poslední částí filmu. Závěr samotný nedělá ostudu, nebýt ho, tak se divák unudí. Ale v zásadě se mi to moc líbilo, jen té erotiky je tam málo. Jde ale o začátek devadesátek, takže kdepak. Mně to tak ale přišlo. Claire je několikrát obnažená, kouří, pije, střídá partnery, žije nezávazně, užívá života. Ty spisovatelský dýchánky jsou jen chabá výplň o tom, jak se někteří neumějí ani pořádně obejmout. Šatník poplatný době vzniku, super dekáda. Pobřeží pěkné, občas i hudba. Ona hlavní představitelka si zahrála jen zde, přitom je fakt neokoukaná a strčila by do kapsy i mnohé superhvězdy.

Co začalo zcela nevině, to se postupně zvrhává, až je překročena veškerá hranice. Přestože celkové vyznění snímku lze brát jako nesmírně poučné, neotřelé, zajímavé a obohacující, v kontextu všech událostí i faktu, za jakých okolností jsem film viděl a kdy, musím konstatovat pravý opak. Děje se tu toho příliš na to, aby to ty mladé dívčiny byly schopné pochopit, stejně jako společnost a doba, v níž je to vyprávěno. O to více morálně pokřivené, to jinak ani brát nelze. V zásadě ale podívaná velmi pěkná, byť se s jejím koncem neztotožňuji. Zavání to absolutní nepatřičností. Zařazování do určité šablony se nevyhnete při ničem, dá se vlastně použít na jakoukoli sféru lidského počínání. Juno Temple hraje fakt neuvěřitelně, vypadá jako holčička. Shodou náhod s ní viděny dva projekty za sebou, aniž bych tušil, že v nich hraje. V každém přitom vypadala docela jinak, ale povědomá mi byla. Ona spíše připomíná svým zjevem někoho jiného..

Smyslnost sama, v italském oparu právě začínajícího léta, kde Španělka zamotá hlavu Rusce. Obvyklá klišé, když se s někým seznámíte a vyspíte, přičemž toho o něm moc nevíte. Než se nadějete, je po všem, čas plyne dál, ale ne tak v tomto filmu. Obě jsou to dost zajímavé postavy, servírují divákovi lahodnou podívanou, která chutná jako jejich orgasmus. Toho se obě ne a ne nabažit, takže je to prosycené sexem, nahotou, láskou a emocemi. Vyprávěním o jejich životech, stejně jako postupného odhalování tajemství té druhé. Realisticky plynoucí děj, občasné oživení někým třetím, řada různých detailů, jako jsou pomalá kamera, promyšlené maličkosti, symbolika onoho pokoje v Římě, nebo kouzlená hudba a převrácený závěr. To vše vytváří výslednou směsici, plnou neobyčejně působivých scén, umocněnou i absencí klasického rozloučení. Ovlivněno zejména jejich spontánní reakcí, jakmile se blížila doba definitivního sbohem.

Perfektní zakončení je krásný snímek, v němž může divák zprvu nabýt dojmu, že to tvůrci příliš oddalují, pomáhají si jen neurčitými náznaky. To ale po čase odezní a začne se dít to hlavní, co jsem od filmu očekával. Obě ústřední postavy jsou výtečně obsazené, docela to mezi nimi funguje. Abstraktní pojetí dodává podívané větší hloubku, poodhaluje více o té mladé společnici, retro perspektiva dobře ladí s atmosférou. Film je tak klasickou směsicí, jak si okořenit život, změnit jej, poznat něco nového, nebát se. Z toho též vyplývající nějaká ta špetka tajemství. Největší síla samozřejmě tkví v těch milostných scénách obou žen. Tady mi to lesbické pojetí plně vyhovovalo. Byly odvážné, pěkné a zábavné. Neomezující se čistě jen na sex. Závěrečné vyústění nepůsobí rušivě, naopak přidávající názvu snímku body navíc. Konec byl naznačen o pár minut dříve, ale tím by příběh vyzněl trošku jinak. Naštěstí to pak ještě pokračovalo dál.

Film pojednávající o dvou ženách, které se zprvu neznaly, nezajímaly o sobe. Až je série několika událostí svedla dohromady, což bylo pro jejich život zcela zásadní, aniž si to kdy dokázaly představit. Pojetím té lásky naprosto intenzivní, okouzlující a zničující. O to těžší, pokud někdo předstírá, kým je, nedokáže si to přiznat a jen tak lže sám sobě. Oběma herečkám to neuvěřitelně sekne, díky jejich přirozené a uhrančivé kráse, čímž dotvářejí povedený dojem z milostných scén, pěkných kulis i celkové atmosféry, jež z filmu sálá měrou nebývalou. Krom toho divák zpozoruje řadu dalších aspektů, např. že na každého čeká štěstí, chce to mu jen jít občas naproti, nepropadat skepsi a být sám se sebou spokojený. Podívanou též umocňuje silný konec a výtečně zakomponovaná hudba.

Typické prázdninové dobrodružství, které se pyšní malebnou stylizací. Přesvědčivé herecké výkony obou protagonistek, jichž docílily dostatkem prostoru a možnostmi scénáře, dávající jim tak patřičnou hloubku. Nechybí jakési tajemno, obestřené až chorobnou posedlostí čímsi, sloužící zároveň jako jeden ze styčných bodů celého vyprávění. V zásadě pěkný vztah dvou mladých dívek, hledajících zábavu, sebepoznání, přátelství a nějaký smysl toho, co právě prožívají. Ony lesbické sklony a scény jsou vkusně pojaté, dodávají příběhu patřičný náboj. Bez toho všeho by nemohlo být docíleno povedeného závěru. Film tak splnil svůj účel a zaujal. Zajímavý je fakt, kolik je těm postavám ve filmu let, na kolik zde vypadají. Dokonalý klam, nejen, co se jejich vizáže týče, ale i výšky a dalších tělesných předností. A Emily Blunt tak na sebe již výrazně upozornila v jedné ze svých prvních rolí.

Pěkný snímek, kde mě zaujala hlavní hrdinka. Zpočátku to má snadný průběh, jen sledujeme paralelu s minulostí, později se to už ale slušně zamotává. Hrdinka se znovu a znovu dostává do stejných situací, neumí jim čelit, přičemž by sama měla vědět, co s tím, pomoci někomu. Některé tyto aspekty tak slouží jen pro odvedení pozornosti od toho hlavního, přestože to vše spolu nějak souvisí. Na pozadí divák rovněž vidí, jak probíhaly nepokoje před mnoha lety. Scény z obou perspektiv skáčou celý film, jak se to tvůrcům zrovna hodí, což místy akorát znepřehledňuje orientaci v ději. Má to poměrně neotřelou atmosféru, závěrečná pointa potěšila. Věci se vyhrotí, saze bouchnou, už nebude návratu. Samotné milostné scény jsou decentní, romanticky laděné, nic odvážnějšího tu k vidění není. Dále může divák snadno porovnávat s jinými filmy, jak je mínění společnosti nakloněno vztahům stejného pohlaví, tady to postavy neměly opravdu jednoduché. Odepnout se od nesmyslných předsudků, to je největší problém dnešní doby. Plný počet naprosto zaslouženě, neboť to přímo vybízí k opakovanému zhlédnutí.

Myšlenka opravdu zajímavá. Blučko filmu fakt sluší, vyšlo deset let po natočení. To jen přidává na výjimečnosti tohoto díla. V kontextu děje působí stylově i datum, kdy Třinácté patro obohatilo mou mysl. To jsem fakt zíral! A to samé platí i pro hlavní ženskou postavu seriálu Roswell. Krátce před startem seriálu tu měla bezvýznamnou, ale podnětnou roli. Když mi došlo, kdo to byl, už nebyla v záběru. Ale asi dvakrát tu k vidění je. Herecké osazenstvo jinak dělá filmu čest, když nabízí sice nepříliš frekventovaná jména, ale dle vzhledu každého z nich, nebyl takový problém si je spojit s nějakou jinou rolí, popřípadě se rozpomenout na základě jejich filmografie. Dynamika příběhu nedovoluje divákovi se nudit, spíše bude dumat na tím, jak, co, kdy a kde. To je právě na filmu nejlepší. Samotný závěr mě o tom jen utvrdil. Jednoznačně nedoceněno.

Obě hlavní protagonistky si to parádně užívají. Jiná věc už je, jak by tato záležitost působila v reálu. Naomi i Robin vypadají stále stejně, byť se dějově skáče o několik let. Jak byly na začátku dospělé, pak starší, přišly mi mladší ve scéně, kdy už jejich synové byli velcí. Obecně je věrohodné stárnutí problém ve více filmech, třebaže moderní ženy středního věku působí velmi přitažlivě a mladistvě i kolem pětačtyřiceti let. Australské pobřeží, to se krásně doplňuje, s tím létem, stran zájmu od ostatních, aby se nerušeně mohli všichni tajně oddávat své rozkoši. Snímek totiž neřeší nic jiného, ani další postavy. Ve skutečnosti by to prasklo dříve, nebylo by příliš prostoru k těmto vztahům a hrátkám. Zasahoval by do toho i rodinný, příbuzenský faktor. I emočně by to pro všechny zúčastněné byla řádná sprcha. Robin to sice přiznala a nesla hůř, Naomi jí to ale vrátila i s úroky. Takhle, ve filmech neexistuje nic mimo záběr, krom vykonstruovaných dějů. Z tohoto pohledu se na to kouká výtečně. Čtveřice je neustále na dovče, neřeší reálné dopady svého počínání. Prostě si nemůžou pomoci.