PavelU

Jeden podzimní páteční večer roku 1995, já zrovna sleduji tento absolutně neznámý film. Tou dobou jsem Jamese Spadera sice už znal, ale netušil jsem, nakolik skvělým a zajímavým počinem se uvedl o 11 let dříve, než to tehdy vysílala dnešní Prima. Nyní je to už hodně dlouhá doba, ta ale na genialitě snímku nijak neubrala. Nutno podotknout, že jsem při prvním sledování měl i odpovídající věk, což jen podtrhlo to, o čem Rebel z mé školy byl. Hlavní hrdina mi tu připadal hodně cool, děj měl grády, hudba pěkně hrála. Zahrál si tam mladý Robert Downey Jr. V podstatě takový americký Discopříběh, jen mnohem drsnější, propracovanější a delší. Kdykoli znovu to vidím, z nostalgie si to samozřejmě vybavím. Cením si této vzpomínky.

Obával jsem se, jak na tom dnes film bude, ale nijak mu to stáří neublížilo. Velmi dobře vystavěný příběh, strhující akční scény, hvězdné herecké obsazení, realistické vyznění, prohloubení řady vedlejších linek, postav, duo dvou znepřátelených hrdinů, okolo nichž se celé dění točí. Oni sami to většinou i dirigují, co a jak se stane. Radost sledovat, přestože jsem v době premiéry neměl tu čest. Skoro tříhodinová stopáž filmu nijak neubližuje, plyne zcela automaticky s tím, co divák na obrazovce sleduje. Tudíž po dokoukání následuje zaslouženě a dobře strávený čas u filmu, který je dodnes právem považován za to nejlepší, co Hollywood světu v devadesátých letech dvacátého století dal.